(16.30 hodin.)
(pokračuje Kocourek)
My jsme zde projednávali za docela dramatických okolností ve stavu legislativní nouze omezení vlastnických práv podniku ZVVZ Milevsko, kterému bylo nutno zakázat vývoz do Íránu, protože by to byl čin, který by poškodil Českou republiku v zahraničí. Vláda si s tím nevěděla rady a předložila to Poslanecké sněmovně, aby to rozhodla. Poslanecká sněmovna to rozhodla. V případě vyvlastnění akcionářů IPB nám vláda nepředložila nic, a proto bych chtěl s údivem říci, že mně je to zvláštní, že v případě, kdy se jedná o omezení výkonu vlastnických práv, je tento problém předkládán Parlamentu, v případě, že se jedná o praktické vyvlastnění, Parlament tuto věc neprojednává.
Druhou paralelou je, že jak vyplývá z některých zpráv, Banka Haná v roce 1997 se dostala do záporné kapitálové přiměřenosti, nicméně na základě zákona o bankách jí nebyla okamžitě odebrána licence, zatímco v případě IPB toto okamžitě následovalo.
A třetí věc. Vláda nás nyní nutí, abychom v rychlém režimu projednali 6 mld. Kč pomoci pro garanční fond kampeliček, zatímco o několika desítkách miliard rozhoduje sama, a to mi připadá také podivné.
Na těchto třech paralelách jsem chtěl pouze dokumentovat to, co již jsem řekl předtím.
A závěrem mi z vyplývá parafráze toho, co říkal premiér o tom, kdo založil požár a kdo jej hasí. Já mám pocit opačný, a to ten, že někdo požár založil, aby po měsíce připravovaný hasič mohl za státní peníze hasit jak cizí, tak i svůj požár. Obávám se, že to by byla vskutku zajímavá metoda investičních pobídek.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu poslanci Kocourkovi. Hovořit bude pan poslanec Recman. Připraví se pan poslanec Martin Starec.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, pane guvernére, vážená vládo, kolegyně a kolegové. V úvodu svého vystoupení bych chtěl říci, že Komunistická strana Čech a Moravy měla a má jiný pohled na způsob privatizace bank se státní účastí. Pokud hovořím o způsobu privatizace bank se státní účastí, mám na mysli původní banky, tzn. Československou obchodní banku, IPB, Komerční banku a Českou spořitelnu. Z tohoto pohledu - a teď mám na mysli pohled privatizační - mám řekl bych jednodušší pozici, protože neexistuje u mne ani u mých kolegů nějaký střet zájmů, ve kterém bychom byli obviňováni z toho, že jsme napojeni na nějakou kapitálovou skupinu, že jsme napojeni na nějakou banku, že jsme napojeni na nějaké významné podnikatelské subjekty.
Musím říci z tohoto místa, že jsme podporovali privatizaci bankovního sektoru, ale s tím, že jsme chtěli minimálně v tomto období ještě ponechat v rozhodujících bankách se státní účastí právě vliv státu, a nikoli provést absolutní, totální privatizaci všech těchto bank. Pokud mám na mysli tuto privatizaci podílu státu, nebránili bychom se vstupu strategického partnera, ale chtěli bychom nebo měli jsme zájem, aby vliv státu tam byl zachován. V tomto směru si myslím, že je zásadní rozdíl ve způsobu privatizace, který by prováděla Komunistická strana Čech a Moravy, od způsobu, který provádějí ostatní parlamentní strany.
Z tohoto pohledu se dívám na současnou situaci z hlediska věcného s tím, že to chápu tak, že menší banka koupila banku větší. Je to řekl bych trochu s podivem, většinou je postup opačný, kdy větší kapitálová skupina skoupí nebo pohltí menší kapitálovou skupinu. Právě spojením Československé obchodní banky a Investiční a Poštovní banky vznikla největší tuzemská banka s bilancí převyšující 600 mld. Kč a se základním jměním ve výši 18,5 mld. Kč a předstihla dosavadní jedničku, to znamená Komerční banku.
Ve vztahu k vývoji posledních dnů musím říci, že já rovněž zastávám názor, že nucená správa nad bankou, a nucená správa nad velkou bankou, má vždy negativní dopady na celý bankovní sektor. A samozřejmě Investiční a Poštovní banka byla velkou bankou, byla třetí největší bankou v České republice a pokrývala téměř 20 % trhu.
V tomto směru se domnívám, že byla rychlost vyhledání strategického partnera a nového akcionáře IPB velice a velice důležitá. Jsem přesvědčen o tom, že svým postupem vláda a Česká národní banka předešly nepříznivým vlivům, které by působily na stabilitu nejenom bank, ale celého bankovního sektoru v České republice, zejména na klientelu a věřitele. V tomto směru skutečně chci podtrhnout vliv na klientelu a věřitele, která je z mého pohledu a z mého přístupu k této kauze IPB dominantní a odsunuje do pozadí právě věc, která se dotýká vlastníků, zejména majoritního vlastníka v IPB.
Z hlediska profesního je pro mě řekl bych velice zajímavá a relevantní informace o tom, že mimo Ministerstvo financí i Bankovní asociace ocenila ráznost postupu České národní banky v kauze IPB, které podle předběžného auditu hrozila ztráta za loňský rok ve výši 50 mld. Kč. Bez zásahu České národní banky a státu by kapitálová přiměřenost IPB klesla na úroveň, kdy by musela skončit v likvidaci. Mohu říci, že v tomto směru tento názor u mne převládl, zejména po jednání podvýboru pro kapitálové a finanční trhy, které se uskutečnilo minulý týden ve čtvrtek. Jednání se zúčastnil nucený správce IPB a rovněž ředitel České národní banky, který zodpovídá za bankovní dohled. V tomto směru si myslím, že informace, které zazněly na tomto zasedání, jednoznačně podporují tezi, že bez tohoto zásahu by banka během několika hodin skutečně skončila v likvidaci.
Na druhé straně musím říci, že vývoj kolem IPB v posledních dnech prokázal, že regulatorní orgány hodlají nejen vyhlašovat a kontrolovat dodržování pravidel bankovního podnikání, ale jsou s to přijímat zásadní a jednoznačná rozhodnutí v případech, kdy tato pravidla nejsou dodržována.
V úvodním vystoupení pana ministra financí i na jednání podvýboru pro kapitálové a finanční trhy zazněla informace, že stát vyjednával s oběma skupinami, na jedné straně s ČSOB a KBC a na druhé straně s konsorciem německé pojišťovny Allianz a italské UniCredito. V tomto směru bych chtěl upřesnit nebo požádat pana ministra financí o zodpovězení dotazu, kdo byl vlastníkem prodaného státního podílu v IPB. Odvolává se na jednání, které bylo v podvýboru, mohu to doplnit ještě informací, která byla publikována v Ekonomu č. 25 z června 2000, kde byl publikován fax z Nomura International, ve kterém se píše: "Vážený pane šéfredaktore, formálně vám dávám na vědomí, že Nomura nevlastní žádné akcie v IPB. Prosím, vezměte také na vědomí, že Nomura využije všech svých dostupných práv vůči jakékoliv protistraně, která bude publikovat jakékoliv výroky, které budou v protikladu s výše uvedeným, případně bude zveřejňovat atd. atd.," text pak pokračuje dále.
Čili v tomto směru si myslím, že je velice zajímavá informace, pokud se to prodalo Nomuře, kde skončilo vlastnictví těchto státních akcií.
Chtěl bych položit dotaz panu předsedovi sněmovny a ODS Klausovi.
***