(14.10 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Přesto pro něj bude samozřejmě disciplinovaně hlasovat. Asi pro to má své důvody. Já si myslím, že důvody k hlasování pro rozpočet by přece jenom měly být poněkud hlubší.
Ten státní rozpočet nespadl z nebe. Státní rozpočet je výslednicí dlouhodobého působení, dlouhodobé politiky vlády. Z tohoto hlediska je zajímavé, že se na jeho obranu zatím před tímto pultem nepostavil předseda vlády. Předpokládám, že to ještě učiní.
Politika vlády také sama nespadla z nebe. Vláda nám každý rok předkládá tvrzení, že s rozpočtem nelze už vůbec nic dělat, že je pozdě na jakékoli změny zákonů, a že tedy rozpočet jinak sestavit nelze než tak, jak je právě sestaven.
Já si myslím, že to je alibismus, protože vláda je tady právě od toho, aby měnila ty podmínky, aby během roku přicházela s návrhy zákonů. A ta vláda, když si vzpomeneme na poslední dvě projednávání státního rozpočtu, to také slíbila. Slíbila to mnohokrát ústy svých členů i předsedy vlády. Dokonce k tomu byla mimochodem zavázána usneseními Poslanecké sněmovny a do dneška v oblasti reformy daní, v oblasti reformy mandatorních výdajů nepředložila bohužel vůbec nic.
Já se obávám, že takový postup vede postupně ke ztrátě důvěry v to, že vláda je vůbec ochotna nebo schopna o takových reformách uvažovat. Poslanecká sněmovna může svůj postoj vůči vládě samozřejmě vyjádřit jak formálně, tak i neformálně. Myslím si, že neformálním vyjádřením postoje k vládě, důvěře či nedůvěře je právě hlasování o rozpočtu. Samozřejmě klub Unie svobody svůj postoj také touto cestou vyjádří.
Já považuji za velmi smutné, že v naší zemi byl státní rozpočet, který by měl být základním zákonem v každém roce, jaksi degradován na prostý středoškolský aritmetický úkol, na jakousi jednoduchou rovnici, kde X rovná se 20 nebo podle jiné verze 50 či 49, a jakýkoli Y, který do této rovnice nějak zapadne, je přijatelný. Přičemž podotýkám, že tím Y je růst státního dluhu, zčásti přejmenovaný z rozpočtového deficitu na deficit veřejných rozpočtů, občane, vyber si, je to celkem jedno.
Na druhé straně je třeba říci, že vláda stejně jako v loňském roce otevřela další informační linky. Sešity, které nám byly předloženy, přinášejí řadu užitečných informací. Chybí v nich ale jedna velmi základní věc. Chybí v nich seriózní výhled kvantifikace pravděpodobného stavu veřejných financí, které dnešní vláda předá vládě budoucí řekněme k 30. 6. 2002. Už se pomalu blíží konec volebního období a Poslanecká sněmovna má nejenom právo, ale i povinnost požadovat takovouto kvantifikaci. Takový výhled by totiž poskytl skutečný, a ne trochu účelově upravený obrázek veřejných financí. Ono je totiž hezké, že na jedné straně začal růst hrubý domácí produkt. Je samozřejmě chvályhodné, že přicházejí investoři. Ale my musíme vidět i cenu za to. A cenou za to, druhou stranou mince je prudký, kolmý vzestup zadlužení. Ono se zdá, že v té ekonomice se to zatím nikde neprojevuje. Ono se to nejen projeví v budoucnosti, ale ono se to projevuje už dnes.
Já dám jeden takový malý příklad. My se radujeme z toho, že přichází zahraniční kapitál, ale zároveň si nevšímáme toho, že se domácí kapitál rozplývá tendenčně směrem k nule. V době, kdy tato vláda se ujímala úřadu, vlastnil český občan akcie českých, většinou polostátních podniků v průměrné ceně 148 Kč za akcii, dnes jsme na úrovni za stejné akcie zhruba 61 Kč za akcii. Tím se samozřejmě vláda nezabývá ani v jednom z předložených sešitů, protože by se totiž ukázalo, že ty neprůhledné a někdy možná dokonce i nezákonné dotace neudotovatelným firmám pouze odsávají prostředky z firem zdravých a přitom hodnotu akcií ani jedněch, ani druhých neposilují, ale spíše oslabují.
Jsme tedy v situaci, že kapitál se rozplývá, veřejný dluh hrozí prasknutím, a myslím, že každému, kdo se dívá za horizont roku 2002, z toho musí naskakovat husí kůže. Už jsme se tady něco naposlouchali teorií o anticyklickém působení rozpočtu, podle něhož v době recese mají rozpočty deficity a roste zadlužení, v době hospodářského růstu jsou rozpočty vyrovnané nebo dokonce přebytkové, zadlužení klesá. Nám dnes ekonomika roste, ale vláda anticyklických teorií dokazuje, že ve skutečnosti vždycky myslela vážně jenom tu první fázi, jenom fázi zadlužování. Se splácením ať si láme hlavu někdo jiný, a vláda ani nesděluje, jak vlastně to splácení bude velké.
Já prosím připomínám, že vláda není vlastníkem veřejných financí, je pouze jejich správcem. Přitom se ale chová jako správce, který hraje především sám na sebe, nikoli na skutečného vlastníka. K takové politice se Unie svobody nemůže připojit a poslanecký klub Unie svobody proto bude hlasovat pro návrh na nepřijetí vládní předlohy, tak jak ho přednesl pan kolega Kalousek.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Pane kolego, je mou povinností vás upozornit, že můžete klidně spát, nemusíte se cítit být zodpovědný za tento rozpočet, neboť s nápadem, jak získat peníze a využít prostředky z licencí na UMTS, přišel vám tak milý, vámi respektovaný a vámi neskonale obdivovaný předseda ODS Václav Klaus dávno před vámi.
Slovo má pan kolega Kasal.
Poslanec Jan Kasal: Pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, je pravdou, že v této sněmovně už zažívám poněkolikáté projednávání státního rozpočtu. A nejsem sám. Proto odkazuji i na paměť těch, kteří tady už leckterý státní rozpočet projednávali. Tak malý zájem vlády o státní rozpočet ale nepamatuji! (Reakce z pléna na zvýšený hlas řečníka: Nekřič!) A ptám se, proč tomu tak je? Odpověď je jednoduchá. - Křičet nebudu, pane ministře, buďte bez obav, rozhodně ne na vás. - Není tomu tak náhodou proto, že o státním rozpočtu a o jeho schválení či neschválení se nerozhoduje zde v této sněmovně, ale někde za zavřenými dveřmi? Jsem přesvědčen, že to je pravý důvod malého zájmu pánů ministrů o to, co zaznívá dnes od tohoto pultu.
Pro schválení rozpočtu pravděpodobně nerozhodují věcné argumenty, ale argumenty mocenskopolitické. I to je pochopitelné. Jistě může být u této příležitosti vzpomenuto postoje KDU-ČSL ke státnímu rozpočtu na rok 1999. Já jsem opakovaně, stejně jako mí kolegové, vysvětloval, proč jsme tehdy státní rozpočet podpořili. Jenom připomenu, že to bylo v době, kdy vláda neměla prostor - časový prostor - na prosazení reforem, které jsou tak nezbytně nutné, a my jsme tento rozpočet podpořili za příslibu, že reformy budou učiněny v následujících letech. Bohužel zůstalo jenom u slibů. Co je potřeba ale zdůraznit - my jsme schválení rozpočtu na rok 1999 nevyměnili za prebendy a za podíl na vládnutí. (Ohlas v sále.)
Dámy a pánové, já si myslím, že je třeba čas od času si osvěžit paměť. Proto vám nabízím, hlavně kolegům z ODS, ale i kolegům z ostatních poslaneckých klubů, jejich stanovisko k hlasování o státním rozpočtu na rok 1999. To stanovisko je ze dne 15. října, čili téměř přesně dva roky. Dovolte - ocituji:
"Jsme znechuceni postupem lidové strany při včerejším hlasování o návrhu státního rozpočtu na příští rok. KDU-ČSL tím dala jasně najevo, že je jí jedno, jak vysoký bude státní dluh, že je jí jedno, jaké to bude mít dopady na občany této země a její ekonomiku, že je jí jedno, jak moc zadlužíme příští generace. Tímto hlasováním dala lidová strana jasně najevo, na které straně politického spektra stojí, kdo je skutečná opozice a kdo opoziční roli jen předstírá.
***