(16.50 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Dále se tady objevuje teze na straně 53 o špatném zabezpečení účasti posluchačů v publicistických pořadech, což údajně patří mezi priority, aby občané měli možnost do takovýchto interaktivních publicistických pořadů přímo vstupovat, a zejména je tady konstatováno, že se to týká oblasti pražské a středočeské, a zpráva konstatuje nedostatečnost pokrytí vysílačů Prahy. Dala v tomto směru také příslušné doporučení, ale nejsme bohužel informováni o tom, jak tedy celý tento proces je realizován, jak je zjednávána náprava.
Velmi důležitou částí zprávy je celý problém technického dovybavení rozhlasu. Technické dovybavení rozhlasu je důležitá otázka, protože rozhlas má velmi zastaralé a nevyhovující zařízení. Je tam tedy uvedeno, jaké projekty se realizují, ale bohužel nikde se nesetkáme s finanční kalkulací. To už tady bylo řečeno, že chybí hospodářská zpráva, která se týká rozhlasu, a mohu to dokumentovat i na tom, že důležité mnohamiliardové projekty vlastně nejsou vyčísleny, nevíme, v jakém realizačním stadiu existují.
Co je po mém soudu velmi důležité, je to, že existují určité citlivé složky populace, pokud jde o vysílání, které např. britská mediální legislativa nebo už zmíněná nizozemská chrání. Tady mám na mysli především dětskou populaci. Usnesení 19/1999 konstatuje, že jednou z priorit je služba dětskému posluchači. V samotné zprávě ale tato otázka naprosto absentuje, nikde o ní není učiněna ani ta nejmenší zmínka a domnívám se, že tato záležitost patří mezi rizika.
Zastavil bych se ještě u několika důležitých problémů. Je to usnesení č. 22/1999 Sb., kde rada konstatuje své uznání Českému rozhlasu 1 za vyvážené zpravodajství z doby kosovské krize. Myslím si, že je řada obsahových analýz, která by dospěla k opačnému názoru, že toto zpravodajství naopak vyvážené nebylo, že stranilo jedné straně konfliktu a že zkreslovalo celou řadu skutečností, které byly běžně jinak např. na internetu.
Dále je to otázka Českého rozhlasu 6, jehož samotná existence je z hlediska právního a včetně i finančního práva velmi sporná. Na straně 21 až 23 předkládané zprávy, která se zabývá Českým rozhlasem 6 nacházíme protikladná a někdy i naprosto nesmyslná tvrzení. To vše mne vede k názoru, který si dovolím předložit jako návrh usnesení této sněmovně, tedy to, aby byla zpráva dána k dopracování jejím autorům a po tomto dopracování opět předložena sněmovně.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Slovo má pan poslanec Pleva, který má jako zpravodaj přednost, připraví se pan poslanec Matulka.
Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Chtěl bych vás, paní předsedající, poprosit, kdybyste mohla vyřídit panu kolegu Ransdorfovi, že kdyby zkonzultoval se svými kolegy, kteří sedí v komisi pro sdělovací prostředky, svoje vystoupení, tak by možná zjistil, že mnohé z toho, co říkal, už bylo projednáno v komisi pro sdělovací prostředky. Možná by také opravil některé nepřesnosti, kterých se dopouštěl a které tady nebudu citovat. Dále kdybyste mu mohla vyřídit, že bych potom osobně s ním někdy velmi rád zkonzultoval britské psané právo a také duchovní tradici ateismu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Plevovi. Ještě než dám slovo panu poslanci Matulkovi, který byl přihlášen dřív, chci upozornit všechny poslankyně a poslance, že jsem říkala, že budeme končit zhruba v 17.00 hodin, ale po projednání tohoto bodu. Prosím, pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Dalibor Matulka: Paní předsedající, v prvé řadě bych vás rád poprosil, abyste zjednala pořádek v jednacím sále a napomenula především inteligentní poslance České strany sociálně demokratické, kteří nejprve chtějí projednávat tento bod zcela nesmyslně, a potom brání jinému poslanci ve vystoupení. Je to strašně vtipné, je to hrozná legrace. Já jsem tu vodu přinesl pro sebe, protože kolega Ransdorf ji nevyužil. Děkuji, že mně trochu nechal.
Když tedy sněmovna projevila většinovou vůli zabývat se projednáváním Výroční zprávy Rady Českého rozhlasu o činnosti Českého rozhlasu za rok 1999, podle sněmovního tisku 746, i já přispěji se svou troškou do mlýna. Chci také k této zprávě něco podotknout a navrhnout několik usnesení.
Nejprve k procedurálnímu sporu. Znovu připomínám slova pana zpravodaje kolegy Plevy, že výroční zpráva není kompletní, neboť v ní chybí část o hospodaření. To je samozřejmě nepořádek a podle mého názoru je to dostatečná překážka k tomu, aby Poslanecká sněmovna vůbec o této zprávě mohla korektně jednat. Myslím to z hlediska věcného, ne čistě ryze právního, z hlediska právního purismu. Je to prostě logický nesmysl. Je-li tomu ovšem tak, potom bychom měli přizpůsobit, když už o této zprávě v takovéto situaci jednáme, usnesení Poslanecké sněmovny.
A proto navrhuji, aby se Poslanecká sněmovna usnesla, že
1. neschvaluje Výroční zprávu Rady Českého rozhlasu o činnosti Českého rozhlasu za rok 1999, podle sněmovního tisku 746, v části netýkající se hospodaření Českého rozhlasu,
1. Poslanecká sněmovna neprojednala a nemohla projednat Výroční zprávu Rady Českého rozhlasu o činnosti Českého rozhlasu za rok 1999 v části týkající se hospodaření Českého rozhlasu, neboť tato část není ve výroční zprávě obsažena.
To je první dvojice návrhů, kterou chci předložit.
Za druhé bych rád připomenul samotný úvod jednání této schůze Poslanecké sněmovny, kdy prostřednictvím pana kolegy Kováčika náš poslanecký klub navrhoval doplnění pořadu této schůze o návrh usnesení, který se původně měl vztahovat, a tak byl také navrhován, k činnosti České televize i Českého rozhlasu. Budu tedy modifikovat návrh usnesení, které předkládal kolega Kováčik k zařazení do programu, a to pouze pokud jde o Český rozhlas. Připomenu, o co jde.
Pan kolega Kováčik hodlal zařadit na schůzi Poslanecké sněmovny bod, který by projednal návrh usnesení, podle kterého by se sněmovna usnesla, že Česká televize a Český rozhlas neplní své poslání ze zákona o České televizi a Českém rozhlasu. Pan kolega Kováčik uvedl několik příkladů, proč tomu tak je. V předchozím vystoupení pana kolegy Ransdorfa i on uvedl několik příkladů, kdy Český rozhlas neplní své zákonné poslání, a to v tom, že neplní tu funkci, která mu podle zákona přísluší, tj. aby poskytoval objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů, rozvíjel kulturní identitu českého národa a národnostních a etnických menšin atd., sloužil vzdělávání, výchově mladé generace. Pan kolega Ransdorf uvedl příklad z informací o Kosovu. Příkladů se nabízí celá řada. Zopakuji například to, co zde už přednášel kolega Kováčik, že pravidelně je specialitou veřejnoprávních médií zkreslování právního vědomí obyvatelstva, především o dění v politice, v Parlamentu. Specialitou České televize a specialitou Českého rozhlasu je například to, že vláda schvaluje zákony nebo vláda zamítla zákon.
***