(18.00 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Z nepochopitelného důvodu byl tento občan Spolkové republiky Německo 15. prosince 1999 vydán do Spolkové republiky Německo, aby tam vykonal zbytek trestu, aniž by nahradil tuto škodu. Poškozená byla odkázána, aby se sama domáhala v Německu náhrady škody. Při návštěvě advokátní kanceláře se dozvěděla, co stojí náklady na zahájení tohoto procesu.
Kladu následující otázky. Jak je možné, že tento člověk byl vydán do Spolkové republiky Německo, aniž by se po něm žádalo nahradit celou škodu? Jak je možné, že poškozený v tomto případě má výrazně horší postavení než ten, který trestným činem tuto škodu způsobil? Jak je možné, že tento člověk se vyhýbá placení, ačkoliv údajně se dobrovolně zavázal, že bude své závazky plnit?
Zkrátka, v tomto případě si kladu otázku, co si má myslet poškozená o právním státě v České republice, když se postupuje tímto způsobem. Myslím, že je třeba na tuto věc jasně odpovědět a jasně říci, co je připraven český stát v této věci udělat, aby poškozená získala náhradu škody. Upozorňuji, že ona je taxíkářka a automobil, který jí byl zničen, byl jediným zdrojem její obživy.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má ministr spravedlnosti pan Pavel Rychetský.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně a poslanci. Na tyto otázky lze odpovědět, ale dříve než budu odpovídat, chtěl bych říci, že skutečně obviněný Eiser byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na pět a půl roku a k náhradě škody zhruba čtvrt milionu Kč plus 16% úrok do zaplacení. Z 5,5 roku trestu odnětí svobody si v českých věznicích odseděl tři roky a poté, co byl rozsudek Krajského soudu v Plzni, kterým byl odsouzen, uznán vykonatelným s předepsanou procedurou ve Spolkové republice Německo, byl na svou žádost předán k odpykání zbytku trestu odnětí svobody do Německa.
K otázkám, které položil pan poslanec Cyril Svoboda. Z nepochopitelných důvodů byl vydán - důvody nejsou nepochopitelné, důvody jsou zcela pochopitelné. Existuje mezistátní úmluva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo, která preferuje - tam, kde uznávají navzájem oba státy trestní rozsudky a kde se stanou vykonatelnými na území druhého státu - výkon trestu odnětí svobody právě v tom prostředí, které je odsouzenému jazykově a celkově bližší. Nevím, co je na tom nepochopitelné.
Chtěl bych zdůraznit, že obviněný Eiser po dobu tříletého výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Horní Slavkov nikdy neměl příjmy takové, aby postačovaly na úhradu škody, ke které byl trestním rozsudkem odsouzen. Rozdíl mezi tím, že vykonává trest odnětí svobody nyní v příslušné věznici ve Spolkové republice Německo, nebo jestli jej vykonává tady, je z hlediska dobytnosti pohledávky nulový.
Otázka druhá - proč byl vydán, aniž by nahradil škodu. Na to jsem právě odpověděl.
Otázka třetí - proč má poškozená výrazně horší postavení než obžalovaný. Této otázce příliš nerozumím, ale pokud se považuje její postavení za horší, tak proto, že takový právní řád v České republice platí včetně mezistátní dohody ratifikované českým Parlamentem.
Jak je možné, že se obviněný vyhýbá náhradě škody - to je otázka, na kterou odpovídám, že není pravda, že se vyhýbá náhradě škody. Obviněný je ve výkonu trestu odnětí svobody a rozdíl mezi tím, že je ve výkonu trestu odnětí svobody tady, nebo ve Spolkové republice Německo, není z hlediska náhrady škody žádný, protože, jak říkám, po dobu trestu odnětí svobody v českých věznicích nebyly jeho příjmy takového rázu, aby stačily po zaplacení povinných dávek, nákladů trestního řízení a výkonu trestu odnětí svobody k náhradě škody.
Přiznám se, že neumím odpovědět na otázku, co si má myslet poškozená o českém státě jako právním státu.
Na otázku, co je připraven český stát udělat, musím říci, že český stát nemá žádnou právní povinnost, aby soukromoprávní nároky uplatňoval za své občany v zahraničí, ale udělal pro ni to, že uzavřel mezinárodní smlouvu o vzájemné právní pomoci a poškozená má právo na bezplatnou právní pomoc ve Spolkové republice Německo, kde se může domáhat náhrady škody, a o tom byla písemně poučena.
Mimochodem, před vydáním k výkonu trestu odnětí svobody do Spolkové republiky Německo obviněný svůj závazek písemně znovu uznal, takže z hlediska občanskoprávního se škodu zavázal nahradit, jakmile bude mít příjmy.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Pan poslanec Cyril Svoboda má nárok na jednu minutu doplňující otázky.
Poslanec Cyril Svoboda: Pane ministře, nepochopitelnost je v tom, proč se nepožadovalo jako podmínka vydání, že nahradí škodu, proč si nemohl půjčit ten, který způsobil škodu, a proč se toho má domáhat poškozená. Nemá právo na bezplatnou pomoc, protože já tady mám dokonce vyčíslené částky, které po ní chtěli okamžitě v Německu, když se chtěla nechat zastupovat před německými soudními orgány. To znamená, že tady byla znevýhodněna a podle mého názoru by bylo třeba uznat, že ten člověk neměl být vydán do Německa, dokud nezaplatil to, co tady dlužil.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr Rychetský ještě jednou.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Velmi stručně mohu říci, že vzhledem k tomu, že odsouzený neměl žádné prostředky, které by podléhaly exekuci na území České republiky, nemá a nikdy nebude mít, tak nebyla možnost ho přinutit k tomu, aby nahradil škodu. Mohl k tomu být vyzván a on se k tomu písemně zavázal. Pokud se týče názoru, že neměl být vůbec vydán, já nyní nechci hodnotit postup Ministerstva spravedlnosti v této věci, ale nejsem si jist, že by nevydání k výkonu trestu odnětí svobody do Německa jakýmkoliv způsobem zlepšilo pozici poškozené z hlediska uplatnitelnosti pohledávky. Jsem dokonce přesvědčen, že naopak.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Dalším vylosovaným v pořadí je místopředseda Poslanecké sněmovny pan poslanec Ivan Langer, který interpeluje ministra vnitra Stanislava Grosse. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane ministře, za uplynulých devět let účinnosti zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, si obecní policie vybudovala své pevné a nezastupitelné místo v soustavě orgánů ochrany veřejného pořádku. Postupem času se ovšem v praxi objevily významné skutečnosti, s nimiž zákonodárci při koncipování zákona nepočítali a často ani počítat nemohli. Mezi nejvíce problematické oblasti například patří úsek bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Oprávnění činnosti strážníků na tomto úseku je omezeno toliko na případy neuposlechnutí zákazu vyplývajícího z příslušné místní úpravy. Ve všech ostatních případech, kdy dojde v obci k porušení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, musí strážníci přivolávat policisty Policie České republiky, což bývá často obtížné a samozřejmě neefektivní.
Dalším důležitým bodem, který podle mého názoru vyžaduje diskusi, je například míra zpřístupnění osobních údajů pro městskou policii od Policie České republiky a ostatních orgánů veřejné správy, a to v souvislosti s plněním jejích úkolů, nebo možnost například sdružení obcí zřizovat svou městskou či obecní policii.
Z výše uvedeného vyplývá, že ve zmíněném zákoně strážníci městských policií nebo ony obce pro některé své úkony nenacházejí zákonnou oporu.
***