(11.40 hodin)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně právnímu výboru. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka výboru poslankyně Parkanová, aby mně také potvrdila, zda výbor předložil usnesení, nebo zda pouze přerušil jednání a nepředložil usnesení.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Ano. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, vládní návrh zákona o soudech a s ním úzce spjatý následující návrh zákona o soudcích v prvním čtení byly propuštěny k dalšímu projednávání na 26. schůzi Poslanecké sněmovny. Tehdy jsme vedli diskusi, ve které jsem jak já, tak pan ministr spravedlnosti se vyslovili pro propuštění těchto návrhů do druhého čtení. Smyslem toho bylo vést další diskusi v ústavně právním výboru o reformě našeho soudnictví a současně hledat kompromisy mezi koncepcí předkládanou Ministerstvem spravedlnosti a koncepcí iniciativní skupiny poslanců, která je předkládána souběžně.
Ústavně právní výbor se tím zabýval na svém zasedání dne 6. září, tedy minulý týden. Došlo bohužel k tomu, že nahodilým a víceméně silovým hlasováním vzal za základ projednávání vládní návrhy soudcovských zákonů. Ještě před dokončením obecné rozpravy bylo projednávání těchto zákonů přerušeno.
Nedomnívám se, že zvolený postup ústavně právního výboru byl šťastný. On totiž nevzal v úvahu, že většina Poslanecké sněmovny se na květnovém zasedání jednoznačně vyslovila proti vytvoření Nejvyšší rady soudnictví, která je hlavním nosným obsahem předkládaných návrhů, a tato sněmovna zamítla tehdy návrh novely ústavního zákona, který upravoval právě zakotvení této Nejvyšší rady soudnictví v ústavě. Tyto projednávané návrhy zákonů o soudech a o soudcích však jednoznačně z takové koncepce správy soudnictví vycházejí a je to koncepce, o které jsem přesvědčena, že ji nelze pomocí dílčích úprav zásadním způsobem změnit.
Mně za těchto okolností nezbývá, než znovu upozornit na skutečnost, že přijetím jakékoli koncepce správy soudnictví prostřednictvím nových správních institucí v čele s Nejvyšší radou soudnictví bychom jednoznačně porušili platnou ústavu. Opakuji, že jakákoliv společenství soudců, byť třeba zřízená zákonem, jsou z hlediska ústavy pouze jistým druhem profesních či zájmových seskupení a v žádném případě nemohou být bez příslušné ústavní změny nositelem soudní moci ani správy soudů. Ještě chci připomenout, že toto stanovisko bylo v zásadě obsaženo i v důvodové zprávě zamítnutého vládního návrhu novely ústavního zákona, kterým měla být Nejvyšší rada soudnictví zřízena.
V diskusi během prvního čtení tento postoj podpořil i pan poslanec Jičínský, který současně vyslovil přesvědčení, že i pan ministr spravedlnosti je si této věci jistě nepochybně vědom, a v neposlední řadě toto stanovisko sdílí i legislativní odbor této Poslanecké sněmovny.
Mne velmi mrzí, že za této situace, kdy byly tyto vládní předlohy vůlí této Poslanecké sněmovny dány na pořad jednání, a to v původní nezměněné podobě, mi nezbývá, než dát návrh na jejich zamítnutí. Současně chci však ale znovu a opakovaně zdůraznit naši trvající otevřenost při diskusi nad předlohami soudcovských zákonů, tedy těch, které předložila iniciativní skupina poslanců.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji paní poslankyni Parkanové. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně. Je to vskutku zvláštní situace. Jestliže výbor se dohodl na určitém postupu, který by umožnil východisko ze zvláštní situace, jež nastala v diskusi Poslanecké sněmovny o dalším postupu soudní reformy, pokud jde o její organizaci, že většina toto usnesení výboru nerespektuje a rozhodne se jinak. Z hlediska parlamentních vztahů většiny a menšiny je to samozřejmě možné, ale z hlediska věcného tento postup nepovažuji za dobrý, a proto dávám procedurální návrh, aby sněmovna vrátila tento návrh - a podobný návrh učiním i v druhém případě - výboru k novému projednání.
Hovořili jsme o tom minule. Paní zpravodajka se dovolala také mého jména, mého stanoviska. Ano, já jsem přesvědčen o tom, že skutečně nelze zásadní reformu soudnictví spojenou se zřízením Nejvyšší rady soudnictví a celé soustavy těchto rad zřídit bez změny ústavy. To ovšem neznamená, že Ministerstvo spravedlnosti, vláda nemá možnost svou verzi předlohy v procesu jednání jistým způsobem změnit nebo že nelze v procesu těchto jednání se dohodnout na takové cestě dalších kroků k soudní reformě, které by byly přijatelné pro většinu sněmovny. A když mluvím o většině sněmovny, tak jsem hluboce přesvědčen, že zákony týkající se soudnictví, jeho organizace, protože jde o jeden z podstatných momentů nebo složek právě konstrukce právního státu, že takovéto zákony nelze přijímat většinou jednoho hlasu. Není přece možné, aby 101 poslanců rozhodlo v této věci, i když formálně to možné je, ale věcně by to možné být nemělo, aby takovéto zásadní věci, které se týkají organizace soudnictví, se vnucovaly minimální většinou.
Chápu, že vztahy mezi vládou a opozicí jsou komplikované, zejména za daného stavu sil v Parlamentě, a považuji za normální boje mezi vládou a opozicí o to, jaké mají být daňové sazby a takovéto věci. Ale ve věcech organizace soudnictví takovéto spory a takového konflikty podle mého soudu na místě nejsou. A skutečně nepovažuji za možné a dobré, jestliže základem jednání budou iniciativní návrhy poslanců. Myslím, že by tady mělo být vyvinuto úsilí k tomu, aby se dosáhlo jistého konsensu, jak v této věci pokračovat, a že prestižní věci, co bude základem jednání, by v této otázce měly ustoupit.
Chci doufat, že v rámci určitých neformálních jednání se podaří dosáhnout jisté dohody, která umožní v nějaké podobě přijmout novelu trestního řádu, protože všichni víme, že to je potřebné. Považoval bych za, chcete-li, slušné v rámci elementární politické kultury a respektování zásad ústavnosti, kdybychom se byli s to o takovýchto věcech dohodnout, i pokud jde o organizaci soudnictví.
Proto tedy dávám svůj návrh, aby sněmovna se usnesla na vrácení tohoto návrhu výboru k novému projednání.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Jako druhý se do obecné rozpravy přihlásil pan poslanec Pavel Němec.
Poslanec Pavel Němec: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolím si navázat na slova zpravodajky paní kolegyně Parkanové a zopakovat v souladu s jednacím řádem návrh na zamítnutí v obecné rozpravě ve druhém čtení, a to z důvodu procesní jistoty, protože paní zpravodajka tento návrh přednesla ve své zpravodajské zprávě, nikoliv v rozpravě.
K odůvodnění. S těmi věcmi, na které poukazovala paní zpravodajka, se samozřejmě lze pouze ztotožnit. Vyzdvihl bych pouze jednu věc a dovolil si zopakovat jako zdůvodnění mého návrhu na zamítnutí, a to je ústavní nekonformnost tohoto projednávaného návrhu zákona. Za situace, kdy Poslanecká sněmovna nepřijala návrh novely ústavy, ke které byl vázán tento návrh zákona o soudech, jsem přesvědčen, že nelze dále pokračovat v legislativním procesu ve druhém čtení u tohoto návrhu zákona.
***