(19.20 hodin)
(pokračuje Motejl)
Je tudíž pravdou, že v obchodních věcech podnikatelé z libereckých okresů váží svoje cesty ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Pravdou ovšem také je, že jsme v zákonech, které projednávala Poslanecká sněmovna v tomto volebním období, řešili otázku obsluhy podnikatelských a obchodních zájmů v okamžiku střetu s právem, v okamžiku kdy se obrací na soud jiným ze dvou možných způsobů. Namísto rozšíření soudů krajských, které generují problémy vyřízených a nevyřízených věcí, Poslanecká sněmovna v novele zákona o občanském soudním řádu rozbila trochu uměle nastavený monopol krajských soudů na obchodních věcech tak, aby na krajských soudech zůstala skutečně řekl bych exkluzivní a specializovaná podnikatelská a obchodní agenda, aby větší část - a podotýkám, že se jedná téměř o 80 % stávajícího nápadu - obsluhovaly okresní soudy jako soudy prvého stupně.
Tato změna, která by se měla stát skutečností od 1. ledna 2001, by měla vyřešit a zřejmě skutečně vyřeší problém nejen otázky dojíždění do Ústí, ale ve většině obchodních záležitostí by měla vyřešit i problém otázky dojíždění do Liberce, byť připouštím, že z okresů, které jsou zmiňovány jako bývalé liberecké, ty potíže dojíždění tak zvláštní nejsou.
Na druhé straně představa, že krajský soud se skutečně bude zabývat specializovanými a náročnými agendami, vynucuje a velí, abych na tyto agendy koncentroval kvalifikované a specializované odborníky. Kdybych v tomto případě vzhledem k personální situaci a chronicky známé nedostatečnosti počtu soudců - zejména když dovolíte v celé sudetské oblasti, která se netýká jednom Liberce, ale podobné problémy má i Sokolov, podobné problémy mají i v plzeňské oblasti - tedy za této situace z té určité determinované množiny specialistů vytvářel dva pracovní kolektivy, byly by početně tím půlením do té míry oslabeny, že by jejich akceschopnost a expeditivnost podstatně klesla.
Každé pracoviště si vytváří specifické nároky na obsazení určitých funkcionářských míst. Tito funkcionáři spojením svých úkolů, které mají z dosavadní koncepce správy soudnictví, se stávají tím okamžikem méně výkonnými v té vlastní nalézací sféře, byť v zákonu, o kterém jsme dneska hovořili - v zákonu o soudech - chci, aby většina těch soudních funkcionářů byla té správní agendy zbavena tak, aby tu obsluhu provozoval profesionální manažerský aparát správní. A z tohoto hlediska za současného stavu nepovažuji za únosné rozšiřovat kompetence ve prospěch krajského soudu - pobočky v Liberci - v obchodních záležitostech, neboť bych tím oslabil současnou pozici ústeckého krajského soudu, aniž bych tím podstatně zlepšil nebo vyřešil akceschopnost liberecké pobočky.
Věřte mi, že je mým řekl bych dneska už téměř prestižním zájmem vytvořit pracovní klima v obou těchto oblastech takové, aby se věci obrátily k lepšímu. Jsem si vědom té situace, která je kumulací starých problémů. Ty problémy začínají někde v roce 1991, kdy se zrušila Státní arbitráž, kdy se veškerá obchodní agenda soustředila na úrovni krajů v situaci, kdy kraje byly ve svých soudcovských sborech a posléze i ve svých arbitrážních sborech prakticky vyprázdněny, a že vlastně dnešní situace Krajského soudu v Ústí nad Labem je zcela jednoznačná. Současný tým soudců zabývající se dnešními věcmi, které přicházejí na Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvého stupně, je schopen vyřizovat co do množství to, čemu říkáme běžný nápad. Dokonce vyřizuje o něco víc věcí, než které jsou tím běžným nápadem co do množství. Zůstává tam zmiňovaný převis 25 tisíc dlouhodobě nevyřizovaných věcí, které se stávají rok od roku věcně obtížnějšími pro samotné stáří těchto věcí. Zejména v obchodní sféře, kdy podle mých zkušeností a odhadů s odstupem let zpravidla mezi časem zanikl žalovaný subjekt, zjišťujeme, že dokonce mnohde s tím větším časovým odstupem zanikl i ten žalující subjekt nebo došlo k nějakému nástupnictví, které projednání a řešení každé věci jenom komplikuje. Odtud se tedy odvodila otázka koncepční změny, která by omezením nápadu nových věcí na úrovni krajského soudu od 1. ledna 2001 měla vytvořit podstatně lepší klima pro vyřízení starých věcí. Podle propočtu a výkonnosti soudů dá se odhadovat, že během 18 měsíců by měly být ty resty vyřízeny a potom by se měla celá situace korigovat.
Já neodmítám a nevylučuji, že v okamžiku, kdy se česká justice vyhrabe z dnešních problémů, které jsou v každém kraji jiné, ale mají mnoho společného, nebudu uvažovat a nevytvořím podmínky pro rozšíření sítě soudů bez ohledu na situaci územně správního členění. V tomto případě nevylučuji i možnost, že by v určitém výhledu vznikl Krajský soud v Liberci jako samostatná složka. Ovšem chtěl bych tak učinit za předpokladu, že budu mít záruku, že takto formulovaný soud bude mít kapacity a možnosti svoji roli suverénního krajského soudu pokrýt - ve svých kapacitách nejen administrativních, ale i kapacitách soudcovských.
Jistě je zásluhou města Liberec dílo, které se tam dneska vytváří - jehož historie je sama o sobě otřesnou historií podcenění potřeb justice věčným odkládáním zahájení celé té stavební akce, věčným převáděním investičních prostředků na řešení některých nouzových situací, připouštím do jisté míry svého času kamuflování, že se nejedná o výstavbu z investic Ministerstva spravedlnosti, ale že jde o investici Vězeňské služby, dosud ta situace je, ačkoli podstatná část těch investic se týká soudní budovy a derivátem této akce je následná úprava stávající soudní budovy pro provozy věznice, ale nicméně jde o akci, která má svůj smysl, která má svoje opodstatnění a jejíž ekonomiku se snažím nějakým způsobem korigovat.
Tím chci reagovat i na dopis pana poslance ing. Drdy v otázce průběhu vlastní výstavby. S politováním musím konstatovat - a pan poslanec má pravdu - že v otázce interiérového vybavení tohoto soudu jsem provedl jakési pozastávky, protože jsem si vědom toho, že město Liberec - jako každé význačné české město - je hodno důstojné, řekl bych svým způsobem majestátní soudní budovy, patří to do značné míry k psychologii, ale zejména i k tradici, ale přece jenom interiér budovy má dominantní roli v jednacích síních. To jsou výkladní síně soudů. To je prostor, kam veřejnost přichází.
***