(14.30 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Celková předpokládaná výše celkového objemu náhrad za pojištěné vklady přitom činí téměř, nebo lépe řečeno blíží se 7 miliardám Kč, podle dat, která zde mám, to je 6 miliard 698 miliónů Kč.
Jedinou možností, jak zabezpečit náhradu výplat vkladů družstevních záložen pro tuto skupinu obyvatelstva, je přijmout taková opatření, která v rámci platných norem zabezpečí příjmy Zajišťovacího fondu družstevních záložen minimálně ve výši 6 miliard Kč. Tím bude umožněno vyplatit náhrady vkladů a uhradit náklady s tím spojené. Tyto prostředky by byly použity v časovém horizontu let 2001 a 2002.
Zabezpečení úhrady pojištění částí vkladů klientům družstevních záložen je možné jen tehdy, bude-li fondu poskytnuta návratná finanční výpomoc od státu, neboť vlastní zdroje fondu jsou vzhledem k nárokům na výplaty zcela nedostačující. Je však také třeba uvést, že návratnost státní výpomoci je vzhledem k současné výši finančních prostředků ve fondu a jeho očekávaným příjmům nereálná. Vzhledem k současné nepříznivé situaci v sektoru družstevního peněžnictví nelze počítat s rychlým obnovením důvěry v družstevní záložny a s nárůstem vkladů a také s nárůstem příspěvků družstevních záložen do fondu.
Tato skutečnost spolu s obrovským budoucím dluhovým zatížením fondu z titulu poskytnutí návratné výpomoci je problém, který bude nutno řešit dále. Mimochodem na jedné z následujících schůzí vlády, konkrétně na pondělní, bude projednáván nový návrh zákona o družstevních záložnách. Je to vyústění snahy toto řešit.
Hlavním příjmem fondu v budoucnosti by měly být příjmy z konkursních, resp. vyrovnávacích řízení družstevních záložen. Tyto příjmy jsou dnes odhadovány na základě provedených závěrek až ve výši 2 mld. Kč. Jejich inkasa lze očekávat do tří let ode dne výplat. Pohledávka za družstevní záložnou v úpadku vzniká fondu až ke dni zahájení plateb náhrad. Fond však může stanovit den zahájení plateb až ve chvíli, kdy bude mít dostatek prostředků.
Při zohlednění skutečnosti, že již došlo a dále bude docházet k podání návrhů na prohlášení konkursů na majetky družstevních záložen ze strany jejich statutárních orgánů, a na základě výše uvedeného vyplývá akutní potřeba rozhodnout o pomoci fondu. V případě prodlení totiž vzniká nebezpečí ohrožení budoucích příjmů fondu z titulu neuznání pohledávek ze strany správců konkursních podstat, a to vzhledem k možnému pozdnímu podání přihlášek.
Vláda se proto rozhodla opakovaně řešit situaci získání prostředků pro zajišťovací fond pojišťoven(?) k realizaci výplaty náhrad vydáním státních dluhopisů, přičemž v důvodové zprávě zákona je uvedena podrobná argumentace, proč tomu tak je. Zákon navrhuje získat tímto způsobem 6 mld. Kč prodejem státních dluhopisů s dobou splatnosti nejpozději uplynutím dvaceti let ode dne nabytí účinnosti navrhovaného zákona.
Děkuji vám za pozornost a doporučuji Poslanecké sněmovně, aby tentokrát tento návrh zákona schválila.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane ministře, nevím, jestli vás všichni pozorně poslouchali a jestli to bylo dobře slyšet.
Prosím pana poslance Kocourka jako zpravodaje.
Poslanec Martin Kocourek: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych jako zpravodaj tisku 781, což je vládní návrh zákona o státním dluhopisovém programu pro účely získání zdrojů pro Zajišťovací fond družstevních záložen, zrekapituloval, a to, že účelem tohoto státního dluhopisového programu je získání finančních prostředků ve výši 6 mld. Kč na poskytnutí návratné finanční výpomoci státního rozpočtu pro Zajišťovací fond družstevních záložen a za druhé, abych sněmovnu seznámil s tím, že ČNB nemá proti návrhu tohoto státního dluhopisového programu námitek.
Ve svém stanovisku bych chtěl za prvé uvést a zdůraznit, že stejný návrh zákona o státním dluhopisovém programu pro stejný účel předkládá vláda již potřetí a že stejný návrh zákona o státním dluhopisovém programu už dvakrát (sněmovna?) odmítla a doporučila vládě řešení přes Konsolidační banku.
Za druhé bych chtěl říci, že na rozdíl od předchozích dvou návrhů nyní vláda konečně předkládá i argumentaci a rozbor tří možných variant financování zdrojů Zajišťovacího fondu družstevních záložen, a to jednak prostřednictvím Konsolidační banky, jednak státního rozpočtu, nebo vydáním státních dluhopisů. Ze zmíněného rozboru vládě - a asi velmi překvapivě - opět vychází jako nejčistší a nejrychlejší řešení vydání státních dluhopisů v rámci státního dluhopisového programu.
Za třetí bych chtěl říci, že po důkladném prostudování argumentace vlády musím bohužel konstatovat, že tato argumentace je opět spíše účelová, neboť je prováděn pouze právní rozbor poskytnutí úvěru ze strany Konsolidační banky vůči Zajišťovacímu fondu družstevních záložen, ale nejsou hledány další možnosti pro financování finančních požadavků Zajišťovacího fondu družstevních záložen, jak k tomu dává prostor usnesení Poslanecké sněmovny.
Abych byl konkrétní, chci se zeptat pana ministra, proč nebyla prověřována a proč není rozebrána možnost např. odkupu pohledávek Konsolidační banky od Zajišťovacího fondu družstevních záložen za jednotlivými družstevními záložnami v problémech.
Odkup pohledávek Konsolidační banky, a to i se ztrátou, je možný, neboť pro tuto možnost známe obecné precedenty, zejména v souvislosti s restrukturalizací některých bank, v současné době např. u ČSOB. V tomto kontextu se musím zastavit nad tvrzením vlády, které je uvedeno na str. 3 tisku 781, kde vláda mj. tvrdí, že "Konsolidační banka navíc byla zřízena státem za účelem pomoci transformaci ekonomiky státu, nikoliv proto, aby státními finančními prostředky sanovala ztráty soukromých společností (družstev)".
Pokud tedy vláda tvrdí, že Konsolidační banka není určena k tomu, aby sanovala ztráty soukromých společností, potom se pana ministra ptám, zda Konsolidační banka sanuje ztráty ČSOB z nabytí IPB a zda je ČSOB soukromou či státní společností.
V návaznosti na tuto otázku lze vzhledem k úkolům, které Konsolidační banka z pověření vlády plní, polemizovat s každým argumentem uvedeným v tisku 781.
Abych mozaiku doplnil ještě více, uvedu další příklad vládní argumentace, která je opět na str. 3 v tisku 781, kde vláda tvrdí mj., že "fond" - má se tím na mysli Zajišťovací fond družstevních záložen - "není a s největší pravděpodobností nebude v situaci, kdy by mohl reálně úvěr splatit".
Pokud tento argument vlády platí, potom se ptám, podle jakého ustanovení rozpočtových pravidel lze ze státního rozpočtu poskytnout návratnou finanční výpomoc, výpomoc, o které vláda dopředu ví, že návratná nikdy nebude.
Shrnu-li argumentaci vlády, tak mám pocit, že vláda jednak argumentuje pouze nad jednou možností řešení a jednak argumentuje i proti svým postupům v jiných případech.
Závěrem mi dovolte říci , že vláda svým návrhem a argumentací potvrdila neochotu problém družstevních záložen řešit, neboť nepoužila postupy, které již při řešení problému finančního sektoru užila, a zároveň soustavně ignoruje výzvy sněmovny k urychlenému řešení situace kolem družstevních záložen.
Za druhé chci zdůraznit, že maximálně usiluji o rychlé řešení splnění závazků Zajišťovacího fondu družstevních záložen, ale vzhledem k tomu, že vláda nerespektuje vůli sněmovny, nabízí účelovou argumentaci a nabízí sporné a zpochybnitelné řešení, nemohu vládní návrh zákona o státním dluhopisovém programu podpořit. Doporučuji setrvat na předchozích stanoviscích sněmovny, neboť sněmovna nabízí řešení rychlejší, levnější a zároveň kontrolovatelnější. Tolik moje úvodní zpráva. (Potlesk v pravé části sněmovny, pískot z levé části sněmovny.).
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji zpravodaji poslanci Kocourkovi. Nyní otvírám rozpravu. Jako první se přihlásil pan poslanec Exner.
***