(11.00 hodin)
(pokračuje Maštálka)
Zároveň tu ale vidím řadu problémů a otázek, které s eventuálním zavedením nového systému mohou přijít, a rád bych na ně slyšel odpověď. Tak například: Komu budou patřit pracovníci, než dosáhnou specializace? Budou schopna školicí pracoviště pojmout nové množství? Bude možno těmto školencům věnovat náležitou péči? Počítá se s podstatným zvýšením počtu učitelů a školitelů? - Vycházím z toho, že na klinikách jsou všichni školitelé už nyní dostatečně vytíženi. - Lidé budou muset za školením odejít z místa bydliště, na což nejsme u nás zatím zařízeni. Kde budou bydlet? Musí být školenci v pracovním poměru? Musí se učit v češtině? Jak je to definováno? Nebude se moci přednášet slovensky nebo v jiných jazycích v době, kdy v zemích Evropské unie se rozvíjí naprosto opačný trend?
Podle předkládaného zákona lékařská komora má zajišťovat celoživotní vzdělávání za součinnosti s lékařskými fakultami a dalšími. Není stanoveno jak, a jak je zaručeno, že skutečně budou využíváni správní odborníci.
Domnívám se, že jedním z nejrizikovějších momentů tohoto zákona je finanční krytí nového systému. Dosavadní oficiální údaje jsou nejen podle mého názoru výrazně podhodnoceny. Navýšení prostředků není, pokud vím, zajištěno.
Předkládaný zákon a s ním spojený nový systém nedává podle mého názoru záruky, že by dosavadní systém, fungující léta nikoliv špatně, byl nahrazen lepším mechanismem. Připojuji se proto k návrhu kolegyně Jirousové na zamítnutí tohoto návrhu či na vrácení k přepracování. Pokud by neprošel ani jeden ze jmenovaných návrhů, navrhuji prodloužení lhůty pro projednávání o 60 dní. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Dále se do rozpravy hlásí pan poslanec Cabrnoch.
Poslanec Milan Cabrnoch: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi jen stručně několik slov k projednávanému návrhu zákona. Jde o zásadní zákon koncepčního charakteru, a jak už zde řekli mnozí moji předřečníci, tento zákon bude mít dopad na zdravotnictví v České republice na dlouhá léta. Tento zákon projednáváme ve chvíli, kdy chybí přijatelná koncepce zdravotnictví na srovnatelně dlouhou dobu. To je podle mého názoru závažný argument.
Není pochyb o tom, že zákonná úprava vzdělávání ve zdravotnictví je potřebná. Otázkou zůstává, zda tento návrh je tou správnou úpravou a zda je řešení nezbytně třeba přijmout rychle. Nevím, co akutně a aktuálně tak zásadně vadí na současném stavu úpravy vzdělávání ve zdravotnictví.
Předložený návrh zákona asymetricky přenáší řadu podstatných rozhodnutí do podzákonných norem. Například stanovení základních oborů je podle mého názoru jednoznačně úlohou zákona, a ne úlohou vyhlášky ministra. Principiálně nelze přijmout návrh dvojího druhu akreditovaných pracovišť, vlastních pracovišť koordinačních center dalšího vzdělávání a jiných smluvně zajištěných pracovišť.
Zažili jsme, dámy a pánové, v tomto volebním období již dva tzv. velké zdravotní zákony. Byl to zákon o léku a zákon o veřejném zdraví. Projednávání obou těchto vládních návrhů zákonů bylo poznamenáno mnoha desítkami, ne-li stovkami pozměňovacích návrhů, z nichž valná většina pocházela z dílny předkladatele, tedy z dílny Ministerstva zdravotnictví. Obávám se, že osud tohoto návrhu by mohl být obdobný. V této obavě mě utvrzují i vystoupení řady mých předřečníků. Varuji před takovým postupem a přidávám se k návrhu vrátit návrh zákona k přepracování.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Táži se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Pan poslanec Karel Vymětal.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, mluvíme zde o zdravotní péči. Přece jen je to obor, který má trochu jiný charakter lidské činnosti, neboť zachází se zdravím člověka a zachází také se životem. Proto mně trošku běhal mráz po zádech, když tady kolega Ouzký hovořil o tom, že oceňuje, že podle tohoto návrhu zákona by se vzdělávání zdravotnických pracovníků, lékařů, mělo změnit z povinného na vzdělávání dobrovolné a že by tak došlo k liberalizaci vzdělávání. Nechtěl bych se dožít toho, že by mě operoval lékař, který se v tomto liberalizovaném prostředí dobrovolně rozhodne, že se nebude vzdělávat. Bude operovat a najednou bude koukat, že mě pitvá. Toho bych se nechtěl dožít.
Já se domnívám, že systém, který zatím funguje, by měl být zachován a není aktuální důvod jej měnit.
(Velký hluk v sále.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu poslanci Vymětalovi. Táži se, kdo se dále hlásí o slovo. Hlásí se pan poslanec Škromach, ale nejprve s technickou poznámkou pan poslanec Ouzký.
Poslanec Miroslav Ouzký: Kolegyně a kolegové, vysvětlil bych vám, nebo spíše panu kolegovi Vymětalovi, co znamená dobrovolnost. Pan kolega Vymětal zřejmě nepochopil, že dobrovolnost vzdělávání nespočívá v tom, že by ho mohl operovat někdy v budoucnu lékař, který to neovládá. Lékař bude minimálně edukován a může se mu stát - stejně jako se to mohlo stát kdykoliv - že ho bude operovat lékař, který nemá první atestaci, ovšem pod dohledem zkušeného operatéra, obvykle svého primáře. To se mu může stát i v budoucnu. Jestliže se lékař prostě nebude chtít vzdělávat a bude mu jedno, že nebude schopen výkonu samostatné práce, ale pouze práce pod dohledem, tak mu to tento zákon umožní. To je technická poznámka.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Nyní bude hovořit pan poslanec Zdeněk Škromach, připraví se pan poslanec Krása.
Poslanec Zdeněk Škromach: Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, měl bych faktickou poznámku k některým předneseným projevům. Je samozřejmé, že každá změna je vždy spojena s určitým stresem v příslušné obci, které se tato záležitost týká. Samozřejmě se to projevuje i různými zájmy různých skupin zdravotnické veřejnosti, které se tento zákon také týká. To se samozřejmě projevuje i v názorech v této sněmovně. Reálným faktem ale je, že je skutečně třeba určitou změnu provést, je možné o ní diskutovat. Těžko o ní bude možné diskutovat, pokud zákon bude zamítnut či vrácen k přepracování. Je možné o tom diskutovat ve druhém čtení a myslím si, že je vůle k tomu, aby tento zákon prošel a aby se našel konsensus, který by zohlednil naprostou většinu připomínek, které zazněly jako námitky proti tomuto zákonu v prvním čtení.
Chtěl bych vás proto požádat, abyste nepodpořili návrh na zamítnutí, případně na vrácení, ale abyste umožnili třeba i v delší lhůtě stanovené na projednání tohoto zákona, aby bylo možno vést odbornou diskusi a abychom našli politicky průchodný způsob řešení tohoto zákona.
Dávám procedurální návrh - aby kolegové a kolegyně nemuseli z kuloárů zbytečně spěchat do sněmovny - vzhledem k dohodnutému způsobu projednávání a vzhledem k tomu, že se neočekávají návrhy na zamítnutí, aby se o návrzích po skončení rozpravy hlasovalo až po 14. hodině, až budou přítomni zástupci vlády.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. To je procedurální návrh, o kterém nechám hlasovat po skončení rozpravy. Jde o návrh, abychom k závěrečnému hlasování přistoupili až po 14. hodině. Slovo má pan poslanec Krása.
***