(12.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Naše pozice není dramatická, není extrémní ani v jednom směru. Myslím si, že Česká republika z hlediska zemí Evropské unie - domnívám se, že naším porovnávacím kritériem by mohly být zejména země Evropské unie - nemá ani extrémně nízké daně, ani extrémně vysoké daně. Pokud se podíváme na strukturu daňového systému, můžeme hovořit o tom, že tato naše struktura není obvyklá a je výrazně jiná, než je v zemích Evropské unie. My máme příliš nízké majetkové daně, máme vyšší zatížení práce, poměrně vysoké nepřímé daně a nižší přímé daně, zejména daň z příjmu fyzických osob máme výrazně nižší, než je ve většině zemí Evropské unie, zejména pokud jde o míru její progresivity. Míra progresivity daně z příjmu je v České republice velmi umírněná ve srovnání s celou řadou zemí Evropské unie, dokonce i ve srovnání se Spojenými státy.
Chtěl bych odmítnout tvrzení, že potřebujeme snižovat daňovou kvótu. Co my potřebujeme, je provést revizi příjmové stránky státního rozpočtu, ale současně provést i revizi výdajové stránky státního rozpočtu a dosáhnout do budoucna maximálního konsensu většiny politických stran o tom, co jsou nezbytné výdaje státu, veřejného rozpočtu. Jestliže dosáhneme takovéhoto konsensu, potom jsme schopni dosáhnout konsensu o tom, jak by se měla v příštích letech vyvíjet jednoduchá a složená daňová kvóta. Myslím si, že předpokladem takovéto dohody je revize jak výdajové, tak příjmové stránky státního rozpočtu. Myslím si, že - jak je dnes naše pozice v Evropské unii v porovnání jednotlivých ukazatelů - do budoucna se nevyhneme mírnému růstu jednoduché daňové kvóty a současně i růstu složené daňové kvóty. Do budoucna nemůžeme zvedat zatížení práce, ale musíme změnit strukturu našich daní tak, abychom se přiblížili struktuře, která je obvyklá ve vyspělých západoevropských zemích. Tato změna struktury si vyžádá určitý růst jednoduché daňové kvóty.
Myslím si, že veřejný sektor v České republice je do značné míry podfinancovaný. Nechci hovořit o tom, že všechny výdaje, které v tuto chvíli jsou veřejnými výdaji, jsou zcela v pořádku, ale do budoucna, pokud budeme chtít zajistit základní funkce státu, se nevyhneme určitému mírnému růstu celkové daňové kvóty.
Poslední věc, ke které bych zde rád pronesl pár poznámek, se týká vystoupení pana kolegy Bartoše, který sice na jedné straně vládě přiznal, že zvýšila výdaje na vzdělání o 9 miliard korun, což je značná částka, jako by na druhou stranu misky vah položil mírné snížení dotace na jednoho žáka, neinvestiční dotace, která je poskytována ze státního rozpočtu jako příspěvek obcím na provozní výdaje základních škol. Myslím si, že je poctivé porovnat ty částky. Na jedné straně 9 miliard, na druhé straně 300 milionů, o kterých hovořil kolega Bartoš. Není to zásadní problém, není to problém, o kterém by se mělo hovořit v prvním čtení projednávání zákona o státním rozpočtu. Vidím to jako typický problém do druhého čtení návrhu zákona o státním rozpočtu.
Současně je potřeba říci, že sice na jedné straně byla tato dotace zkrácena o 300 milionů korun - to znamená, jako by obce byly připraveny o částku 300 milionů korun, ale současně novými rozpočtovými pravidly a zejména novým zákonem o rozpočtovém určení daní obdrží obce v globále v příštím roce o několik miliard korun navíc. Čili je jasné, že tento úbytek je několikanásobně - troufám si tvrdit, že minimálně deseti- až patnáctinásobně - obcím kompenzován v tom, že budou navýšeny celkové příjmy obcím v příštím roce.
Děkuji za vaši pozornost. Chtěl jsem pouze pronést komentář k některým otázkám, které jsou v souvislosti s diskusí o státním rozpočtu přetřásány. Domnívám se, že návrh státního rozpočtu je realistický v ekonomické situaci, v níž se nacházíme. V době, kdy musíme řešit problém dokončení transformace české ekonomiky, je tento rozpočet jedině možný. Rád bych požádal Poslaneckou sněmovnu, aby rozpočet propustila do druhého čtení a abychom zahájili debatu o vnitřní struktuře státního rozpočtu. Děkuji za vaši pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Pan poslanec Starec je připraven ještě krátce vystoupit. Je to posledně přihlášený. Nepřihlásí-li se nikdo další, tak bychom závěrečná slova nechali na čas po obědě.
Poslanec Martin Starec: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, naváži na kolegu Sobotku, který vyvracel některé mýty. Pevně věřím, že se vejdu do času, který nám zbývá do oběda, a pokusím se být velmi stručný.
Když jsem poprvé dostal před třemi roky do ruky státní rozpočet, zatrhl jsem si tam některé položky, o kterých jsem si říkal, že je budu sledovat v průběhu celého volebního období, protože přece jen na nich se může ukazovat jistá srovnatelnost, která v rozpočtech je, či není založena.
Jedna z položek se samozřejmě týkala Ministerstva práce a sociálních věcí. Týkala se politiky zaměstnanosti, protože - co si budeme povídat - když přišla tato vláda k moci, politika zaměstnanosti začala být velice důležitá už proto, že počet nezaměstnaných již předtím několik let vzrůstal a pochopitelně bylo možno očekávat ze všech průzkumů a dalších ukazatelů, že po jistou dobu ještě poroste.
Co mě trápilo? Že většina peněz šla na pasivní politiku. To znamená na to, co de facto je vypláceno pasivně bez většího efektu. A ten efekt má samozřejmě své sociální dopady kladné, ale na druhé straně nerozvíjí pozitivně aktivní politiku. Tady musím konstatovat, že je nesmírně dobře, že se především podařilo nezaměstnanost snížit - tím pádem i výdaje na ni budou příští rok menší - ale především změnit strukturu mezi aktivní a pasivní politikou zaměstnanosti.
Uvedu čísla pro srovnání. Minulý rok 7,2 miliardy - připomínám, že toto číslo jsme zde ve sněmovně ještě o kousíček zkrátili. Potom aktivní politiku - šlo minulý rok o 4 miliardy. Letošní rozpočet, jak jistě dobře víte, uvažuje s šesti miliardami na pasivní politiku - to znamená pokles o miliardu, asi nejen v důsledku toho, že došlo k snížení počtu nezaměstnaných - a na aktivní politiku o 270 milionů víc.
Daleko důležitější než tato absolutní čísla je samozřejmě srovnání procentní, kdy na aktivní politiku zaměstnanosti minulý rok bylo necelých 36 % a pro letošní rok se navrhuje téměř 42 %. To je na tom čísle to podstatné a pozitivní. Nezapočítáváme do toho věci, které se týkají výplat mezd za insolventní zaměstnavatele. Je to věc, která vznikla na základě zákona letošní rok.
K tomu musím konstatovat, že bude-li dodrženo takovéto tempo změny poměru mezi aktivní a pasivní částí politiky zaměstnanosti, je to jedině správné a dobré. Uvedu to i na příkladech.
I na tak malém okrese, který je postižen samozřejmě určitou mírou nezaměstnanosti, jako jsou Louny, poslední číslo 16,1, aktivní politika tvoří 3,7 %. Myslím si, že to je znát. Takže moje přímluva, abychom i v dalším rozpočtu akcelerovali tuto otázku, je na místě. Pevně věřím, že se ji podaří naplnit.
Další věc se týká Ministerstva pro místní rozvoj. Jsou to programy regionálního rozvoje. Zase jeden mýtus, který bych rád v tuto chvíli vyvrátil. Minulý rok přes miliardu, letos téměř dvě. Samozřejmě jsem nesmírně rád, protože to číslo skutečně směřuje k lidem. Moje první připomínka, která se týkala nezaměstnanosti, je o lidech. To není o číslech a dalších věcech, které zde někdy vzletně máme tendenci v prvním čtení říkat. Ale toto číslo skončí nakonec u starostů v obcích a nakonec u lidí v nich žijících. Je dobře zde zdůraznit tento posun. A to už nehovořím o tom, že na financování investičních programů má Ministerstvo pro místní rozvoj peněz víc.
O hypotékách a dalších věcech směrem k Fondu bydlení už zde bylo hovořeno a není potřeba to říkat. Jedna položka, která se týká obnovy venkova: minulý rok 320 milionů, letos se navrhuje 320. To je zase příklad položky, kde se domnívám, že sněmovna možná ve druhém čtení dojde k nějakému návrhu na zvýšení a bude hledat zdroje, ať už to bude Pozemkový fond, nebo cokoliv jiného. Ale tomu pan ministr bude jistě nakloněn. Říkám předem, že tato věc patří spíše do druhého čtení.
Třetí záležitost je Ministerstvo průmyslu a obchodu. To je věc, kterou musíme sledovat. Tam, kde máme hnout nezaměstnaností, potřebujeme samozřejmě průmyslové zóny a investory. Jestliže minulý rok šlo na průmyslové zóny 400 milionů, když si přečtu, že letošní rok je to 500 milionů, je to zase potěšitelná věc. A to v to vlastně nepočítám prostředky, které poskytuje Ministerstvo pro místní rozvoj v regionálních penězích. To je zase jedna věc, která mě osobně mohla potěšit a ukazuje, že věci v rozpočtu, jak jsou naplánovány, jsou, alespoň z mého pohledu, správné.
K Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy by se dalo mluvit hodně, protože diskusi zde pan kolega Bartoš také trošku rozvířil. Pravda je taková, že číslo, o kterém hovořil a které jde na obce, je menší, ale na druhé straně, když se podíváme, kolik jde celkem na regiony, které se týkají školství regionálního, tak si přečteme, že tam jde o 4 miliardy vcelku víc.
***