(15.00 hodin)
(pokračuje Müllerová)
Proto, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ponechávám na vašem zvážení, zda takto podaná a výše zmíněná, důkazy nepodložená žádost úřadu vyšetřování je dostatečným podkladem pro zbavení mé poslanecké imunity. Já vám děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Müllerové. Slovo má pan poslanec Cyril Svoboda, připraví se pan poslanec Kalousek.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, nejprve, než řeknu, co chci říci, mám dvě poznámky. Předně se mi nebude mluvit úplně jednoduše vzhledem k tomu, o koho se jedná. Za druhé chci zdůraznit, že to, co sděluji, sděluji jako svůj názor na věc samu.
Vycházím z toho, že imunita historicky vznikla jako ochrana poslaneckého sboru proti moci výkonné, aby mohli všichni poslanci nebo senátoři vykonávat svůj mandát nezávisle, aby ho mohli vykonávat svobodně, aby ho mohli vykonávat v souladu se svým svědomím, aby jim nikdo nebránil ve výkonu tohoto mandátu. To je podle mne podstata imunity. Imunita není výsada jednotlivce, že je postaven mimo zákon nebo nad zákon. Imunita vznikla jako instrument do vztahu mezi mocí výkonnou a mocí zákonodárnou, to znamená, že se to týká celé moci výkonné a celé moci zákonodárné.
Když se podíváme do naší ústavy, jak je tento institut uchopen, vidíme zde čtyři roviny. První rovina je naše odpovědnost nebo neodpovědnost za hlasování. To je naprosto v pořádku, že nikdo nesmí být postižen za to, jak hlasuje v Poslanecké sněmovně.
Druhá rovina je rovina odpovědnosti za naše projevy. Tam je naprosto v pořádku, že každý neseme odpovědnost za to, co prohlašujeme v Poslanecké sněmovně, že neseme odpovědnost vůči této sněmovně v disciplinárním řízení. Pokud jde o přestupky, podle mého názoru je naše úprava dost široká, protože za přestupky neseme odpovědnost v disciplinárním řízení vůči Poslanecké sněmovně.
A to, co je problematické na naší imunitě, je naše odpovědnost za trestné činy. Tam je problém ten, že je-li jednou nedán souhlas sněmovny se stíháním, je stíhání navždy vyloučeno. To je onen problém, který činí z naší imunity jakousi výsadu.
Podle mého názoru je třeba vzít v úvahu podstatné věci, které jsou v našem ústavním pořádku. Naše ústava říká: Jen soud - opakuji jen soud - je povolán rozhodnout o vině a trestu za trestný čin. Žádná Poslanecká sněmovna, nikdo jiný není povolán k tomu, aby rozhodl o vině a trestu. Tedy aby rozhodl i o tom, že někdo je nevinen, protože rozhodnutí o vině je také rozhodnutí, že někdo je nevinen. Naše ústava říká, že k tomu je povolána moc soudní.
Dále naše ústava říká, že na každého, proti němuž je vedeno trestní řízení, je třeba hledět jako na nevinného, pokud není pravomocným rozsudkem rozhodnuto o té věci, to znamená, dokud není jeho vina vyslovena. To znamená, že my musíme jasně vydat signál naší společnosti, že každý, proti komu je vedeno řízení - ať už z jakéhokoli důvodu, ať už tam je důvod jakýkoli - musí být považován za nevinného, dokud není pravomocně v této věci rozhodnuto.
Znovu opakuji: my nejsme soudní orgán, nejsme povoláni k tomu, abychom rozhodovali o vině a trestu. Myslím si, že je potřeba pečlivě u této imunity rozlišovat, o co se jedná, kdy jde o ochranu ústavního práva vykonávat mandát nezávisle a nestranně, a kdy jde o odpovědnost jedince, která nemá s výkonem mandátu nic společného.
Řekl jsem, že se mi zde mluví velmi těžce, protože jde o příběh, který se děje naší kolegyni Ludmile Müllerové, o jejíž nevině jsem absolutně přesvědčen. Jsem absolutně přesvědčen, že celý proces je proti ní podle mého názoru od počátku jasný, že musí skončit zprošťujícím rozsudkem nebo zastavením trestního stíhání. Neznamená to ovšem pro mě, že o tom má rozhodovat zákonodárný sbor, protože jakmile my rozhodneme, nikdy se už nikdo z nás nedočká osvobozujícího rozsudku, nikdy už nebude žít s klidným svědomím, že má v ruce dokument, který jasně říká autoritou státu, že se nespáchal žádný trestný čin. K tomu my nejsme povoláni. My jsme povoláni jen k tomu, říci, že nesmí být pokračováno v trestním stíhání.
Byl bych rád, kdybychom si tohoto byli vědomi, že nejsme soudním orgánem, že jsme orgánem, který má jiné pravomoci. Chci, abychom toto sdělovali naší společnosti, že důvěřujeme české justici, že důvěřujeme českému státu, že nepřipustí, aby byl stíhán někdo, kdo je nevinný, a že nepřipustí, aby byl někdo postižen, kdo nic nespáchal.
Z tohoto důvodu si myslím, že máme být otevření a že máme být těmi, kteří mají odvahu projevit důvěru v nezávislost české justice, v nezávislost a nestrannost v orgány činné v trestním řízení a jasně zvažovat, jestli to či ono řízení, které je vedeno, je vedeno s úmyslem omezit ústavní právo vykonávat mandát. Bohužel jsem přesvědčen, že v tomto případě o toto nejde. Ani mě nepřesvědčuje žádný argument, že bychom my měli posuzovat kvalitu spisů, protože my jsme poslanci. My nejsme povoláni k tomu, abychom posuzovali spis, jestli je dobrý nebo není, kolik je v něm důkazů nebo není důkazů, protože nám toto nepřísluší. A to je důvod, proč - byť s lítostí - ale budu hlasovat pro vydání. Myslím, že toto bychom měli vzít na vědomí. Jistě zazní hlasy i opačné, ale važme pečlivě, jaký standard nastavujeme v této sněmovně, jakou tradici tady iniciujeme, jestli náhodou nevytváříme tradici, že pokud poslanec sám nepožádá o zbavení imunity, tak že žádného nikdy nezbavíme.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Svobodovi. Faktická poznámka pana poslance Koháčka.
Poslanec Petr Koháček: Vážená paní předsedající, já bych vás poprosil, abych vaším prostřednictvím mohl vzkázat panu poslanci Svobodovi, že o problémech, o kterých zde tak plameně hovořil, by nemusel vůbec hovořit, kdyby poradil svým kolegům v Senátu, aby zvedli ruku pro novelu ústavy, která tam již delší dobu leží. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolím si prezentovat poněkud opačný názor na tento případ, než má pan kolega Svoboda. Už jen z toho vyplývá, že naše stanoviska jsou stanoviska osobní, nikoli stanoviska poslaneckého klubu.
Velmi pozorně jsem vyslechl zprávu zpravodaje mandátového a imunitního výboru, ve které informoval tuto sněmovnu o tom, že všichni naši kolegové v mandátovém a imunitním výboru - erudovaní v právu - napříč politickým spektrem neshledali dostatečné důvody z vyšetřovacího spisu k trestnímu stíhání Ludmily Müllerové.
Pak jako člověk poměrně jednoduchého a přímočarého přemýšlení si těžko odpovím na prostou otázku: Pokud vyšetřovatel nedokáže doložit, proč chce stíhat Ludmilu Müllerovou, proč ji chce stíhat? Pokud z vyšetřovacího spisu my nejsme schopni zjistit, proč chce vyšetřovatel stíhat Ludmilu Müllerovou, proč bychom s tím měli souhlasit?
***