(17.10 hodin)
(pokračuje Rychetský)
Ten znovu zopakoval tytéž úkony a není ještě ani pravomocně rozhodnuto, že znovu běží lhůta pro odvolání. Tyto údaje písemně všechny předám panu poslanci a chtěl bych ubezpečit Poslaneckou sněmovnu, že jsem si vědom toho, že platná právní úprava konkursního řízení bohužel i po novele, která nabude účinnosti navíc až 1. ledna - zatím platí dosavadní úprava, není dostatečná, jak se ukázalo. Český duch je velmi podnikavý a někdy se skutečně stává, že vyhlášení konkursu je vlastně prostředkem pro to, jak nepomoci podniku, ale pomoci třeba i některým jednotlivcům. Může se stát, že selže i správce konkursní podstaty, protože tady je přístup k relativně velkým možnostem prodejem různých věcí i za ceny, které neodpovídají.
Pevně věřím, že pokud se to děje, tak jde o exces. V každém případě chci tomu zabránit a chci na závěr říci, že Ministerstvo spravedlnosti je rozhodnuto již nedělat žádnou další novelu zákona o konkursu, ale v průběhu příštího roku - předpokládám, že koncem roku - předloží úplně nový zákon o konkursu Poslanecké sněmovně, který snad už nebude mít tyto nedostatky.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře a místopředsedo vlády. Chci se zeptat pana poslance, zda chce položit doplňující dotaz. Není tomu tak.
Dalším interpelujícím je pan poslanec Libor Ambrozek a interpelovaným ministr životního prostředí Miloš Kužvart, a to ve věci šetření nálezu České inspekce životního prostředí ke kácení v Národním parku Šumava.
Upozorňuji pana Viléma Holáně, že paní poslankyně Taťána Jirousová svou interpelaci na ministra financí Pavla Mertlíka stáhla, takže je to on, kdo se připraví na další interpelaci.
Prosím, pane kolego.
Poslanec Libor Ambrozek: Vážený pane ministře, členové vlády, kolegyně a kolegové, úvodem zdůrazňuji, že se nehodlám přít o smysl kácení stromů v Národním parku Šumava. Má otázka se týká veřejných financí poskytovaných na tuto činnost Správě Národního parku a CHKO Šumava.
Podle mých informací potvrdilo šetření České inspekce životního prostředí porušování předpisů správou národního parku. Inspekce zjistila, že správa již více než dva roky odváží a prodává dřevo z oblastí, z nichž je dřevo zakázáno, konkrétně z Lesních správ Stožec a Modrava. Příslušné rozhodnutí o zákazu vydal útvar Státní správy ochrany přírody v rozhodnutí ze dne 13. 7. 1998.
Ptám se proto, že Státní fond životního prostředí podpořil odvoz dřeva z asanačního kácení vrtulníkem v době od roku 1998 až dodnes částkami v hodnotě několika desítek milionů korun. Z nálezu inspekce však vyplývá, že část těchto prostředků byla správou parku užita na zakázaný odvoz dřeva, tedy neoprávněně. Inspekce své závěry před měsícem předala ministerstvu k došetření. Pokud by orgány ministerstva tyto skutečnosti potvrdily, musel by zřejmě fond jednat o vrácení části poskytnutých prostředků. V této souvislosti nepovažuji za šťastné vyjádření mluvčího správy parku, konkrétně MF Dnes 15. listopadu, který zdůraznil nerespektování tohoto rozhodnutí s tvrzením, že tyto výnosy nelze považovat za konečné nalezení fungujícího systému. Přitom bylo rozhodnutí vydané samotnou správou národního parku v řádném správním řízení. Nechci ani uvádět do důsledku možné výklady, jaké by takový postoj mohl mít při obecnějším rozšíření.
Moje otázky pro pana ministra tedy zní: Jaké jsou výsledky došetření výše uvedeného případu vaším úřadem? Jaký objem dřeva byl vrtulníkem neoprávněně přepravován? Jaké důsledky vyvodíte z prokázaných skutečností? A za poslední, jako předsedu Rady Státního fondu životního prostředí mě zajímá, jak bude ministerstvo kontrolovat žádosti, které správa podává na státní fond, aby se předešlo těmto problémům.
Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Slovo má ministr životního prostředí Miloš Kužvart.
Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zazněly čtyři otázky a pokusím se na ně zde odpovědět.
Na úvod bych chtěl konstatovat, že jsem rád, že nemusím již diskutovat otázku likvidace kůrovcové kalamity na Šumavě. Chtěl bych poděkovat z tohoto místa těm, kteří se na této věci podíleli. Skutečně podle zjištění, podle statistik kůrovcová kalamita je velmi výrazně tlumena.
A nyní k meritu podané interpelace.
Dosavadní způsob a formy hospodaření v lesích národních parků jsou zásadním způsobem ovlivněny snahou najít optimální cestu k naplnění cílů odpovídajících poslání těchto zvláště chráněných území s nejpřísnějším stupněm ochrany. Tato cesta je velmi složitá, neboť využití zahraničních zkušeností je pro příliš rozdílné podmínky a odlišnou míru civilizačních tlaků omezené, výsledky výzkumu přicházejí v této oblasti většinou opožděně, a tak vlivem potřeby praxe je nutno - pochopitelně ojediněle, ale je nutno někdy i experimentovat.
Jedním z mnoha konkrétních problémů je vztah člověka ke dřevní hmotě, a to ve všech souvislostech. Dílčí otázkou je tedy problém stanovení takového postupu a takových opatření, která by se nejvíce blížila nebo směřovala k přírodě blízkým formám péče o les. Takovým konkrétním problémem je stanovení množství dřevní hmoty, které by mělo zůstat po asanačním zásahu na místě v lesním porostu k zetlení a obohacení či zachování přirozeného koloběhu živin.
V Národním parku Šumava byla této otázce zvláště v souvislosti s probíhající kůrovcovou kalamitou věnována mimořádná pozornost. Je zde ověřován postup, který by bylo možné v určitých modifikacích využít i v ostatních parcích. Zvolený víceméně experimentální postup, s kterým dosavadní platný plán péče neuvažoval, byl právně zakotven v rozhodnutí Státní správy ochrany přírody z roku 1998. V prvním zónách nejpřísnější ochrany byl jakýkoliv zásah vyloučen. V mimořádných případech lze asanovat kůrovcem napadené dřevo, které však zůstává na místě. Ve druhých zónách byl zvolen diferencovaný způsob odlišný od kategorie souboru lesních typů, s ponecháním minimálně 20 % dřevní hmoty na místě. Při stanovení konkrétního množství ponechávané hmoty byla i zohledňována problematika eliminace škod na půdním povrchu v souvislosti s jejím vyklizováním. Tímto postupem jsou zcela zákonitě nejvíce ohrožena podmáčená stanoviště, kde bylo stanoveno nejvyšší procento ponechávané hmoty. Vhodnost zvolených postupů měla být po získání určitých zkušeností vyhodnocena a podle potřeb korigována.
První praktická zkušenost potvrdila správnost celkového záměru. Vlastní metodika se však ukázala pro praxi příliš složitá a v některých případech i těžko realizovatelná, například dělení lesních částí, popřípadě značně komplikující další lesnická opatření v porostech, zejména umělou obnovu či asanační zásahy. Za této situace, tedy v průběhu tohoto experimentu, bývalý dodavatel lesních prací pro správu Národního parku a CHKO Šumava podal stížnost a následně i trestní oznámení na nedodržování podmínek výše uvedeného rozhodnutí pracovníky lesního provozu. To spočívá v tom, že není ve všech dotčených porostech ponecháno rozhodnutím uložené množství dřeva.
Věc prošetřovala mimo jiné i Česká inspekce životního prostředí, která potvrdila částečnou oprávněnost podání. Kompetentní orgán, který vydal rozhodnutí, v současné době řeší toto pochybení a přijme pochopitelně příslušná opatření. Zároveň připravuje revizi tohoto rozhodnutí, které by bylo v souladu se zásadami připravovaného nového plánu péče. Vzhledem ke zjištěným nedostatkům bude i vůči řediteli Národního parku Šumava vyvozen ze strany ministerstva příslušný postih.
V návaznosti na tuto skutečnost prověří odbor kontroly Ministerstva životního prostředí oprávněnost a účelnost vynaložených prostředků poskytnutých ze Státního fondu životního prostředí na vyklizování dřevní hmoty, a to zejména pomocí helikoptéry. O výsledcích této kontroly budu pochopitelně interpelujícího poslance informovat.
Na závěr musím zdůraznit, že u nás žádný právní předpis nepřikazuje ponechávat zpracovanou dřevní hmotu na místě v lesních porostech. V tomto případě tedy došlo k porušení pouze rozhodnutí vydaného orgánem Státní správy ochrany přírody, ale tím nebylo prokazatelně poškozeno životní prostředí, a tudíž se lze důvodně domnívat, že nebyla naplněna podstata trestného činu.
***