(9.20 hodin)
(pokračuje Frank)
Chtěl bych připomenout i tu skutečnost, že za posledních tři sta let měla Česká republika nechtěnou možnost poznat přítomnost cizích vojsk na svém území. Na počátku 90. let na pozadí pseudorevolučního nadšení se podařilo, aby ani jedna noha cizího vojáka nedupala po krásné české krajině. (Smích v sále.) Tehdy udatný rek a poslanec Kocáb vyprovodil cizí vojska na východ. A hleďme, země je skutečně kulatá, za deset let poté přicházejí cizí vojáci znovu, tentokráte ze západu.
Jistě budu slyšet nesouhlas, budu slyšet i to, že se nemusíme obávat, že máme být klidní. Oni naši noví, skuteční bratři ve zbrani jsou na rozdíl od těch minulých bratrů údajně vysoce kulturní a kvalifikovaní. Mají účinné protiraketové systémy a výpočetní techniku, nejlepší na světě. Jako důkaz se konečně uvádí Perský záliv, ale zapomíná se na debakl ve Vietnamu.
A tak si kladu otázku: procitne znovu předlistopadová zpěvácká hvězda Michael Kocáb a vyvine stejné úsilí k vyprovození nových bratrů zpět, tentokrát na západ?
Kladu si otázku, proč právě britský expediční sbor? Asi také proto, že má své zkušenosti s českými vojáky z války NATO proti Jugoslávii. A podotýkám, že čeští vojáci, i když si těch kluků vážím a nechci se jich dotknout, získali svůj kredit tím, že v Bosně slouží jako holky pro všechno. Pokud se někam nechtělo západním armádám, posláni tam byli Češi. To není můj výmysl. Takto to před časem uvedl i důstojník blízký velitelství britské mnohonárodní divize sil SFOR působící na území bývalé Jugoslávie.
Jsem, vážené kolegyně a kolegové, přesvědčen, že materiál, který je Poslanecké sněmovně předkládán, by bylo možné do jisté míry chápat z pohledu potřebného rozvíjení obranyschopnosti České republiky. A právě v tom je jeho nedostatečnost a dovolím si říci, že i jeho nepřijatelnost. Jde o bilaterální aktivitu, z níž nevyplývá, jakým skutečným způsobem bude obranyschopnost České republiky zajištěna, a není ani zřejmý přímý vztah k plnění závazků vůči NATO.
Pouze popisované intenzivní a prohlubující se kontakty mezi oběma armádami nejsou podpůrným argumentem. Tím by měl být konkrétní výsledek a přínos České republice. Ono totiž odůvodnění uvedené v důvodové zprávě Poslaneckou sněmovnou, dovolím si tvrdit, je možná i tak trošku pohrdáním Poslaneckou sněmovnou.Ta má totiž schválit náklady, možné výjimky a zvláštní systém působení orgánů cizí mocnosti, aniž by se nepodepsaní předkladatelé snažili předložit řádné důvody tohoto opatření. Ty mají být provedeny až po schválení zvláštní formy memoranda.
Kladu si otázku, proč tomu tak je. Aby nemohly být kontrolovány? Myslím, že dokument postrádá i další údaje. Zcela postrádá kvantifikaci nákladů, předpokládaných přínosů, ale i návratnosti vložených prostředků do tohoto záměru, jakož i sdělení, o jaké kursy vůbec půjde a jaký druh výcviku bude prováděn. Bude to letecký, chemický, průzkumný, velitelský, či jaký?
Co však pokládám za nejdůležitější, to je skutečnost, že jsem přesvědčen, že nejsou vyváženy reciproční kroky, kterými má Velká Británie umožnit ve prospěch ČR vstup do řídících sil NATO, aby se ČR mohla co nejrychleji emancipovat s ostatními členskými státy.
Kolegyně a kolegové, předkládaný tisk obsahuje příliš mnoho obecných vyjádření a proklamací. Zcela chybí právě věcná argumentace účelu a cíle, přínosů, nákladů, ale i návratnosti navrhovaných opatření. Takovouto záležitost poslanecký klub KSČM odmítá podpořit.
Navrhuji Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR předložený vládní návrh na vyslovení souhlasu s pobytem Britského vojenského poradního a výcvikového týmu pro střední a východní Evropu na území ČR zamítnout. Prosím, aby hlasování bylo provedeno po skončení rozpravy. Děkuji. (Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Frankovi. Jenom vedlejší poznámka - pan ministr Špidla má náhradní kartu č. 4.
Kdo další se hlásí do rozpravy? Pan poslanec Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane předsedo. Vážení poslanci a poslankyně, Velká Británie je země, která je nám svými bezpečnostními a demokratickými tradicemi velice blízká. Nechci se vracet k dimenzím, které jsme měli společné někdy ve středověku, ale každopádně v tomto století jsme s Británií učinili mnoho společného.
Chtěl bych připomenout, že např. část našich legionářů v době první světové války odcházela na ruskou frontu mimo jiné také přes Británii. Chtěl bych připomenout, že za druhé světové války v Británii jsme měli poměrně početnou sílu našich letců, kteří osvědčili své bojové umění při obraně Anglie a zejména Londýna. Myslím, že těch tradic je celá řada.
Máme také smutnější tradice ve vzájemných vztazích, přesto si dovolím říci, že Británie je země, která - jako monarchie - vyznává demokratické hodnoty. Je to země, které si nesmírně vážím a zejména se hlásím k těmto demokratickým hodnotám.
Vím, že ne všichni v ČR tyto demokratické hodnoty vyznávají, raději by dávali přednost nějaké totalitě. Přesto se domnívám, že pro nás ve střední Evropě je tento krok, ke kterému dnes přistupujeme - je to svým způsobem nepříliš významná záležitost, ale přesto, že u nás bude vznikat jakési výcvikové středisko, které bude sloužit nejen pro naše vojáky, ale také pro vojáky z některých dalších zemí střední Evropy - krokem, který svým způsobem je zásadně v zájmu ČR. Pokusím se vysvětlit proč.
Střední Evropa je tradičně, po staletí, v zajetí jakési polarity mezi Německem a Ruskem. V dobách, kdy bojová technika byla založena na zákopech a pozemní síle, v zásadě byla jediná možnost spolupracovat se zeměmi, které jsou na dosah tak, aby pozemní síly byly schopné se dostat k hranicím té země v případě, že by byla uzavřena nějaká alianční dohoda. Za první republiky např. jsme se pokoušeli o takovéto provázání naší obrany s Francií. Pravda, Francie byla z tohoto hlediska příliš daleko a také nakonec ta spolupráce v kritickém roce 1938 selhala. Přesto ty bezpečnostní vztahy v dobách 20. a 30. let byly vázány na země sousední, nanejvýš ob jednu zemi.
V dnešní době můžeme říci, že díky letecké technice, díky přesunu bojové techniky do zcela jiných časoprostorových dimenzí, jak z hlediska rychlosti, tak z hlediska dostupnosti, tak z hlediska možnosti nasazení, se dostáváme do zcela jiné situace. V této situaci, za těchto podmínek počátkem 90. let začala velice úspěšná spolupráce mezi českými ozbrojenými silami a zejména Velkou Británií, protože my jsme od počátku spolupůsobili v jednotkách nasazených v Bosně - nechci vyjmenovávat všechny názvy jak se jmenovaly. Od prvopočátku máme takovéto zkušenosti s Británií. Ty zkušenosti dnes, zhruba po osmi letech, můžeme vyhodnocovat jako velmi pozitivní. Nejen to, že se máme co naučit od našich britských kolegů, ale na druhé straně máme už i naše důstojníky, kteří jsou schopni převzít velení nad jednotkou, ve které jsou zařazeni britští vojáci. A máme takové zkušenosti.
***