(17.10 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Došlo k následující situaci. Členové družstevních záložen v dobré víře, že jejich vklad je pojištěn u tohoto fondu, se domnívali, že peníze dostanou vyplaceny. Jejich problém spočívá v tom, že náhle zjistili, že jsou pojištění u "špatné" pojišťovny. Kdyby tato pojišťovna byla soukromá, byl by to především soukromý problém těchto občanů, resp. problém příslušného dohlédacího a regulačního orgánu. V tomto případě však jde o skutečnost, kdy špatná pojišťovna vznikla na základě špatného zákona.
To je skutečnost, kde stát nese morální zodpovědnost a plnění vůči oněm špatně pojištěným členům družstevních záložen by měl nějakým náhradním způsobem zajistit. Snahou nalézt takové řešení je právě předkládaný zákon.
Sněmovna ve svém doporučujícím usnesení vyzvala vládu, aby volila cestu poskytnutí půjčky Konsolidační bankou. Základní problém, který u takového řešení je, spočívá v tom, že Konsolidační banka jako jakákoliv jiná banka neposkytuje půjčky, ale úvěry, a úvěr - jak je definován obchodním zákoníkem - je institut, který se určuje tak, že se předpokládá, že bude vrácen, a to se ziskem nebo bez zisku. Úvěrového podvodu se naopak dopouští ten, kdo poskytuje úvěr v okamžiku, kdy ví, že pravděpodobnost návratu takového úvěru není stoprocentní, že je omezená. Jinými slovy - ti, kdo by realizovali takovýto úkol, resp. z nějakého jiného důvodu poskytovali úvěr, jehož návratnost je pochybená, by se vystavovali riziku trestního stíhání, protože by jednali způsobem, který je v rozporu s příslušnými zákony.
Vláda se snažila nalézt jiné cesty, které by vedly k určitému obejití problému, který je zde mezi možností příslušného zajišťovacího fondu přijímat půjčky a schopností bank včetně Konsolidační banky poskytovat úvěry. Ukázalo se nicméně po velmi pečlivé analýze, že taková cesta neexistuje, a proto jsme se vrátili znovu k tomuto návrhu, který předkládáme dnes, čili poskytnout onu půjčku z veřejných rozpočtů, přičemž příslušné prostředky by měly být získány emisí nových dluhopisů. Jde svým způsobem o mimořádné a jednorázové řešení, které vzniklo po schválení legislativních návrhů vzniklých v Poslanecké sněmovně, jejichž kvalita se posléze ukázala být nikoliv odpovídající potřebám českého právního řádu a ekonomického prostředí. Proto se domnívám, že Poslanecká sněmovna má povinnost se svým způsobem podílet na řešení tohoto problému, a tento návrh to odpovídajícím způsobem umožňuje.
Děkuji vám za pozornost a prosím o schválení návrhu již v prvním čtení, jak bylo řečeno předsedajícím schůze v úvodu.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Pane ministře, z formálních důvodů jste tento návrh měl - a tak jste také učinil - podat vy ve svém úvodním vystoupení. Nyní má slovo zpravodaj pro první čtení poslanec Martin Kocourek.
Poslanec Martin Kocourek: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych jako zpravodaj k návrhu zákona o státním dluhopisovém programu k získání finančních prostředků na poskytnutí finanční výpomoci ze státního rozpočtu ke krytí výplaty náhrad ze Zajišťovacího fondu družstevních záložen konstatoval, že účelem tohoto státního dluhopisového programu je získání finančních prostředků na poskytnutí návratné finanční výpomoci ze státního rozpočtu ke krytí výplat náhrad ze Zajišťovacího fondu družstevních záložen, dále že rozsah tohoto státního dluhopisového programu je 6 mld. Kč a veškeré závazky plynoucí z tohoto státního dluhopisového programu budou splaceny uplynutím 20 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Dále mi dovolte, abych jako zpravodaj zrekapituloval, že - jak tvrdil pan ministr - podobný typ dluhopisového programu ve sněmovně projednáván již byl. Nebyl touto sněmovnou přijat. Sněmovna doporučila jiný postup, nicméně vláda toto rozhodnutí sněmovny nerespektovala a tento návrh v podstatě znovu předložila sněmovně k projednání.
Chtěl bych říci, že v důvodové zprávě postrádám podrobnější zdůvodnění, proč nebylo možné vyhovět doporučení Poslanecké sněmovny, to znamená pružněji a rychleji profinancovat problém Zajišťovacího fondu družstevních záložen prostřednictvím Konsolidační banky či některé jiné transformační instituce.
To, co zde uváděl pan ministr, určitým způsobem mohu uznat jako argument, nicméně mám pocit, že vláda nehledala další řešení, která by eliminovala rizika z transakcí, které pan ministr popisoval.
V tomto ohledu musím konstatovat, že jako zpravodaj nebudu tento zákon doporučovat sněmovně ke schválení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám písemnou přihlášku pana kolegy Ivana Pilipa. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Ivan Pilip: Pane předsedající, páni ministři, kolegyně a kolegové, chtěl bych konstatovat, že vláda zareagovala poněkud zvláštním způsobem na usnesení sněmovny z minulé schůze, kdy se naposledy tato problematika projednávala. Myslím, že tady obecně převládala velká vůle k tomu, aby se vyřešil problém klientů zkrachovalých kampeliček, že zásadní otázka, kterou je třeba vyřešit, je otázka, odkud vzít prostředky na zaplacení této částky. Z většinové části politického spektra tady zaznívaly protesty proti tomu, aby vláda řešila tento problém dalším vydáváním dluhopisů, protože jde o výdaj, který je sice mimořádný svým charakterem, ale svým rozsahem je takový, že by bylo možné řekněme při nějaké zvládnutelné rozpočtové politice vlády ho profinancovat na úkor vládních rezerv nebo nějaké částky, která se týká standardního hospodaření rozpočtu. Sněmovna dokonce navrhla, aby vláda řešila tento problém využitím Konsolidační banky, kterou mimochodem jinak vláda využívá na všechny možné účely, aniž by o tom dokonce informovala sněmovnu, na výpomoc Zetoru, Třinci, Vítkovicím a nejrůznějším dalším podnikům. Tato věc daleko větší priority byla navržena sněmovnou, aby byla vládou vzata jako jedna z nejvýznamnějších a nejschůdnějších možností, jak problém řešit.
Vláda na situaci odpověděla tím, že předložila - nechci panu ministrovi a vládě, která je předkladatelem, křivdit - materiál prakticky nezměněný bez jakékoliv argumentace, proč řešení, které většina sněmovny navrhla, to znamená řešení přes Konsolidační banku, není možné.
Já bych chtěl toto připomenout, protože pak bude vláda tím orgánem, který bude stavět sněmovnu do role těch, kteří si nepřejí rychlé řešení tohoto problému. Jenomže sama vláda řešení oddaluje tím, že se předkládá znovu návrh, který byl už jednou zamítnut, a to zcela bez nové argumentace, která by vylučovala řešení nebo která by potvrzovala, že není možné řešení, které tato sněmovna navrhla.
Zároveň se navíc mezi posledním projednáváním v této sněmovně a projednáváním dnešním objevila nová skutečnost, že vláda ohlásila, že v příštím roce bude mít státní rozpočet jeden mimořádný příjem za prodej licencí tzv. ÚMTS, to znamená licencí na telekomunikační síť, a to ve výši 20 mld. Kč. Já respektuji argumentaci, že mimořádné výdaje se mají krýt z mimořádných výnosů, a pevně věřím, že vzhledem ke zlepšenému fungování Úřadu pro dohled nad záložnami jde o situaci, která je jednorázová, již se stala, a věřím také, že je velká shoda ji řešit.
***