(15.40 hodin)
(pokračuje Recman)
Vláda se přiklonila právě k této možnosti a dnes projednáváme třetí verzi tohoto zákona o státních dluhopisech, když předchozí dvě verze byly zamítnuty.
Chci říci, že já osobně i mí kolegové z poslaneckého klubu preferujeme zejména rychlost pomoci družstevním záložnám. Myslím si, že v této chvíli je právě rychlost rozhodujícím ukazatelem.
Já osobně se této problematice věnuji velice intenzivně více než jeden rok a musím říci, že např. Poslanecká sněmovna jenom v letošním roce se této problematice věnovala sedmkrát. Pro připomenutí: bylo to na 21. schůzi sněmovny v lednu t. r., na 22. schůzi v únoru, na 25. schůzi v květnu, na 26. schůzi v červenci, na 27. schůzi v září, na 28. schůzi v říjnu a na 29. schůzi Poslanecké sněmovny, čili na probíhající schůzi dnes 30. listopadu.
Pokud se samozřejmě ptáme na výsledek - jaký je výsledek? Musím bohužel konstatovat, že výsledek je nulový, že pomoc poškozeným družstevním záložnám je po jedenácti měsících projednávání této kauzy ve vládě a Poslanecké sněmovně stejně vzdálená jako na počátku letošního roku. A to si myslím, že není dobrá vizitka ani poslanců, ani vlády. Myslím si, že v tom se určitě shodneme.
Chtěl bych připomenout, že tato sněmovna a vláda už rozhodly i o pomoci a podpoře bankovnímu sektoru. Všichni si jistě vzpomeneme na kauzy, které hovořily o tom, že odškodnění některých vybraných bank bylo do výše 4 mld. korun, nejdříve z iniciativy České národní banky. A pak jsme přijali zákon, ve kterém vybrané banky byly jmenovány a byly odškodněny do výše 4 mld. korun. Obdobným způsobem vláda pomáhá některým vyjmenovaným podnikům prostřednictvím Revitalizační agentury, kam podle mých informací je nasměrováno kolem 7 mld. korun. Celková pomoc bankovnímu sektoru ze strany státu - a teď nehovořím jenom o vkladatelích - je oceňována částkou více než 300 mld. korun. Pokud srovnáme tuto pomoc s žádostí družstevníků o pomoc ve výši 6 mld. korun, myslím si, že to je řádově úplně o něčem jiném.
Shodli jsme se na některé z předcházejících schůzí, že Poslanecká sněmovna chce pomoci zkrachovalým družstevníkům, ale diskutovali jsme o formě. Mohu říci, že diskuse měla dva aspekty, že za prvé diskutovali jsme dlouho, minimálně 11 měsíců, a za druhé, diskutovali jsme neplodně. Efekt je nulový.
Myslím si, vážené kolegyně a kolegové, že na této schůzi, a domnívám se, že bychom to mohli udělat dnes 30. listopadu 2000, přišel čas tento gordický uzel rozseknout, abychom ukončili trápení poškozených družstevníků, vypsali dluhopisový program ve výši 6 mld. korun, naplnili zajišťovací fond tak, aby v průběhu prvního pololetí příštího roku mohly být poškozeným družstevníkům vyplaceny náhrady.
Chci potvrdit slova, která přede mnou už pronesl můj kolega Vašek Exner: poslanecký klub KSČM podpořil oba předchozí návrhy zákonů, které byly předloženy jako tisky 653 a 714, a podpoříme i současný návrh zákona jako tisk 781. V tomto směru zůstává stanovisko našeho poslaneckého klubu KSČM konzistentní.
Ujištěním o podpoře bych skončil s tím, že bych chtěl požádat ještě o odpověď ministra financí Pavla Mertlíka na jednu otázku.
Jsem si vědom, že vypsání státních dluhopisů řeší jednorázově pomoc Zajišťovacímu fondu družstevních záložen a současným poškozeným klientům. Mám ale teď na mysli právě budoucnost celého sektoru peněžního družstevnictví, které je ve vážné krizi a je ohrožen. Na jedné z předcházejících schůzí PS jsme přijali usnesení, ve kterém jsme požádali vládu ČR, aby do konce letošního roku zpracovala, projednala a následně předložila Poslanecké sněmovně zcela nový zákon o družstevních záložnách. Jsem si vědom, že do konce letošního roku v podstatě zbývá 30 dnů a že meritem této schůze je právě schválení zákona o státních dluhopisech. Ale rád bych znal odpověď, jestli vláda do konce roku 2000 stačí projednat nový zákon o družstevních záložnách a jestli bude Poslanecké sněmovně v tom termínu předložen.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Recmanovi a prosím řádně přihlášeného pana poslance Šuláka.
Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové poslanci. Myslím, že většina těch věcí, které jsem zde chtěl říci, tady již byla vyslovena. Omezil bych se tedy pouze na konstatování, že bychom zde neměli dramatizovat situaci tím, že si budeme připomínat naši zodpovědnost, naši a těch minulých poslanců. Myslím, že bychom měli přestat s politizováním této záležitosti, měli bychom skutečně přihlédnout k nedobré situaci, ve které se střadatelé ocitli, měli bychom uvážit, že tito střadatelé jsou v situaci, kdy je jim jedno, zda budou odškodněni z dluhopisového programu, nebo jiným způsobem.
Sociálně demokratická vláda si v současné době nemůže dovolit jiný způsob, který by vedl ke škrtům v rozpočtu a k likvidaci nebo omezení např. sociálních, zdravotnických nebo školských programů. Tedy závěrem: Skončeme s politizováním, schvalme odškodnění prostřednictvím dluhopisového programu.
Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Šulákovi. Nyní vystoupí pan poslanec Škromach.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážené dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážená vládo. Myslím, že diskuse byla poměrně široká, prodiskutovala se tady spousta věcí, které mnohdy přímo s tímto zákonem ani nesouvisely. Ale to, co je dneska na stole, a nakonec je po krajských a senátních volbách, je možné tyto věci vnímat reálně a v tom, že chceme pomoci. Každý poslanec totiž může navrhnout různá usnesení, a tato sněmovna přijala spoustu různých usnesení. A kdybychom vyhodnocovali, jak které vlády se kdy v minulosti kterými usneseními řídily či neřídily, došli bychom samozřejmě možná k zajímavým číslům.
Podstata je ale v tom, že usnesení přijatá v minulosti, tak jak zde byla chronologicky kolegou z KSČM citována, byla mnohdy o tom, že byla přenášena odpovědnost někam jinam. Bylo tady konstatováno mnohokrát v mnoha vystoupeních, že určitý podíl zodpovědnosti za situaci, která nastala, nesou prakticky všechny politické strany, i ty které dneska už ve sněmovně nejsou.
Myslím, že každý poslanec a poslankyně má možnost rozhodnout tím, že pro nějaký zákon hlasuje nebo nehlasuje. Usnesení, jak víme všichni, není závazné, ale nezaregistroval jsem za celou tuto dobu, že by někdo, kromě vlády, předložil reálné řešení, kdy mohl každý poslanec a každá poslankyně rozhodnout tím, že zvedne ruku a zmáčkne tlačítko, o tom, že prostředky budou zajištěny; neříkám, že celý tento problém bude vyřešen. A toto vláda dvakrát předložila a nyní předkládá potřetí svůj návrh, protože samozřejmě v konečné fázi zodpovědnost ponese opět tato vláda. A dovolím si tvrdit - možná, že předjímám - že pokud by se řídila usnesením Poslanecké sněmovny, po několika měsících by byla tvrdě napadena týmiž poslanci, kteří tato usnesení prosadili, za to, že se jimi řídila. Takto to funguje a je to legitimní. Opozice je od toho, aby kritizovala vládu, aby hledala své pozice, a myslím si, že to není nic špatného.
Ale chtěl bych vás všechny vyzvat, a musím říci i za poslanecký klub sociální demokracie, který podpořil všechny tyto návrhy vlády, že si velmi ceníme toho, že byť přes řekněme ne zrovna souhlas s tímto řešením se najdou opoziční kluby, které tento návrh jsou ochotny i přes určité řekněme problémy podpořit. A musím za to poděkovat a říci, že si toho skutečně velmi vážíme.
***