(16.20 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Pokud se domníváte, že premiér tohoto státu nosí v hlavě katastrální mapy a nejenom katastrální mapy, jste na omylu, tak geniální přece jenom nejsem. Nicméně kdybyste postupoval tak solidně, jako postupovala většina vašich kolegů při zadávání ústních interpelací, a řekl mně nebo mému poradci, o co se jedná, ujišťuji vás, že i o domu v Hraniční ulici bych si rád vyžádal podrobné podklady. Protože jste to neučinil, nedivte se, že na vaši druhou ze tří otázek neodpovím.
Odpovím na první a na třetí s tím, že jsem si vyžádal podklady jak od Ministerstva dopravy a spojů, tak od Ministerstva financí. Dříve než vám alespoň část těchto podkladů přečtu, dovolte mi, abych reagoval na vaši úvodní poznámku, že celý tento problém se řeší zhruba čtyři roky. Nemám pocit, že tato vláda by byla u moci čtyři roky. Mám naopak pocit, že v minulé vládě jste se bytovou problematikou zabýval právě vy, pane poslanče Kvapile.
A nyní mi již dovolte, abych zrekapituloval, o co tedy reálně jde. Máte pravdu, že ve správě státní organizace České dráhy začala privatizace bytového fondu v roce 1996, kdy správní rada Českých drah projednala a schválila návrh zásad pro privatizaci bytového fondu Českých drah. Doporučila při tom, a prosím nyní o pozornost, realizovat prodej bytových domů se čtyřmi a méně bytovými jednotkami - tady vzniká problém, co s bytovými domy s pěti a více jednotkami - dle výjimky podle ustanovení § 45 zákona č. 921/1991 formou zakladatelských privatizačních projektů ve smyslu usnesení vlády ČR č. 212 ze dne 9. dubna 1997, ve znění usnesení č. 810 ze 17. 12. 1997.
Dalším krokem bylo, že správní rada Českých drah 30. 1. 1998 uložila generálnímu ředitelství Českých drah průběžně předkládat Ministerstvu dopravy a spojů konkrétní žádosti na zpracování těchto zakladatelských privatizačních projektů.
Usnesením vlády č. 280 z 22. dubna 1998 byl schválen komplexní projekt doprovodného sociálního programu pro uskutečňování procesu transformace Českých drah, jehož snahou bylo poskytnout zaměstnancům Českých drah sociální výhody, a to i v oblasti nájemních vztahů k bytům a bytovým domům Českých drah.
Privatizace, jak už bylo řečeno, měla být provedena formou zakladatelských privatizačních projektů s doporučením přímého prodeje nabyvatelům, což by v daném případě znamenalo především družstva nájemníků. V květnu 1998 ministr dopravy a spojů požádal generální ředitelství Českých drah o zpracování těchto zakladatelských privatizačních projektů, v červnu vláda projednala návrh zajištění privatizace bytových domů, kde mají právo hospodaření České dráhy, a uložila privatizovat bytové domy přímým prodejem jejich současným nájemníkům za kupní ceny a s podmínkami jejich splácení srovnatelnými s těmi, za které obdobný majetek prodávají města nebo obce.
V čem je nyní problém? Problém spočívá v tom, že vyhláška č. 393 pro ocenění bytových domů z roku 1991 umožňuje uplatnění splátkového režimu, a ten je výhodný pro nabyvatele, je objektivní a současně odpovídá i možnostem Fondu národního majetku ČR. Takto byly již privatizovány bytové domy ve správě státních, průmyslových, vojenských a zemědělských podniků i podniků bytového hospodářství. Kdyby se tento postup v Českých drahách použil, tak by bylo možné zahájit projednávání předložených zakladatelských privatizačních projektů na bytové domy téměř ihned. Problém je ovšem v tom, že byl předložen návrh, který ve srovnání s ostatními typy privatizace bytových domů u Českých drah uvažoval s jistými nadstandardními výhodami. Mám tím na mysli např. možnost zpětného čerpání až 40 % kupní ceny. Je-li tomu tak, jak mám ve svých podkladech, pak to znamená, že vláda v roce 1999 svým usnesením z 9. června č. 580 uložila privatizovat bytové domy standardním způsobem, tedy přímým prodejem jejich současným nájemníkům za kupní ceny s podmínkami jejich splácení srovnatelnými s těmi, za které obdobný majetek prodávají města nebo obce.
Ministerstvo financí argumentuje tím, že kdyby v případě bytových domů Českých drah přistoupilo na ony citované nadstandardní podmínky, hrozí mu podle jeho názoru šetření Nejvyššího kontrolního úřadu s důsledky, které si asi všichni dovedeme představit.
Chtěl bych shrnout, že Ministerstvo dopravy a spojů dosud předložilo 13 zakladatelských privatizačních projektů. Já už jsem tady upozornil na problém, který tyto nadstandardní privatizační projekty mají. V každém případě bych chtěl konstatovat - protože zjištění problému není totožné s jeho řešením - že po předložení dvou variant, z nichž jednu předložilo Ministerstvo dopravy a spojů a druhou Ministerstvo financí - je to ta varianta nadstandardního a standardního režimu - bude celá záležitost uzavřena rozporovým řízením mezi těmito dvěmi ministerstvy, které se uskuteční 10. července 2000.
Shrnuji tedy ještě jednou: Ministerstvo dopravy a spojů žádá, a já jeho stanovisko plně chápu, jistý nadstandardní režim ve srovnání s privatizací jiných bytových domů v případě bytových domů Českých drah. Ministerstvo financí se tomuto nadstandardnímu režimu brání. Argumentuje tím, že je v rozporu s dokumenty, které jsem vám přečetl, a že by tento nadstandardní režim vyvolal kontrolu Nejvyššího kontrolního úřadu a obvinění Ministerstva financí z porušení platných zákonů i podzákonných norem. Protože - a tady uznávám vaši argumentaci, pane poslanče - s celou věcí nelze dále otálet, 10. července se mezi těmito dvěma variantami definitivně rozhodne.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji předsedovi vlády za odpověď na interpelaci pana kolegy Kvapila. Ten využije svého práva podat doplňující otázku.
Poslanec Tomáš Kvapil: Pane premiére, kdyby se šéf vašich poradců pan Šlouf místo toho, aby jezdil drezínou, zajímal, určitě bych mu byl schopen konkrétněji říci, o čem tady bude dnes řeč. Nicméně to se nestalo, a proto jsem postupoval tak, jak jste slyšel.
Vy zde argumentujete nadstandardním řešením a rozhodnutím, které padne 10. července. Vaše vláda toto rozhodnutí učinila usnesením č. 580 ze dne 9. června a o těchto variantách rozhodla.
***