(12.00 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Je přitom zjevné, že dosavadní praktické uplatňování současného daňového systému ukazuje, že nestimuluje strukturální změny a modernizaci ekonomiky a je vůči nim prakticky inertní, neprojevuje se jako nástroj konjunkturní politiky a prakticky nestimuluje ekonomický růst.
Velké chyby byly učiněny také při jeho úpravách, které často spočívaly jen v izolovaných zásazích podle okamžité potřeby a případ od případu. V posledních dvou letech se dokonce zdá, že daňové úpravy jsou činěny bezkoncepčně. Často se také objevují návrhy vysloveně populistické. Potřeba jakési vize dalšího vývoje daňové soustavy je proto zřejmá. Je nutno zdůraznit, že Poslanecké sněmovně nebyla dosud předložena vládní koncepce úprav daňové soustavy, ačkoliv byla již před rokem sněmovnou požadována a vládou bylo přislíbeno její předložení. Pouze na webové stránce Ministerstva financí ČR byla publikována jakási velice stručná úvaha o představách aparátu Ministerstva financí o základních směrech vývoje a s pracovním zněním této koncepce byli pro informaci seznámeni jen předsedové parlamentních klubů, resp. některých výborů.
Stručně lze tuto připravovanou vládní koncepci shrnout takto: snížit daňové zatížení podnikatelské sféry, a to formálním snížením sazeb nemocenského pojištění přechodem na německý model, tj. zaměstnavatel na úkor nákladů hradí krátkodobé onemocnění zaměstnance, a odbouráním příspěvků, resp. daně na státní politiku zaměstnanosti. Současně se navrhuje výhledově snížit sazbu daně z příjmů právnických osob až na cílovou hodnotu 25 procent. Přitom není řešena dlouhodobá problematika důchodového pojištění. K výše uvedeným krokům by podle těchto představ mělo dojít na úkor nepřímého zdanění spotřeby, tedy především zvýšení tzv. snížené sazby daně z přidané hodnoty až na 9 procent.
Vládní koncepce, která je mimochodem také důsledkem opoziční smlouvy, tak de facto konzervuje stav naší daňové soustavy, který byl dosažen předchozími konzervativně liberálními vládami. Pro tento stav je příznačné nadměrné zatížení občanů nepřímými daněmi a naopak nízké zatížení přímými daněmi při faktické neexistenci daňové progrese. Mezinárodní komparace toto zcela jasně prokazují.
V této souvislosti si nemohu odpustit poznámku. Je otázkou, zda scénář dalšího zvýšení daňového zatížení fyzických osob, zejména potom středních a nižších vrstev, který je tak vlastně pokračováním v daňové politice pravicových vlád, je v intencích sociálně demokratické vize společnosti. Vždyť je zcela zřejmá sociální nespravedlnost stávajícího daňového systému, který byl již od samého svého počátku koncipován jako systém podporující kumulaci bohatství u jedné skupiny obyvatelstva, přičemž největší část celkové masy inkasovaných daní platí široké vrstvy.
Proti tomuto přístupu lze postavit několik alternativ. Například perspektivně dále snížit daňové zatížení podnikatelské sféry, snížit sazby nemocenského pojištění a přechod na německý model, zrušit příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, ponechat sníženou sazbu DPH na stávající úrovni kromě objektivně nezbytné implementace práva Evropské unie, ale zavést nové daně, viz např. daň z monopolu, majetkové daně a případně i daň z luxusu, jak o tom naše strana delší dobu hovoří, a především progresivní sazby u daně z příjmů fyzických osob.
Samozřejmě jsou možné i další alternativy. Zarážející však je téměř naprostá absence diskuse o základních otázkách dalšího vývoje naší daňové soustavy na půdě Poslanecké sněmovny. Myslím, že další vývoj naší daňové soustavy by se měl ubírat spíše směrem k přibližování k EU, a nikoliv směrem opačným. Tedy především významně změnit poměr mezi přímými a nepřímými daněmi a dále výrazně zvýšit progresi daně z příjmů fyzických osob, a to tak, abychom dosáhli hodnot obvyklých v EU. Realizace těchto záměrů by vedla k větší spravedlnosti daňové soustavy a také k řešení chronické deficitnosti naší rozpočtové soustavy.
Pod tlakem současných problémů naší ekonomiky tak dozrává potřeba nového pohledu na celý daňový systém, a to zejména z pohledu využití daní jako nástroje celkové hospodářské politiky i politiky průmyslové, v jejím rámci i restrukturalizace.
Jedním z nabízených konceptů ze strany ODS je např. princip tzv. rovné daně, která by měla nahradit dosavadní systém daně z příjmů. Mám vůči této koncepci, jak jsem opakovaně i v tisku sděloval, řadu výhrad. Například tzv. rovná daň není nikde na světě aplikována, ale především potlačuje princip solidarity. I když s touto koncepcí osobně nesouhlasím, vítám ji jako podnět pro hlubší diskusi o základních problémech našeho daňového systému.
Naše představa o dalších směrech vývoje daňové soustavy je ovšem zcela jiná. Především se domníváme, že je nezbytná reforma daňové soustavy. Ta bude muset především sledovat zvýšení daňové kvóty, a to jak změnou daňové struktury, která povede ke zvýšení pružnosti daňových výnosů ve vztahu k vývoji fundamentálních makroekonomických veličin, tak i zvýšení některých daní. Doplňujícím krokem musí být rozhodná a efektivní opatření směřující k radikálnímu zlepšení výběru daní. Současně je nutno změnit dosavadní negativní tendence vývoje naší daňové soustavy a výrazně zvýšit její celkovou výnosnost, a to za prvé zastavením poklesu míry zdanění podnikových zisků, za druhé zastavením přesunu daňového břemene o přímých k nepřímým daním, za třetí zvýšením progrese zdanění fyzických osob ve vyšších příjmových kategoriích. Míra progrese je u nás velmi nízká, a tudíž i zdanění ve vyšších příjmových pásmech je extrémně nízké.
S ohledem na současnou výkonnost ekonomiky nelze přistoupit k radikálnímu celkovému snížení rozsahu daní. Jisté snížení daňové zatíženosti právnických i fyzických osob je ale jistě možné a žádoucí, neboť přispěje k nastartování ekonomického růstu. Tento růst bude v dalších letech indukovat i růst peněžních příjmů právnických a fyzických osob, a tedy i celkový růst daňového inkasa, který by měl být zdrojem pro úhradu schodků státního rozpočtu, vyplývajících z deficitního financování minulých let.
Náš současný daňový systém je do značné míry založen na nepřímých daních. Jako celek má ovšem tendenci být regresivní, tedy podíl daňových příjmů na HDP soustavně klesá. Současně je ale podíl nepřímých daní na celkových daňových příjmech dominantní a má mírně rostoucí tendenci, což je dáno především dosavadní preferencí soustavného snižování sazeb daní z příjmů právnických osob.
Ve struktuře naplňování příjmů státního rozpočtu by se proto měla zvýšit úloha přímých daní, a to zastavením plošného snižování daňového zatížení podnikatelských subjektů. Současně musí být zastaveno dosavadní zvyšování úlohy nepřímých daní zatěžujících obyvatelstvo. Struktura naplnění daňových příjmů by se tedy měla do určité míry přesunout ve prospěch přímých daní. Tento přesun by se měl přitom uskutečnit v podmínkách jistého zmírnění finanční zatíženosti fyzických osob.
Daň z příjmů právnických osob do budoucna nemůže být pouhým doplňkem daňového inkasa a těžiště inkasovaných daňových výnosů nemůže být na fyzických osobách. Naopak, měla by narůstat váha přímých daní a některých daní majetkových, např. z převodů nemovitostí, kde zatím nejsme na objektivním základu daně.
Při přestavbě přímých daní je však velice potřebná diferenciace, a to především z hlediska sociální spravedlnosti, a dále je nutno sledovat záměr vytvoření přátelského podnikatelského prostředí, zejména potom pro tzv. malé a střední podnikání. Vzhledem k připravovanému vstupu České republiky do Evropské unie objektivně nezbytné úpravy spotřebních daní je nutno kompenzovat snižováním daně z příjmů fyzických osob, a to především pro nižší a střední příjmové skupiny. Váha dalších nepřímých daní, zejména potom DPH, by současně měla klesat či stagnovat.
Je nutno podstatně zintenzivnit současný boj proti daňovým únikům a je nutno odmítnout tedy doposud uplatňovanou koncepci daňové politiky ze strany vlády a její stále platné formulování budoucích systémových opatření na úseku daní. Ta spočívají zejména v záměru změn v současném rozložení daňového břemene, a to zejména v posílení významu spotřebních daní, majetkových daní a daně z přidané hodnoty, přičemž význam daně z příjmů právnických osob a daně z příjmů fyzických osob by měl nadále klesat.
Nelze souhlasit se záměry současné vládní administrativy ve snižování daně z příjmů právnických osob i fyzických osob s tím, že by mělo docházet k dalšímu přesunu daňového břemene na nepřímé zdanění.
Doufám, že v tomto svém vystoupení jsem srozumitelně vysvětlil, proč nebudu hlasovat pro předložený návrh. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Jaroslav Plachý.
***