(17.20 hodin)
(pokračuje P. Svoboda)
Navrhovatel patrně vychází z předpokladu, že je potřeba občana kontrolovat či dokonce usměrňovat tak, jak to sám stát uzná za vhodné.
Tento státní paternalismus je pro mne nepřijatelný a odporuje našim demokratickým principům. Ústava totiž zaručuje každému občanu svobodu projevu a práva na informace. Jen dodávám, že o stejný argument se opírají v zemích, kde protiprávnost takového přístupu potvrzuje soud. Nevím, zda je předkladatelům známo, jak zde již zmínil pan zpravodaj, stanovisko tzv. generálního advokáta Evropského soudního dvora ve věci žaloby Německa ze dne 15. 6. 2000, který evropskému soudu navrhl zrušení této tabákové směrnice jako odporující základní smlouvě ES.
Dalším - troufám si říci brutálním - zásahem navrhovatele je znění § 8 odst. 3 této novely. V něm se dokonce dává státnímu orgánu dozoru právo zakázat šíření reklamy ještě dříve, než byla zveřejněna. Nebojím se říci, že je to cenzura. Je třeba si uvědomit, že žádná legislativa státu Evropské unie tuto možnost neobsahuje. Je to totiž ve zcela zřejmém rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech - mám na mysli nemožnost se proti tomuto rozhodnutí odvolat. Důrazně nesouhlasím s tím, že etické principy reklamy byly zavedeny do normativního aktu. Na rozdíl od příslušných direktiv Evropské unie je to zcela opačný trend.
Vážený pane ministře, skutečně si myslíte, že zákazem reklamy tabákových výrobků dojde ke snížení spotřeby cigaret? Průzkumy se velmi různí. Krátkodobé uvádějí pokles, dlouhodobé stagnaci či dokonce nárůst spotřeby. Příčinou tohoto pro vás paradoxního jevu je pravděpodobně skutečnost, že chování spotřebitelů je komplikovanější a je ovlivněno celou řadou faktorů.
Nezanedbatelným důsledkem úplného zákazu je ekonomický dopad. Je potřeba otevřeně říci, že při zákazu reklamy tabákových výrobků dojde v ekonomice, bereme-li v úvahu multiplikační efekt, k ročním ztrátám ve výši 2,5 - 3,5 mld. korun. Je až neuvěřitelné, co všechno se snaží tato vláda schovat pod snahu o harmonizaci našeho právního řádu s právním řádem Evropské unie. Není tomu jinak ani u novely zákona o regulaci reklamy.
Je třeba poznamenat, že ze současných 15 členů Evropské unie dosud zavedlo úplný zákaz reklamy tabákových výrobků jen pět zemí - Finsko, Portugalsko, Itálie, Francie a Belgie. Všechny tyto země tento zákaz zavedly ještě dříve, než byla přijata ona směrnice 98/43 EC o zákazu reklamy. V některých jiných zemích probíhají soudní spory o protiprávnosti této směrnice. Myslím si, že by bylo rozumné vyčkat, zda tato směrnice bude závazná pro země Evropské unie. Může se totiž snadno stát, že nebude většinou členských států Evropské unie přijata a bude muset být zrušena.
Návrh novely zákona o regulaci reklamy je mnohem přísnější, než je nezbytně nutné, a v některých částech jdou zákazy a příkazy v ní obsažené silně nad rámec požadavků příslušných direktiv. Jinými slovy návrh zákona je špatný a pro Unii svobody neakceptovatelný. Proto se připojuji k návrhu na zamítnutí této předlohy již v prvním čtení, případně pokud by zamítnutí nebylo schváleno, vrátit tento návrh zákona vládě k přepracování.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan kolega Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně a kolegové, snad jen několik poznámek. Volně naváži na předřečníka, mám stoprocentně obrácený názor.
Pokud se týká reklamy na tabákové výrobky a práva na informaci, je potřeba si říci, co je to reklama. Není to zdroj neutrálních informací, je to přesvědčovací proces. Cílem tohoto procesu je přesvědčit zákazníka, aby výrobek koupil. Jestliže se podíváme na reklamu např. Nech se west, nevím, jaké tam jsou informace o kvalitě výrobků. Je to nátlak na to, aby se zákazník nechal vést a výrobek koupil.
Samozřejmě, že je pravda, že reklama zvláště na tabákové výrobky se zaměřuje především na potenciální kuřáky, tedy na mládež. Je to velmi výhodné, protože kuřák čím dříve začne, tím rychleji u něho vzniká závislost, tím větší je spotřeba a tím je také nejlepším klientem tabákového průmyslu, neboť je konzumentem na tabáku závislým. Výsledky jsou takové, že každý den v této zemi zemře na důsledky kouření 60 lidí. Nevím, zda lze říci, že díky tomu, že bychom přišli o 2,5 mld., obětujeme těchto 60 lidí denně.
Je prokázáno, že reklama získává nové zákazníky a že získává především mladé lidi. Je to fakt nepochybný a existují k tomu studie. Je pravda, že o tom, zda člověk začne či nezačne kouřit, rozhodují i jiné faktory. Jedním z nejvýznamnějších je cena tabákového výrobku. I na to existují studie, které jednoznačně prokazují, že cena dokáže, zvláště u prvokonzumentů a začátečníků, výrazným způsobem ovlivnit jejich vztah k tabákovým výrobkům.
Nejedná se o právo na informace, jedná se o právo na to, zda někdo může nebo nemůže přesvědčovat nedospělé děti, aby kupovaly a užívaly výrobek, který prokazatelně škodí jejich zdraví.
Domnívám se, že ta věc, která se týká oněch informací, je skutečně o tom, aby reklama byla povolena pouze v těch místech, kde se tabákové výrobky prodávají. Tam ať se zákazník, který se rozhodl, že si chce koupit cigaretu, seznámí s parametry, které jsou v daném výrobku obsaženy, jak mnoho mu budou škodit a nakolik ohrožují jeho zdraví.
To jsou věci, které jsem chtěl zmínit. Chtěl jsem vyvrátit onu domněnku, že se jedná o proces informační, protože především je to proces přesvědčovací. Ten, kdo nepravdivě přesvědčuje naši mládež, by tuto možnost mít neměl.
Když se dnes podíváme do návrhu zákona, je zakázáno, aby reklama nabádala ke kouření. Všichni víme samozřejmě, že nelze provádět reklamu na tabákové výrobky jinak než tak, že reklama ke kouření nabádá, neboť tabákový výrobek nelze k ničemu jinému použít. Už dnes podle mého přesvědčení reklamní agentury překračují náš zákon a je chybou exekutivy, že je nezve k dodržování našich zákonů.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu kolegovi Janečkovi. Upozorňuji, že lze některé tabákové výrobky používat k jiným účelům než ke kouření.
Dalším přihlášeným je pan poslanec Ivan David, potom pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Ivan David: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, většina podstatných argumentů zde samozřejmě zazněla. Nezbývá mi, než se obdivovat naivitě některých argumentů, které zde padly, protože pochopitelně protiargumenty tabákového průmyslu a reklamních agentur jsou velmi dobře zmapovány a je zřejmé, čím jsou motivovány. Jsou také vnitřně rozporné.
Jestliže reklama tvrdí, že jí nejde o to, získat nové spotřebitele, že jí jde jen o to, převést někoho na jinou značku, pak je samozřejmě otázka, zda taková tvrzení mohou být pravdivá. Zřejmě nemohou. Je to také zřejmé z povahy reklamy, která se používá. Je zaměřena především na mládež, což je zřejmé z motivů, které na reklamách dominují. Jsou tam často zvířata, různé idylické výjevy, osoby, které mají vzbuzovat závist, chování, nápodoby apod. Je zřejmé, že reklama na tabákové výrobky je zaměřena na získání nových spotřebitelů. Je to naprosto nepochybné.
Stejně tak je nepochybné, že reklama působí zvýšení spotřeby tabákových výrobků. Je to prozkoumáno, jakkoli je zřejmé, že takový průzkum je metodicky velmi náročný.
Rozhodně se nelze spokojit s tím, že by účinnost reklamy nebo její etickou stránku měla posuzovat jakási samoregulující etická komise reklamních agentur. Je naprosto zřejmé, že takový postup je zcela nedostatečný. Nemůže vést k náležitému efektu, protože kapři si nikdy nevypustí rybník a reklamní agentury, které jsou sdruženy, samozřejmě kooperují na tom, aby reklamy omezovány nebyly.
***