(19.50 hodin)
(pokračuje Škromach)
Tato vláda dokázala stabilizovat boom, který následoval po rozkladu v oblasti průmyslu a hospodářství, kdy po minulých vládách převzala nevděčné léno nápravy těchto chyb, které v celé společnosti nastaly. A že to dokázala, ukazuje vývoj posledních několika měsíců. Je to vývoj, který začíná mít určitý trend. To je, že vývoj nárůstu nezaměstnanosti se začíná zastavovat, začíná mít stabilní trend a myslím, že i podmínky, které vytváří tato vláda právě ve prospěch lidí, kteří ztratili zaměstnání, jsou mimořádně významné. Samozřejmě tito lidé potřebují mít také slušný příjem. Jestliže tady někdo hovoří o zneužívání čerpání sociálních dávek, že si lidé zvykli na to, že berou nezaslouženě dávky - nevím, co je na tom, když podpora v nezaměstnanosti dosahuje řádově průměru asi 2,5 tisíce Kč za minulý rok, nemyslím si, že by to byly nějaké mimořádné dávky. Myslím, že každý z těch, kteří neustále hovoří o tom, jak jsou u nás vysoké sociální podpory, by měl někdy zkusit žít půl roku či rok za tyto tzv. vysoké sociální podpory. Myslím si, že naprostá většina těch lidí, kteří jsou nuceni svojí životní situací za těchto podmínek žít, po tom vůbec netouží.
Myslím si, že kolegyně a kolegové, kteří mají možnost cestovat po světě a mají možnost se s tím seznamovat, vědí, že každý sociální systém je zneužitelný. V každé zemi, v každé společnosti jsou jednotlivci, kteří dokáží tento systém využít. A jestliže bychom měli každý systém upravovat podle toho, že ho dokáže určité minimální, naprosto minoritní procento lidí zneužívat, pak bychom poškozovali ty, kteří nezbytně toto zázemí a tuto podporu potřebují.
Pokud jde o postavení zaměstnanců a zaměstnavatelů, chápu snahu pravice o to, neustále zhoršovat postavení zaměstnanců vůči zaměstnavatelům. Ono by bylo nejlépe, kdyby zaměstnanec pracoval pro radost z práce a nechtěl za to ani korunu. To by byla nejlevnější pracovní síla. Otázkou je, zda tento stav je ideální. Ale domnívám se, že už takové doby nebudou. Pokud jde o tlak na dolní hranici mzdy, tady musím mimořádně ocenit snahu pana ministra Špidly v tom, že dokázal překonat odpor mnohých řekněme dřívějších legend o tom, že minimální mzda je nejlepší způsob, když bude držena příliš nízko, jak zajistit zaměstnání. Nezajistí. Jestliže zaměstnavatel vyplácí minimální mzdu, do které stát dotuje sociální dávky, pak co je na tom spravedlivého, když podnikatel, zaměstnavatel nedokáže vyplatit takovou mzdu a spoléhá na to, že stát ze sociálních dávek bude dotovat jeho neschopnost vyplatit slušnou mzdu za dobrou práci. Samozřejmě jiná věc je, pokud zaměstnanec neodvádí dobrou práci. A tady dochází k nápravě. Dochází k tomu, že se tlačí spodní hranice nejnižší mzdy nahoru. To by v určitém okamžiku mělo začít působit i na nepřiměřený růst mezd, které rostly vzhůru. To jsou tzv. zlaté padáky, mnohonásobně vyšší průměrné výdělky našich manažerů, po kterých mnohdy zůstávají prázdné, vytunelované, vybrakované podniky, viz Škoda Plzeň, ČKD Blansko, ČKD Praha, Tatra Kopřivnice, ZETOR Brno, a mohli bychom jmenovat mnohé další. Určitě by si našel každý ve svém regionu, ve svém městě takový podnik, kde tzv. "manažeři roku", kteří tam byli, neodcházejí jak se říká s holým zadkem, ale odcházejí dnes jako milionáři, bohužel za nimi zůstávají znehodnocené miliardové majetky. Tito lidé pobírali vysoké mzdy pod záminkou, že jsou velmi schopní manažeři. Bohužel těm tisícům lidí, kteří ztratili zaměstnání, už toto nikdo nenahradí. Ti jsou v nevýhodné pozici, protože si budou velmi těžko sjednávat svoji mzdu. Tu mohou sjednávat kolektivně.
A tady zase je potřeba ocenit mimořádným způsobem práci Ministerstva práce a sociálních věcí a ministra Špidly, protože našel jako jeden z prvních ministrů odvahu v poměrně širokém měřítku rozšiřovat vyšší kolektivní smlouvy a tím vlastně zajišťovat srovnávání stejných pracovních a podnikatelských podmínek v daných resortech. Protože ti slušní zaměstnavatelé se svými zaměstnanci uzavírají kolektivní smlouvy a zlepšují jejich podmínky - a to je i o tom, o čem hovořila paní poslankyně Páralová, o dohodách, o smlouvách. Předpokládal bych, že i liberální opozice bude podporovat právě kolektivní vyjednávání a svobodu sjednávání si pracovních podmínek, a tudíž i kolektivní vyjednávání. Bohužel opak je pravdou. Protože minulé liberální vlády působily na to, aby došlo k rozkladu kolektivního vyjednávání, aby sociální partneři nemohli uzavírat efektivně vyšší kolektivní smlouvy, které by zahrnovaly podniky v celém rozsahu.
Ministr Špidla dokázal rozšířit na tisíce zaměstnavatelů kolektivní smlouvy v jednotlivých resortech, což znamená další zvyšování životní úrovně v takových podnicích, jako už uváděl kolega přede mnou, když hovořil o tom, že např. v textilních resortech apod. jsou problémy s úrovní mezd. Chceme-li do Evropy, pak tam nemůžeme jenom s tím, že budeme neustále srovnávat ceny, ceny za bydlení, ceny za benzin, ceny za cokoli jiného, ale budeme srovnávat také cenu práce. A je nezbytně nutné, aby byla tlačena nahoru. K tomu musí pomáhat exekutiva, a to i tím, že bude zvyšovat minimální mzdu.
Jestliže se podíváme kolem dokola, např. na Rakousko, minimální mzda se tam pohybuje kolem 12 tisíc až 15 tisíc šilinků. (Hlas: Ne.) Ano. V zemích Evropské unie je normální, že minimální mzda se pohybuje na hranici kolem 60 - 70 % průměrného výdělku. To ve svém důsledku znamená, že dochází k menším rozdílům, které jsou obvyklé v Evropě a byly historicky obvyklé i v českých zemích, kde jsou to řádově několikanásobky průměrného výdělku, nikoli deseti- a stanásobky, tak jak je to obvyklé v některých zemích Severní či Jižní Ameriky. To není tradice Evropy. Myslím si, že právě tlak na minimální mzdu umožní to, aby docházelo k normálnímu vývoji ve mzdách, protože se posunou i střední příjmové kategorie. Považujeme za nutné - a myslíme si, že k tomu právě přispívají i tato opatření - právě vytváření střední příjmové skupiny, která bude nezávislá na nějakých sociálních dávkách, nezávislá na tom, jestli někdo přidá nebo nepřidá na životním minimu. A která bude svobodně rozhodovat o tom, co udělá. Nikoli na základě toho, jestli pan ministr Vodička či někteří z jeho předchůdců či následovníků zvýší sociální dávky nebo důchody. Budou závislí pouze na svých příjmech.
Ale k tomu nestačí jenom chtění, protože jednotlivec jako takový je vždycky ve velmi nevýhodné pozici vůči zaměstnavateli, protože ten má vždycky ekonomické možnosti k tomu, jak rozhodnout. Podnikání není žádná povinnost, podnikání je právo. Ale vyplývají z toho určité povinnosti. Jestliže zaměstnávám lidi, pak jim za jejich práci, za dobrou práci, musím také dobře zaplatit. Nikoli chtít jenom vydělávat. Já vím, že mnozí podnikatelé mají problémy, protože do toho šli mnohdy s nadšením, s určitou představou, ale mnohdy si nedokázali věci spočítat, udělat si určité kalkulace, představy o tom, jak by to podnikání mělo vypadat, neuvědomili si, že také zaměstnanec něco stojí. Ale není možné na úkor zaměstnanců řešit problémy. Protože jestliže elektrárny zvýší ceny za energii, tak nikdo nesmlouvá o tom, že zaplatí nebo nezaplatí. Protože pokud nezaplatí, tak mu nezbývá nic jiného, než že přijde zaměstnanec rozvodných závodů a odstřihne mu energii. Jestliže ale řekne zaměstnavatel zaměstnanci "já vám nemůžu zvýšit mzdy, protože na to dneska nemám", přitom životní náklady jdou nahoru, mnohé rezervy, které byly ve společnosti a mezi lidmi jsou vyčerpány, tak tam je samozřejmě možné smlouvat.
***