(16.30 hodin)
Poslanec Karel Sehoř: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, v první řadě bych reagoval na pana poslance Mlynáře. Měl na mysli zřejmě ne způsobilost, ale spolehlivost řidiče.
Pokud se jedná o spolehlivost řidiče, alespoň tak jak mezi některými poslanci ve výborech bylo dohodnuto, tato spolehlivost se nemůže řešit v tomto zákoně, nýbrž by měla být předmětem řešení přestupkového zákona a takové doporučení také navrhnu. Takže nepřikláním se k tomu, aby tento zákon byl vrácen k dopracování.
Nyní ke své řeči.
Dnes platný zákon o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, který pouze nahrazoval starou vyhlášku, bude doplněn dvěma normami, a to zákonem o provozu na pozemních komunikacích a zákonem o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel.
Zákon o provozu na pozemních komunikacích upravuje práva a povinnosti účastníků provozu, pravidla provozu, řízení provozu, řidičské průkazy a pravomoci orgánů státní správy. Návrh novelizuje také další zákony - o policii, kde se stanovuje oprávnění policisty při řízení provozu a zastavování vozidel, o pozemních komunikacích, kde upravuje kompetence Ministerstva vnitra a Ministerstva dopravy, o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, kde ruší části nově obsažené v navrhovaném zákoně. Návrh je také doplněn vyhláškami o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, o řidičských průkazech, požadavky na zdravotní způsobilost k řízení a o evidenci dopravních nehod.
Jde o normu, která nepochybně zasáhne každého z nás. Jde o to, vytvořit taková pravidla, která zajistí bezpečný provoz na pozemních komunikacích, ale současně nezatíží příliš byrokraticky jeho účastníky.
Hlavním předmětem diskuse by neměly být jen mediální zajímavosti typu zvýšení rychlosti, řízení s alkoholem v krvi, používání antiradarů, přednosti chodců na přechodech, výměny řidičských průkazů, ale hlavně vyváženost bezpečnosti a byrokracie.
Jsem zastáncem toho, aby každý přestupek byl po zásluze a snad i tvrdě potrestán, ale v zájmu menší administrativní náročnosti, ale i v zájmu snížení možnosti korupce by se neměly vést bodové záznamy o přestupcích. Jsem zastáncem toho, aby sankce za přestupky byly stanoveny jednoznačně zákonem. V tom směru také hospodářský výbor požádal Ministerstvo vnitra o patřičnou novelu zákona o přestupcích ve svém usnesení č. 210.
V souladu s uvedenými zásadami byly i v hospodářském výboru odhlasovány pozměňovací návrhy, které vedou k jednoduššímu zacházení s řidiči, kteří se ničím neprovinili, jako zrušení povinnosti uvádět důvod žádosti o řidičský průkaz, povinnosti se podrobit odběru krve jen za podmínky pozitivní dechové zkoušky, obligatorním udělením výjimky z věkové hranice při splnění konkrétních podmínek, snížením počtu dokladů, kterými se řidič prokazuje, apod. Asi by bylo nejlepší, kdyby informační systém, který policie využívá, obsahoval všechny údaje o vozidle a řidiči, včetně informací o pojištění vozidla, o profesní a zdravotní způsobilosti řidiče, o jeho spolehlivosti atd., tak aby řidič při kontrole mohl předkládat pouze svůj řidičský průkaz. V tomto směru nás jistě ještě čekají novely tohoto zákona.
Nakonec bych se přece jen chtěl vyjádřit k několika návrhům. Navrhované změny maximálních rychlostí by byly jistě příjemné pro řidiče i spolujezdce, kdyby náš vozový park nebyl tak zastaralý, kdyby stav našich komunikací byl lepší, než je, ale hlavně kdyby statistiky nehod klesaly. Bohužel tomu tak není.
Co se týká možnosti řízení vozidel byť s malým obsahem alkoholu v krvi, nemohu než konstatovat, že ani tato změna by jistě nevedla ke snížení počtu nehod.
Také přednost chodců na přechodech musí být vyvážená. Chodec se musí cítit na přechodu bezpečně, ale současně je potřeba zajistit, aby bylo možné také na některých křižovatkách projet autem. Proto si myslím, že formulace hospodářského výboru, kdy chodec musí dát zřetelně najevo, že chce přejít, je dobrá. Nakonec musí jít stejně o vzájemnou ohleduplnost jak řidičů, tak i chodců.
Zákon zakazuje používání antiradarů. Nemyslím, že by bylo nutné zakazovat i antiradary, které neruší technické prostředky policie určené ke zjišťování rychlosti automobilů. Kdo má pocit, že mu to pomůže, ať jej má. Koneckonců existují metody pro měření rychlosti, které není schopen zaznamenat žádný antiradar.
Dále se mi nezdá, že by při zapnutých světlech do mlhy musel řidič jet maximální rychlostí 50 km/h. Například při hustém sněžení neužívá řidič mlhovky na to, aby viděl, ale aby byl lépe viděn. Povinnost přiměřeně rychlé jízdy je řešena na jiném místě zákona.
V podrobné rozpravě také přednesu návrh na změnu zákazu reklamy na vozidlech taxislužby, neboť to pokládám za chybu nedávno schváleného zákona o pozemních komunikacích. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Sehořovi. Pan poslanec Koháček.
Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nebudu dlouho zdržovat, jen bych chtěl navrhnout, aby v usnesení ústavně právního výboru bylo hlasováno nejen samostatně o bodu 30, ale i o jeho dvou částech, tzn. návrh na zvýšení rychlosti - zjednodušeně - na běžných silnicích na 100 km/h a zvlášť hlasovat o doporučené rychlosti na dálnici na 130 km/h. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Koháčkovi. Paní poslankyně Müllerová.
Poslankyně Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, z podnětu Sdružení zdravotně postižených bych ráda v podrobné rozpravě podala pozměňovací návrh tak, aby hluchoslepí občané používali signalizační červenobílou hůl, která by byla opatřena devíti pruhy. Červené a spodní čtyři bílé pruhy by měly mít shodnou šířku a tato červenobílá hůl by signalizovala ostatním, že uživatel této hole je osobou se souběžným postižením jak sluchu, tak i zraku, a to vyžaduje jakousi zvýšenou pozornost a ohleduplnost v silničním provozu. Hůl by měla pomáhat hluchoslepému občanu orientovat se i v prostoru a zajistiti překážky při chůzi.
Dosavadní praxe, kdy hluchoslepí lidé používali bílou slepeckou hůl, přináší vlastně řadu komplikací a ostatní účastníci silničního provozu pak považují takovéto osoby za osoby dobře slyšící a nepředpokládají, že neslyší, a nereagují tedy na zvukové signály a informace. Domnívám se, že zavedení speciálního označení, kterým by měla být právě červenobílá hůl jako označení pro hluchoslepé osoby, je velmi důležité jak pro bezpečnost těchto samotných hluchoslepých občanů, tak i pro bezpečnost silničního provozu.
Pokud tedy bude akceptován návrh na propuštění do dalšího čtení, tak v podrobné rozpravě bych ráda přednesla pozměňovací návrh. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni. Pan ministr Gross.
Ministr vnitra Stanislav Gross: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, já si dovolím využít i toho, že jsem zároveň poslancem sněmovny a přednesu na závěr svého krátkého vystoupení jeden procedurální návrh.
Dostali jsme se do situace, která je dosti obtížná z toho důvodu, že na jedné straně cítím potřebu, aby tento zákon byl sněmovnou projednán a schválen na této schůzi, aby mohly být realizovány kroky, které mají následovat od 1. 1. příštího kalendářního roku, na druhé straně v průběhu projednávání zde v Poslanecké sněmovně ve výborech došlo k doporučení některých pozměňovacích návrhů, které po mém soudu velice závažným způsobem zasahují ani ne tak do koncepce předložené vládou, ale především do skutečné bezpečnosti účastníků silničního provozu.
Prostě některé pozměňovací návrhy považuji za minimálně velice nezodpovědné, které povedou k velice vážným následkům, a nemyslím si, že bychom v tuto chvíli byli v situaci, kdy můžeme zodpovědně o pozměňovacích návrzích, které sice mohou pro někoho vypadat úsměvně, ale ve své podstatě budou rozhodovat o tom, jestli se zvýší počet obětí našeho silničního provozu nebo nezvýší, budou rozhodovat o tom, jestli účastníci silničního provozu se budou muset více obávat, a to i ti, kteří dodržují předpisy.
***