(10.50 hodin)
(pokračuje Filip)
Je normou, která má velký politický dopad a má dopad i do vnímání občanů, jak referendum může nebo nemůže rozhodnout o té či oné otázce, a to čistě z technických důvodů. Taková nedůvěra ve výsledek referenda může vést ke zmaření samotného účelu, pro který referendum bylo vyhlašováno. Negativních poznatků zejména ze zahraničí, ať už jde o naše nejbližší sousedy na Slovensku, je dostatek.
Svůj příspěvek rozdělím na dva. Jeden se bude týkat samotného ústavního zákona.
Pokud jde o tisk 695, myslím, že se shoduji se všemi, kteří tady hovořili. Je to tak přísný zákon, že by bylo úplně demagogické tvrdit, že snad narušuje suverenitu Parlamentu. Takový argument nemůže ani padnout v této rozpravě, protože je tomu zcela zabráněno. Řada příspěvků hovoří o tom, že referend by podle tohoto zákona proběhlo minimum, nebo dokonce žádné.
Jsem přesvědčen, že myšlenka sama, přestože je v ní spousta omezení, zaslouží pozornost a zaslouží projednávání v Poslanecké sněmovně. Mám stejnou obavu, kterou tady vyslovil pan kolega Výborný a nakonec i pan kolega Jičínský, že nemáme dořešenu otázku, jak nakládat s normami, které byly tzv. zaparkovány v Senátu. Používám jiné slovo, než užil pan místopředseda vlády. Zaparkování je úslovím, které se v Senátu široce používá.
Je to otázka i toho, že dosud nemáme úplně projednánu normu, která by to řešila - zákon o styku obou komor, i když jsme ho na této schůzi už projednávali.
Pokud jde o základní principy samotné ústavní normy, ač mám trochu jiný názor, přikláním se k nadpoloviční většině jedenácti návrhů, které tady již byly projednány. Myslím si, že restrikce není na místě. Budu ústavní zákon o referendu a novelu ústavy podporovat.
Trochu obavu mám z nedostatečného ošetření postupu Ústavního soudu. Myslím, že v souvislosti s referendem je třeba si položit otázku, zda patnáct soudců Ústavního soudu má úplnou pravomoc nad deseti miliony občanů České republiky. Zdá se mi to přece jen při postavení současného Ústavního soudu trochu komplikovaná otázka, abychom se s tím mohli jen tak vypořádat způsobem, který je v normě uveden. Současný text ale nezpůsobuje to, abych měl zásadní výhradu proti uvedení takového zákona v život.
Druhá záležitost, týkající se tisku 696. Jsem přesvědčen, že se tady dostáváme do trochu většího střetu s realitou. Bylo to uvedeno i v tisku, který předložila skupina poslanců, když předkládala návrh zákona o referendu ke spuštění jaderné elektrárny Temelín. Samotná myšlenka ať byla dobrá, nebo hloupá, nebo pozdě předložená, není špatná. Problém je ten, když referendum začne probíhat, jakým způsobem budou reagovat na sčítání výsledků referenda skupiny obyvatel. Právě na normě, která se týkala provedení zákona o referendu, bych chtěl ukázat, že je velmi potřebné zvažovat, zda máme úplně unifikovat jednotlivé kroky, které se týkají sčítání volebních výsledků a sčítání jakýchkoli výsledků vyjádření občanů. Tento problém vnímáme, a proto tady kolegyně Parkanová zmiňovala Tábor, kdy má probíhat souběžně s volbami do krajských zastupitelstev místní referendum a obec Tábor nevyhlásila ani zvláštní volební komisi. Bude se dokonce házet do jedné urny. Původně tam byla připravena ústavní stížnost, kterou nakonec přednosta okresního úřadu snad nepodal, jsem-li správně informován, ale od úterý se mohlo stát cokoli jiného.
Pokud se uchýlíme k tomu, že jednotlivé politické strany nebo politická hnutí nebudou mít vůbec žádný vztah ke sčítacím komisím a jejich poslední vztah je k okrskové sčítací komisi, nastane tady určitý rozpor mezi ověřením výsledku sčítání hlasů v referendu.
Proto jsem si půjčil příklad s Temelínem, že pokud by se ve státní volební komisi, která se kryje s komisí pro referendum, nemohl objevit žádný zástupce politických stran ani politických hnutí v případě takové otázky, která se týká ekologicky závažného tématu, jako je jaderná elektrárna, pokud by například u Temelína prošlo, že všichni stojíme pro spuštění - jsem o tom přesvědčen, protože podle mého soudu více než 70 % občanů České republiky podporuje jadernou energetiku -, dostaneme se k tomu, že ti, kteří nebyli připuštěni do práce státní komise pro referendum, mohou kdykoli zpochybňovat její práci.
Velmi se obávám, že byrokratizace volebních komisí by byla napadána právě pro neúčast oněch zástupců lidu v těchto orgánech. Zvažme, jestli máme v byrokratizaci voleb, v byrokratizaci referenda dojít tak daleko, že vyloučíme normální lidský prvek, prvek občanské aktivity, z takového sčítání. Považuji totiž tento bod za ústřední bod sporu v zákonu o provádění referenda.
Samotná možná neúčast těchto aktivistů nebo občanských iniciativ v takovýchto orgánech může způsobit dalekosáhlé následky, a to jak v samotné účasti při referendu, tak v samotném sčítání a v samotné akceptaci výsledku takového referenda, byť by bylo pro všechny politické strany velmi přijatelné. Vůbec neuvažuji o politické scéně vytvořené volbami a účastí na parlamentní práci. Uvažuji o otázkách, které mohou mít tento občanský rozměr a které mohou mít také občanský rozměr, který není nijak vyjádřen v účasti na práci Parlamentu. Omezení skutečné iniciativy a iniciativy, která je v souladu se zákonem pro občany, může mít negativní dopad, který bych rád v samotném projednávání zákona o provádění referenda omezil, nebo ho dokonce vyloučil. Mně samotnému iniciativa občanů je velmi blízká, jsem s ní srozuměn a chtěl bych ji i v tomto zákonu podporovat.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Dále se ujme slova pan poslanec Pavel Svoboda. Jiné písemné přihlášky zatím nemám.
Poslanec Pavel Svoboda: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že tento zákon nepřinese nic jiného než opětovné otevření diskusí mezi zastánci návrhu úzce pojatého zákona o referendu, jinými slovy zákona pouze zaměřeného na vstup České republiky do Evropské unie, a těmi, kteří mají pocit, že by v našem právním řádu měl být zákon o široce pojatém referendu.
***