(11.10. hodin)
(pokračuje Brousek)
To znamená, jak moc je práce pro ostatní důležitá, nebo jak snadno ji mohou postrádat, popř. kdo jiný to umí stejně dobře. Vyjadřuje se finančním oceněním, které odpovídá výlučnosti, náročnosti, riziku a naléhavosti, to znamená, nikdo jiný to neumí nebo nechce dělat, nikdo jiný to nevydrží… Obejdou se ostatní bez této práce?
Proč tedy v dobách minulých, např. v minulém století, byl kantor v obcích osobou váženou a pan řídící dokonce osobou privilegovanou? Nikdy přece nepatřili finančně k elitě. V některých obcích šla vážnost kantora či pana řídícího tak daleko, že směl v hospodě sedět u privilegovaného stolu společně s panem farářem, starostou, či rychtářem. Základním kamenem prestiže kantora v té době byla informovanost. V době vzniku základní filozofie středoevropského školství, tzn. v podstatě za doby Marie Terezie, byly komunikační kanály velmi omezené a informace vysoce výlučným majetkem, výrazně zvyšujícím možnost společenského uplatnění.
V následujícím období, mám tím na mysli zejména první polovinu 20. století, reagovalo středoevropské školství na soustavně stoupající penzum informací stále se zesilující encyklopedičností, tzn. hromaděním informací. Tento stav měl jakž takž své opodstatnění až do roku 1989, protože informace v době totality podléhaly cenzuře a přístup k nim byl velmi výběrový. Po roce 1989 se situace dramaticky změnila. Střední Evropu zavalila lavina informací a posléze i technologie, které přístup k informacím zjednodušily a urychlily. Základním kamenem výuky tedy již nemůže být předávání množství informací a přístup k nim, ale předávání schopnosti vybírat si mezi informacemi, jejich zabudovávání do logických sítí a schopnost tvořivě s nimi nakládat.
Změny životního stylu přinášejí poptávku po rozvoji společenských dovedností, jako je spolupráce, vyjednávání, a osobních vlastností, např. pracovitost, vytrvalost apod. To znamená, že se změnila společenská objednávka od požadavku na kvantitu informací k rozvoji dovedností, vlastností a návyků, tedy k výraznému omezení vzdělávací funkce školy ve prospěch kultivace a výchovy. Předpokladem pro takto radikální změnu je výrazná změna školského systému. Jde o krok velmi obtížný, předpokládající naprostou změnu profesní přípravy učitelů a také jiné požadavky na osobnostní vlastnosti učitele.
Po roce 1989 bylo zavedeno odvětvové řízení školství. Je to model funkční, který vyhovuje učitelům i ministerstvu školství. Umožňuje ale realizaci změněné společenské objednávky? Domnívám se, že ne.
Odvětvové řízení usměrňuje převážnou část komunikace učitelů dovnitř jejich profesní skupiny, čímž výrazně zeslabuje signály tlaku společenské objednávky na změny školské filozofie a podstatně tak snižuje flexibilitu celého systému. Domnívám se, že větší pružnosti školského systému lze dosáhnout užší provázaností s obecním společenstvím. Propojení samosprávy s řediteli škol bude znamenat, že obec získá nejen větší pravomoc, ale i odpovědnost za chod školy; znamená pochopitelně další odklon od odvětvového řízení škol, je v souladu s nastartovanou reformou veřejné správy i se změněnou společenskou objednávkou.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Brouskovi. Další přihlášenou je paní poslankyně Machatá.
Poslankyně Marie Machatá: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, zaznělo zde několik kvalifikovaných ohodnocení předkládané novely. Já bych tuto novelu zhodnotila z jiného úhlu pohledu, pokud mi dovolíte.
Tento předložený návrh zákona se tváří, že skutečně systémově řeší institucionální problémy, řeší problém zřizovatele, provozovatele, ale - a na to chci upozornit - komplikuje život kantorů a destabilizuje jejich postavení v obci. Může tak dopustit politickou manipulaci a likvidovat přirozenou autoritu učitelstva. Neboť, dámy a pánové, dovedu si s trochou nadsázky lehce přestavit v naší nezralé demokracii situaci, kdy se ředitelé škol mění podle toho, jakou komu dali známku.
Ne, to skutečně není akademická úvaha. V posledních týdnech diskutuji toto téma s učiteli v různých krajích. Bohužel tuto zkušenost mají. A proto tvrdím, že záměr předkládané novely jsem ochotna vnímat jako pozitivní snahu o systémové řešení, nicméně předkládanou ve společenském prostředí, které její cíl nenaplní.
Další problém, který hrozí v některých regionech, je preferování komunistického pojetí školy, a pak již zcela jistě nemůžeme hovořit o systémovém řešení. Pokud totiž systém pracuje proti lidem, není systémem dobrým.
A proto se připojuji k návrhu na zamítnutí předkládané novely.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Další je paní poslankyně Šojdrová.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, dovolte, abych se na návrh předloženého zákona podívala věcně a z hlediska toho, co pozitivního může do našeho školství přinést.
Návrh říká, že obec jmenuje ředitele škol a zařízení, které sama zřizuje. Předkladatelé se odvolávají na obdobnou přípravu u škol krajských, kde rovněž zřizovatel jmenuje ředitele. Upozorňuji, že na úrovni kraje je toto jmenování zasazeno do souvislostí s konkursem, s odborným orgánem, kterým je odbor kraje pověřený výkonem státní správy na úrovni kraje, a také do souvislosti s výborem pro vzdělání, výchovu a zaměstnanost. Tyto podmínky na úrovni obcí zatím neexistují.
Domnívám se, že jmenovací kompetence zřizovatele je logická a vývoj ve veřejné správě k ní jednoznačně směřuje. Po ustavení krajské veřejné správy nastane čas, abychom v rámci nového školského zákona tuto kompetenci obcím svěřili, a to v provázání s dalšími povinnostmi a právy, které obec jako zřizovatel ze zákona bude mít.
Stejně tak je vytržen ze souvislosti, a to ze souvislosti časové i věcné, druhý návrh poslanců, kterým chtějí pověřit obce výkonem zaměstnavatelských povinností vůči školám bez právní subjektivity. Tento návrh, tak jak je podán, znamená, že obce budou zaměstnavateli pedagogických i nepedagogických pracovníků, na jejichž platy musí vyčlenit prostředky ze svých vlastních příjmů, protože kolegové - ať už úmyslně, nebo omylem - bohužel nezměnili finanční tok, který na mzdy zaměstnanců všech škol je směřován z MŠMT výhradně přes státní správu a končí na okresních úřadech. To je právní úprava platná od 1. 1. 2001. Nejde o zanedbatelný počet škol a malé finanční zatížení, které by z tohoto ustanovení pro obce plynulo.
Pro orientaci poslanců, kteří se ve školství nepohybují tak často, bych uvedla, že např. v okrese Kroměříž se toto týká 106 škol a školských zařízení. Není to tedy počet zanedbatelný.
Kolegyně a kolegové, před půl rokem jsme schválili změny zákona o státní správě a samosprávě ve školství. Tím jsme upravili jmenování ředitelů. Věřím, že ti, kteří pro zákon hlasovali, věděli, proč tuto úpravu podporují. Zeptala bych se navrhovatelů, co je k této poslanecké iniciativě vede. Kolik starostů se na ně obrátilo s urgencí nebo s peticemi, že už nemohou dál zřizovat školu, dokud nezměníme jejich kompetence?
***