(l5.50 hodin)
Poslanec Václav Nájemník: Dámy a pánové, já chci upozornit na jednu věc, o které se tady nehovořilo, a chtěl bych to směřovat k závěru.
Můžeme zde hovořit dlouho o imunitě, o tom, co podle práva lze nebo nelze. Ale politika přece ustavila volba, vůle veřejnosti. A tu nejvíce ovlivňují média. Hodně na ně nadáváme, ale v podstatě v globálu fungují. Nechci jmenovat kolegy, kteří za osm let, co jsem v Parlamentě, přestoupili zákon. Všichni tady nejsou, až na jednu výjimku. Ta je v Senátě. Nemyslím si, že kdyby byl pan kolega Bašta zločincem, že by politicky nebo lidsky přežil. Budu hlasovat proti vydání a vítám každou známku rodící se politické kultury. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Zahradil, připraví se pan ministr Gross.
Poslanec Jan Zahradil: Dámy a pánové, já nebudu pokračovat v té politické přestřelce, která se tady rozvinula. Já se vrátím zpět k původnímu předmětu našeho jednání, to je k vydávání či nevydávání poslanců k trestnímu stíhání. Tato Poslanecká sněmovna nepožívá u veřejnosti příliš velké důvěry. A já se musím přiznat, že mě tento fakt sám o sobě nikdy příliš netrápil, protože má své objektivní příčiny, má své objektivní důvody a popularita takového sboru nemůže být samozřejmě tak vysoká jako popularita některého jednotlivého politika.
Musím se ale přiznat, že pocit absolutní trapnosti, který mám při sledování této debaty, překročil meze, za které bych považoval za možné se s vámi o tento pocit nepodělit, a proto se s vámi o něj podělit chci. Já mám dojem, že je naprosto zřetelné, že pokud by byl z nějakého trestného činu obviněn jakýkoliv občan České republiky, tak by byl prostě trestně stíhán, a před soudem by byl buďto očištěn, nebo shledán vinným. Já se obávám, že rozhodováním, které tady v tuto chvíli činíme, vysíláme směrem k veřejnosti signály, které rozhodně popularitu této Poslanecké sněmovně nezvýší a které vykopou ještě hlubší příkop mezi Poslaneckou sněmovnou, mezi volenou reprezentací a mezi jejími voliči.
Já uznávám, že jsou velmi nepříjemné situace, ve kterých se člověk může v životě ocitnout. Já uznávám, že situace, ve které se ocitla jak předtím paní poslankyně Müllerová, tak nyní pan poslanec Bašta, je nepříjemná. Já bych se v takových situacích ocitnout nechtěl. Ale zároveň bych si velmi přál, kdybych se už někdy v takové situaci ocitl, abych v sobě sebral dostatek odvahy k tomu, přijít sem před toto řečniště a říci, že se cítím nevinen a že ponechávám na nezávislém soudu, aby tuto moji nevinu prokázal, a že se před nezávislým soudem budu hájit.
Já jsem hlasoval pro vydání paní poslankyně Müllerová. Já budu hlasovat pro vydání pana poslance Bašty. A budu pro to hlasovat stejně, jako jsem před časem hlasoval pro vydání svého vlastního stranického kolegy pana poslance Ježka, když spáchal autonehodu. (Ohlas v sále.) Myslím, že v tom není žádný principiální rozdíl. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Zahradilovi. Prosím pana ministra Grosse, aby zmírnil své tempo v běhu k mikrofonu, protože jsou zde dvě faktické poznámky. Za prvé se omlouvám panu poslanci Ransdorfovi, který se přihlásil k faktické poznámce. Již neplatí. Další faktická poznámka - pan poslanec Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl, paní předsedající, vaším prostřednictvím vzkázat panu kolegu Zahradilovi, že trestný čin, za který je stíhán pan poslanec Bašta, nemůže spáchat normální člověk z ulice. Za takový trestný čin vydávejme. Pan poslanec Bašta je stíhán za čin, který spáchal jako člen vlády, a tím je odlišen od všech ostatních, které dosud v této sněmovně byly projednávány.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Křečkovi. Slovo má pan ministr Gross. Já současně apeluji na všechny poslankyně a poslance, aby zvažovali svá další vystoupení, protože mnoho zde již bylo řečeno.
Ministr vnitra Stanislav Gross: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já se přiznám, že jsem původně nechtěl k této věci vystupovat. Nicméně si myslím, že na základě diskuse a té atmosféry, která tady vznikla, by nebylo dobré, aby ministr vnitra nereagoval.
Nejprve bych chtěl ujisti kolegy, a jmenovitě o tom hovořil pan kolega Křeček, že jsem tu rozpravu poslouchal a z některých vystoupení jsem byl trošku smutný. Protože bylo-li by to tak, jak zde bylo řečeno, tak si myslím, že popíráme to, co zde zaznělo z několika úst v předchozím bodě. To znamená, že bychom neměli podrývat důvěru veřejnosti v demokracii a v orgány činné v trestním řízení. Protože platilo-li by to, co tady zaznělo z mnoha úst, tak co si o tom může myslet člověk, proti kterému je vedeno trestní stíhání, proti kterému orgány činné v trestním řízení podnikají příslušné kroky, a ten člověk je subjektivně přesvědčen o své nevině, po čase se může i objektivně prokázat, resp. nepodaří se mu dokázat spáchání nějakého trestného činu? Takže bych byl rád, kdyby se ta atmosféra vrátila poněkud na zem. A aby se vrátila k podstatě toho problému, který se týká žádosti vyšetřovatele, tak jak o tom hovořil pan zpravodaj a předseda mandátového a imunitního výboru.
Já chci říci ještě jednu poznámku. Tady ta problémová záležitost, že podle našeho trestního řádu dozorovat má státní zástupce, nikoli ministr vnitra. Ale u poslanců jsme v situaci, nebo u lidí, kteří jsou chráněni imunitou jsme v situaci, kdy ne všechny instituty trestního řádu mohou být uplatněny předtím, nežli se trestní řízení rozvine tak, jak by se mělo rozvinout. To znamená, že dojde ke sdělení obvinění a mohou být konány všechny následné kroky. Takže to je poněkud odlišná situace, ale v každém případě ten signál pro veřejnost by měl zaznít takový, že v případě, že dojde ke sdělení obvinění kterémukoli občanu tohoto státu, tak tady není jenom policie, není jenom vyšetřovatel, který má všechno v rukou, ale je tady také státní zástupce, který by měl nezávisle dozorovat, zda všechny procesní kroky jsou v souladu se zákony a zda není možné, aby nedocházelo k nějakému účelovému obviňování osob. Což samozřejmě v tomto případě je složitější o institut imunity, který tady je.
Drobná poznámka. Kdyby prošla novela trestního řádu, tak jak byla navrhována, tak samozřejmě i v tomto rozdělení kompetencí by došlo k poměrně velkému posunu, protože já souhlasím s tou obecnou kritikou, že v rámci řetězce orgánů činných v trestním řízení je příliš velká moc koncentrována k vyšetřovatelům. Vy všichni víte, jak ti, kteří hlasovali pro novelu trestního řádu, tak ti, kteří hlasovali proti novele trestního řádu, že mělo dojít k poměrně značnému přerozdělení řekněme této koncentrace moci a mělo dojít k posílení státních zástupců právě možná z toho důvodu, aby nemohlo docházet k takovýmto zásadním pochybnostem.
Sáhněme si tedy trochu do svědomí, zda jsme na tyto věci mysleli, když se hlasovalo o novele trestního řádu tak, jak bohužel většina Poslanecké sněmovny hlasovala.
K meritu problému. Já jsem u předchozího hlasování s těžkým srdcem hlasoval pro návrh na vydání paní kolegyně Müllerové, a to z toho důvodu, tak jak to tady zargumentoval pan poslanec Cyril Svoboda, přestože i já jsem přesvědčen, že by v řádném řízení paní kolegyně Müllerová prokázala svoji nevinu, protože si myslím, že prostě zločinec vypadá jinak. (Smích.) Ale je to můj subjektivní pocit, který musí být v normálním případě objektivizován. To je subjektivní pocit každého z nás, kdo koho známe a jak se ke komu stavíme.
Případ pana poslance Bašty je myslím malinko posunutý. Že je posunutý právě v tom, co zde zaznělo. A když tady pan kolega v předchozí rozpravě pokládal otázku, bylo by možné trestní stíhání toho či onoho poslance, nebylo-li by toho, že je poslancem, a já to rozvinu, nebylo-li by toho, že vykonává nějakou veřejnou funkci, vykonává-li politický mandát, tak já v případě pana kolegy Bašty - bohužel nebo bohudík, jak se kdo na to díváme - si musím odpovědět, že nebylo-li by toho, že pan poslanec Bašta vykonával veřejný mandát, vykonával politický mandát, tak tato žádost vyšetřovatele nikdy není na stole a nikdy by nebyl na stole návrh na sdělení obvinění.
***