(15.30 hodin)
Předseda PSP Václav Klaus: Dobře. Děkuji. Já jsem teď zmatený. V názvu se nemluví, pane poslanče, snad o armádě. Nebo mluví? Já čtu: "příslušníků Policie České republiky"...
Poslanec Václav Krása: …bezpečnostních složek a armády.
Předseda PSP Václav Klaus: …Sboru nápravné výchovy České republiky.
Poslanec Václav Krása: Já jsem nepovažoval, pane předsedo, za nutné uvádět přesný návrh zákona, protože jste ho uváděl již v úvodu.
Předseda PSP Václav Klaus: No dobře, ale já tam tu armádu stejně nevidím, nezlobte se. Prosím paní poslankyni jako zpravodajku výboru.
Poslankyně Marie Machatá: Já bych upřesnila bod 30 a 31. Bod 30 se týká projednávání novely zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Bod 31 - tj. novela zákona č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky.
Toť citace náplně obou zákonů.
Předseda PSP Václav Klaus: Ano.
Poslankyně Marie Machatá: Vážený pane předsedo, pokud tímto vstupem mohu považovat za zahájenou…
Předseda PSP Václav Klaus: Ne, nezlobte se, nemůžete. Vy jste vystoupila jako zpravodajka výboru. Jestli jste skončila své vystoupení v roli zpravodajky výboru, tak vás prosím, abyste se posadila.
Dovolte, abych otevřel obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, vážené shromáždění, úvodem chci podat návrh, aby po obecné rozpravě byly - a protože rozprava byla společná, tak myslím, že mohu dát společný návrh - oba předložené návrhy, ke kterým povedeme rozpravu, po rozpravě zamítnuty.
V podrobnějším odůvodnění ani já ve shodě - a to je vzácná shoda s předkladatelem - nepovažuji za potřebné opakovat argumenty, které zazněly už v obecné rozpravě v prvním čtení.
Ale, vážení kolegové, myslím, že jsme všichni zaznamenali, že se mezitím něco stalo. A tady vám chci připomenout - a já jsem o tom hovořil už v prvním čtení - že pan poslanec Krása jako zástupce předkladatele tuto sněmovnu mystifikuje, když hovoří o tom, že lustrační zákon podobný našemu má třeba Polská republika nebo Spolková republika Německo.
Myslím, že jste jistě sledovali lustrační aféru, která vzbudila v Polsku neobyčejný rozruch, a že jste asi v rámci sledování těch velmi rozporných zpráv a velmi rozporných stanovisek, i když většina polské veřejnosti byla velmi kritická k této lustrační aféře a k zneužití lustračního zákona - připomínám tu zejména známého polského novináře, někdejšího disidenta Adama Michnika -, zaznamenali velmi podstatný rozdíl mezi lustračním zákonem nebo lustračními zákony platnými v České republice, zděděnými tedy z doby československého státu, a lustračním zákonem, který platí v Polsku.
Znovu opakuji, že nemám žádný důvod, abych se zastával těch, kdo pracovali ve státní bezpečnosti nebo kdo se zavázali ke spolupráci s ní. O to ale nejde. Tady jde o to, platí-li u nás nebo neplatí-li základní právní principy, které vyjadřuje Listina základních práv a svobod a které vyjadřuje Mezinárodních pakt o lidských a občanských právech.
V tomto směru polský zákon takovéto hodnoty respektuje, protože nebrání nikomu z těch, kdo případně spolupracovali s polskou státní bezpečností, zastávat jakékoliv funkce. Důvodem, proč může být někomu takováto činnost podle lustračního zákona znemožněna, je to, že se k této spolupráci nepřihlásil, resp. že její existenci popřel. Čili - uplatňuje se tu princip individuální viny, tj. princip, který je ve shodě se zásadami právního státu. Tady u nás ale platí princip, že individuální vina se nemusí prokazovat, platí tu princip viny kolektivní.
Ale nedosti tomu. Většina v této sněmovně - a myslím, že tím smyslu této sněmovny pro hodnoty právního státu žádnou čest neučinila - zamítla svého času návrh, velmi dílčí novelu, která jednoznačně prohlašovala, že rozhodnutí soudů, nezávislých soudů demokratického státu, jsou důležitější než zápisy, které svého času pořizovala státní bezpečnost. Ta instituce, která podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu je prohlášena za zločinnou.
Chtěl bych vám připomenout slova bývalého předsedy Ústavního soudu Spolkové republiky Německo, pronesená v souvislosti s odhalením, že německá státní bezpečnost, tzv. Stasi, svého času sledovala i západoněmecké politiky, že odposlouchávala i kancléře Kohla a další. V této souvislosti se v Německu vedla diskuse, nakolik lze nebo nelze tato zjištění někdejší státní bezpečnosti dát k dispozici veřejnosti. A Ernst Benda, bývalý předseda Ústavního soudu Spolkové republiky Německo, varoval před možností zneužívání takovýchto údajů. Zdůraznil nezbytnost ochrany osobnosti a upozornil na jednu věc, kterou, myslím, v této sněmovně zatím většina nechce vzít na vědomí, že nelze odsuzovat státní bezpečnost, a zároveň se těšit z plodů její práce.
Vážení kolegové, zamysleme se nad tím. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Táži se, kdo se další hlásí do rozpravy. Pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Vážení páni ministři, paní a pánové, já bych odkázal na své vystoupení v prvním čtení tohoto návrhu nebo resp. těchto návrhů zákonů. Doplnil bych ho jen o jednu maličkost. Existuje argument - a všichni ho máme na počítačové síti - že zákon č. 451/1991 Sb. a zákon druhý, tedy ten policejní, č. 279/1992 Sb., nemohou být v rozporu s evropským právem, protože právní úprava této oblasti spadá plně do kompetence členských států. Je to stanovisko našeho Parlamentního institutu.
Já to nebudu nijak vyvracet, každý nechť věří, čemu chce. Já jen podotýkám, že Evropský soud pro lidská práva vykonal v případě nejméně dvou záležitostí - je to v případě Marx A-31 a A-82 Malon- je to občan Belgie proti Belgii a občan Francie proti Francii - ten případ francouzský je ve věci Malona - že podle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva nestačí pouhý soulad s vnitrostátním právem, tedy se zákony v tom státě, ale tento zákon musí mít i určitou kvalitu, jak to vyžadují principy právního státu uvedené v preambuli Evropské úmluvy o lidských právech.
***