(20.30 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Meziroční pokles investic v roce 1999 o 5,5 % ukazuje na pokračující nezdravou strukturu tvorby HDP. Tento problém - problém nezdravé struktury tvorby HDP - pokračuje i nadále přes optimistická data, která tu ráno byla přečtena.
Silný příliv zahraničních investic a pokračující privatizační a revitalizační program sice spojuje vláda s nadějí na obrat, ale investice, jak bylo v řadě případů konstatováno, nesměřují do výrobních odvětví, ale především do služeb - finančních, informačních apod.
Vývoj konečné spotřeby kopíruje po celá devadesátá léta vývoj spotřeby domácností, neboť spotřeba vlády de facto již od roku 1993 stagnuje na úrovni kolem 295 miliard korun. I když vlastně u nás spotřeba vlády v roce 1999 byla 20,3 %, představuje asi dvojnásobek procentuálního objemu oproti našim maďarským přátelům, přece jenom to nemohlo působit jako lokomotiva růstu hospodářské dynamiky. Nastartování ekonomického růstu už v roce 1994 spočívalo především na spotřebitelských výdajích domácností, které se zvyšovaly o 6 - 7 procent ročně, ale jakmile tento zdroj vyschl, vlastně se to promítlo také na oné recesi.
Myslím si, že právě v tomto je veliký problém. Dokud nebude v naší zemi znovu nastartována koupěschopná domácí poptávka, dokud nebude na této půdě patrné oživení, jakékoliv známky růstu jsou velice chatrné a zranitelné. Koneckonců jestliže v roce 1998 spotřeba domácností poklesla absolutně - snížení bylo o 2,6 % - nevidíme výraznější oživení v této sféře ani v roce 1999, ani nyní v roce 2000. Hlavní roli tady hrálo zpomalení růstu mezd, pokles reálných příjmů obyvatelstva a vzhledem k váze spotřeby domácností jako nejvýznamnější složky HDP toto snížení rozhodujícím způsobem ovlivnilo celkovou dynamiku ekonomiky.
Připomínám, že v zemích, kde je velice dobře strukturovaný domácí trh, kde má svou hloubku a absorpční schopnost, jako je např. ve Skandinávii Švédsko, přestože to je ekonomika velice otevřená, která má exportní úspěchy, ekonomika z nějakých 65 - 70 procent pracuje vlastně pro domácí trh.
V roce 1999 se znovu obnovil mírný růst spotřeby domácností plus 1,2 %, ale to především díky růstu reálných průměrných mezd o 6 %. V těchto dimenzích se naposledy pohybovaly mzdy v roce 1996. Bylo to také dáno snižující se inflací. K růstu spotřeby domácností v roce 1999 přispěly nejen zvyšující se mzdy, ale hlavně expanze splátkového prodeje a rozšířená nabídka bankovních spotřebitelských úvěrů. Za minulý rok vlastně došlo k více než polovičnímu nárůstu splátkového prodeje a spotřebitelských úvěrů, ale na druhé straně růst spotřeby byl omezován soustavným poklesem zaměstnanosti.
Pokles investic byl nicméně tak značný, že v celoročním výsledku hrubý domácí produkt de facto stagnoval. Po desetileté transformaci hrubý domácí produkt v České republice stále ještě nedosáhl své reálné výchozí úrovně z roku 1990. Kdybychom pracovali vlastně s fyzickými a výkonovými agregáty, dostali bychom se ještě výrazněji níže. U výkonových agregátů je to v řádu 55 - 60 % výchozího stavu. Pokud jde o hrubý domácí produkt, byl v minulém roce stále o 3,6 procentního bodu nižší než v roce 1990, když už byl zaznamenán určitý pokles.
Jinak řečeno - Evropská unie se nám tak stále vzdaluje, přestože v prvních měsících tohoto roku se tvrdí, že se tento trend změnil, nicméně stále trvá celkový trend vzdalování a poměrně hluboká ekonomická recese z let 1997 - 1999 a navazující stagnace v dalších měsících zvýšila dále odstup české ekonomiky od Evropské unie. Z tohoto hlediska lze tedy tvrdit, že pokud by růstové problémy české ekonomiky trvaly déle a pokud by naděje, kterou vláda nyní vyslovuje v souvislosti s vývojem prvních měsíců tohoto roku, byly zklamány, mohlo by to uvažovaný horizont našeho vstupu do Evropské unie kolem poloviny tohoto desetiletí zkomplikovat, protože jednou ze základních podmínek vstupu je podstatné přiblížení se ekonomické výkonnosti hlavním členským zemím. Nic na tom nemění ani očekávání, které opatrně řada z nás vyslovuje, že česká ekonomika by v roce 2000 mohla růst tempem 1 - 2 %.
Srovnání s dynamikou ekonomické výkonnosti okolních zemí CEFTA ukazuje, že dynamika HDP v České republice přes ono velice zranitelné oživení je po několik let nejnižší ze středoevropských států, které procházejí procesem transformace. Přitom je tato specifická ekonomika našeho hospodářství spojena s poklesem tvorby hrubého fixního kapitálu, což znamená zhoršení dlouhodobých předpokladů pro rekonstrukci hospodářství, jež je nezbytná pro zvýšení jeho výkonnosti. Porovnání se zeměmi CEFTA ukazuje, že naše ekonomika přes pozitivní signály ještě nedokáže využít současného oživení v západní Evropě, že tu jsou velice výrazné rezervy. Proto bych nebyl tak optimistický jako pan premiér. Například v roce 1999 v sousedním Polsku vzrostl HDP o 4,2 %, v Maďarsku o 4,5 %. V Maďarsku dokonce někteří ekonomové mluví o nebezpečí přehřátí ekonomiky.
Myslím si, že i když zde byla přečtena povzbudivá čísla, ve srovnání se sousedy nepředstavují nic mimořádného. Myslím si, že ke stávajícím ambicím České republiky týkajícím se vstupu do Evropské unie, s čímž je spojeno vyrovnávání na poli ekonomickém, je zjevné, že česká ekonomika se nemůže spokojit s tempy růstu HDP, která jsou obvyklá právě ve vyspělých tržních ekonomikách - 2 až 3 % ročně - a že Česká republika si musí klást ambiciózní cíl, to znamená usilovat o minimálně dvojnásobné tempo růstu. To by mělo být prioritou hospodářské politiky této vlády - maximalizovat tempa růstu zhruba na dvojnásobek úrovně, která existuje v zemích Evropské unie.
Závěry současné vládní administrativy deklarované v září loňského roku v prioritách hospodářské politiky v období přípravy na vstup do Evropské unie, že střednědobým cílem je dosažení tempa ekonomického růstu, které bude 2 - 3 procentní body nad růstem HDP v Evropské unii, nemusí tak být zcela reálné. Zejména proto, že strukturální reformy české ekonomiky postupují stále velmi pomalu a že jsou na místě obavy, zda vůbec dojde potom k takové zásadní změně dynamiky ekonomického výkonu.
Ani zahraniční prognózy týkající se naší republiky a našeho širšího regionu nejsou příliš příznivé. Britská výzkumná organizace Economic Inteligent Unit (?) uvádí, že země střední a východní Evropy zaznamenají v příštích pěti letech silný ekonomický růst, který bude nejsilnější v Polsku, kde dosáhne v průměru 5 % oproti průměrnému ročnímu tempu 3,3 % v České republice. U Maďarska předpokládá tato organizace průměrný roční růst v nadcházejících pěti letech 4 %, u Bulharska a Slovenska 3,8 %, v Rumunsku 3,1 %. Obdobné hodnoty jsou prognózovány také Evropskou komisí.
***