(9.30 hodin)
(pokračuje Brožík)
V této krátké pauze - pro stenozáznam - pan poslanec Cyril Svoboda hlasovací karta č. 3, pan poslanec Tollner náhradní karta č. 4.
Podle gestikulací všech zúčastněných není námitka proti hlasování č. 118, musím tedy konstatovat, že jsme zamítli tento návrh zákona v prvém čtení. Tím končím projednávání bodu č. 32. Děkuji panu poslanci Krásovi. (Předsedající reaguje na hluk v sále zvoncem.) Děkuji panu poslanci Kocourkovi.
Vzhledem k tomu, že jsme si pevně zařadili body č. 30 a 37 po desáté hodině, budeme pokračovat bodem č. 34, což je
34.
Návrh poslanců Josefa Janečka a Zdeňka Škromacha na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 760/ - prvé čtení
Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 760 a stanovisko vlády k němu jako tisk 760/1. Prosím, aby předložený návrh za navrhovatele uvedl pan poslanec Josef Janeček. Všechny ostatní, kteří ho nechtějí poslouchat, prosím, aby uvolnili tyto prostory a šli diskutovat mimo sál Poslanecké sněmovny.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, tento návrh zákona svým způsobem souvisí s tématem, které bylo projednáváno v předchozím bodu. Jsou to témata velmi blízká. Jsou to témata řešící dopady demografického vývoje jak do oblasti sociální politiky, tak v tomto případě do oblasti zdravotnictví.
O co v tomto návrhu jde? Naše zdravotnictví je financováno v podstatě dvěma způsoby. Jednak procentem vyměřovacího základu, jednak fixní částkou, kterou platí stát za tzv. státní pojištěnce.
Místopředseda PSP František Brožík: Promiňte, pane poslanče. Já bych poprosil pány poslance ze čtyřkoalice, aby šli diskutovat mimo Poslaneckou sněmovnu. Pan Kühnl, pan Kasal, pan Pešek.
Poslanec Josef Janeček: Částka, která činí dneska zhruba 140 mld., je složena právě z těchto dvou zdrojů. Problémem je, že velmi výrazným způsobem roste počet pojištěnců, za které je plátcem stát.
Chtěl bych říci, že v roce 1998 byl stát plátcem za 5 727 883 pojištěnců. Dva roky poté, v roce 1999, již to bylo 5 mil. 841 tis. pojištěnců. To znamená, že zde je nárůst o 113 117 pojištěnců za dva roky. Co se stane s tím, jestliže pojištěnec přejde ze skupiny zaměstnance do skupiny, kterou nazýváme státní pojištěnec? V tom prvním případě jako zaměstnanec platí 13,5 % z vyměřovacího základu, což je v největším počtu případů mzda, řekněme průměrná mzda 12 tis. Kč. Opakuji - 13,5 % z 12,5 tis. Kč. V okamžiku, kdy tento člověk přejde do režimu starobního důchodce, je za něj plátcem stát a k dnešnímu dni stát platí za tohoto občana 2 900 Kč, tedy 13,5 % z tohoto vyměřovacího základu, tj. z oněch 2 900 Kč.
Co se stane z hlediska spotřebovávání zdravotní péče? Zatímco zaměstnanec spotřebovává v průměru řekněme jednu jednotku zdravotní péče, u lidí starších šedesáti let tato spotřeba narůstá na dvoj- až trojnásobek. To znamená, že se zde objevuje veliký diferenciál, který je způsoben právě tím, že se výrazným způsobem změnil kmen pojištěnců. Pokud si jako model vezmeme např. jeden okres, který má sto tisíc obyvatel, víme, že tento okres spotřebuje na zdravotní péči přibližně 1,4 mld. Kč. Tato částka vyhovuje právě oné průměrné struktuře pojištěnců. V okamžiku, kdy tady vznikne tento jakoby nový okres, spotřeba zdravotní péče stoupne dva- až třikrát a platby klesnou přibližně čtyřikrát.
Tento návrh si klade jediný cíl: odstranit tu chybu, která je uvnitř tohoto systému založena, chybu, která se týká kmene, vlastně restrukturalizace toho kmene zdravotních pojištěnců, a umožnit valorizaci tak, jak je běžná v ostatních segmentech. To je, jako se valorizuje životní minimum, starobní důchody, minimální mzda a obdobně.
Doufám, že toto vysvětlení je postačující, že nebude považováno za vysvětlení populistické či jiné. Já bych vás rád požádal o podporu tohoto návrhu, neboť to pokládám za věc velice jasnou a logickou. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Milan Cabrnoch.
Poslanec Milan Cabrnoch: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolím si být velmi stručný. Máme před sebou návrh novely zákona, jehož podstatou jsou dva body. První z nich je zvýšení platby státu za pojištěnce, za které platí pojistné stát na veřejné zdravotní pojištění, druhým momentem je umožnit vládě stanovit výši základu pro každý další rok formou nařízení vlády, a to tak, aby vždy mohla být pouze stejná nebo vyšší, tedy vyměřovací základ podle tohoto návrhu už nesmí být nikdy snížen.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které se písemně jako první přihlásila paní poslankyně Fischerová, hlásí se pan ministr, ale nechce přednost. Paní kolegyně, pan ministr nechce přednostní vystoupení, naopak dává přednost vám. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, předloženou novelu zákona č. 592/1992 velmi vítám. Přesto si z tohoto místa dovolím několik poznámek, o nichž se domnívám, že jsou opodstatněné.
Z důvodové zprávy předloženého návrhu vyplývá, že přínos meziročního navýšení pro systém zdravotnictví bude ve výši 3,2 mld. Kč. Veřejné zdravotní pojištění jako celek je zatíženo závazky po lhůtě splatnosti vůči poskytovatelům zdravotnických služeb, a to zhruba ve výši 3,7 mld. Kč. V případě přijetí předloženého návrhu se tak vytváří mimo jiné příležitost i pro řešení tohoto velmi podstatného problému, který komplikuje situaci poskytovatelům zdravotnických služeb a následně i jejich dodavatelům.
Z výsledku hospodaření zdravotních pojišťoven koncem roku 1999 vyplývá, že na účtech zaměstnaneckých pojišťoven dochází k vývoji velmi vysokého pozitivního salda přes 2 mld. Kč, zatímco saldo samotné Všeobecné zdravotní pojišťovny je k témuž datu zhruba desetkrát nižší. ***