(Jednání pokračovalo v 18.30 hodin.)
Místopředseda PSP František Brožík: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane premiére, čas určený na večerní přestávku vypršel. Mohu sdělit, že posledním bodem 25. schůze je
127.
Informace předsedy vlády o plnění usnesení Poslanecké sněmovny č. 837
z 22. schůze Poslanecké sněmovny
Prosím, aby se úvodního slova ujal předseda vlády pan Miloš Zeman. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, včetně těch hulákajících, dovolte mi, abych splnil úkol, který jste mi zadali, a informoval vás o tom, jak vláda hodlá reagovat na usnesení Poslanecké sněmovny ve věci kampeliček.
Chtěl bych úvodem říci, že i když si uvědomuji, že usnesení Poslanecké sněmovny je formálně právně pro vládu doporučující, a nikoli závazné, protože v opačném případě by Poslanecká sněmovna vykonávala za vládu exekutivní funkce, jsme si plně vědomi citlivosti tohoto problému a v závěru vás seznámím s řešením, které vláda bude Poslanecké sněmovně navrhovat.
Myslím si však, že bychom si měli úvodem nalít čistého vína a že bychom měli upozornit Poslaneckou sněmovnu na to, že pokud Poslanecká sněmovna požádala vládu, aby Konsolidační banka poskytla třímiliardovou bezúročnou půjčku, že toto usnesení je čiročirá iluze, neboť nikdo nemůže doufat, že by tato bezúročná půjčka byla splacena. Poslanecká sněmovna tak tedy jinými slovy požádala vládu, aby uvolnila 3 miliardy korun, čili požádala ji o dodatečný výdaj, který může být teoreticky kryt buď ze státního rozpočtu, nebo z jiných zdrojů, jak o tom ještě za chvíli budu mluvit. Ale prosím, vzdejme se iluzí, že jde o návratnou půjčku. Jde o nenávratnou půjčku a v podstatě o dotaci.
Dovolte mi, abych vás několik minut zdržel genezí tohoto problému, protože bych chtěl dovodit, že i když tato vláda problém sama nevyvolala, je zde určitá kontinuita - vláda, ať jakákoli, reprezentuje stát, a nese tedy odpovědnost i za případné chyby minulých vlád, případně za chyby legislativní povahy. Dovolte mi tedy, abych začal stručnou genezí problému.
Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, byl přijat na návrh poslance Richarda Mandelíka, který se mimochodem posléze stal prezidentem Svazu družstevních záložen, a to v té formě, že stačilo založit družstevní záložnu minimálně se 30 členy a s minimálním jměním 100 tisíc korun, a tato družstevní záložna mohla v podstatě provádět totéž, co mohly provádět subjekty s bankovní licencí, tedy procházející přece jenom o něco přísnější kontrolou.
K 26. 4. 2000, kdy jsem si vyžádal poslední údaje, bylo založeno 139 družstevních záložen, sdružujících 128 tisíc členů s celkovou bilanční sumou - když to zaokrouhlím - 10,4 mld. korun. V obchodním rejstříku je zapsáno 111 záložen, 8 ohlásilo ukončení činnosti, 28 dosud nebylo do rejstříku zapsáno, 23 záložen dosud nestačilo poskytovat služby, takže jen 80 záložen plní svůj účel a poskytují finanční služby. V současnosti je nad devíti záložnami vyhlášena nucená správa a ve vztahu k sedmi záložnám je vydáno rozhodnutí o zákazu a omezení činnosti. V tomto rámci je z celkového objemu vkladů ve výši cca 11 mld. korun ohroženo 8,8 mld. korun a tato skutečnost se týká 105 tisíc členů záložen. Uvádím tento údaj, vážení kolegové, proto, abychom si všichni uvědomili, že pokud Poslanecká sněmovna požaduje na vládě 3 mld. korun, je-li ohroženo 8,8 mld. korun, a jak ještě za několik málo minut dovodím, reálná výplata bude ve výši minimálně 6 mld. korun, potom požadujete pouze polovinu této částky, a musíme tedy rozhodnout, nechceme-li tuto částku zvýšit, s jakou selekcí a podle jakých selekční kritérií budeme tyto ztráty případně uhrazovat. Toto samozřejmě usnesení Poslanecké sněmovny neobsahuje.
Dovolte mi, když jsem zde připustil, byť nepřímou, protože právní kontinuitou danou odpovědnost za chyby minulých vlád a minulých zákonů, abych konstatoval, že chybami tohoto zákona bylo např. to, že nestanovil žádné povolovací řízení, že finanční činnosti mohl provádět kdokoli, a jak ukázalo trestní řízení, o němž vás budu za chvíli informovat, v čele byly mnohdy osoby mající již dříve majetkové delikty.
I když bylo teoreticky možné poskytovat úvěry pouze fyzickým osobám, v praxi byly prostřednictvím dceřiných společností poskytovány úvěry i právnickým osobám, a chtěl bych říci, že například jen u První družstevní záložny bylo z celkových vkladů 3,4 mld. korun takto přelito do dceřiných společností 2,6 mld. korun.
Dále bych chtěl upozornit, že tento zákon stanovoval, že roční příspěvek do fondu pojištění vkladů má činit tři desetiny procenta z celkových vkladů, takže z deseti zmíněných miliard by to bylo zhruba třicet milionů. V současné době je na fondu v hotovosti devatenáct milionů, vážení kolegové, a z těch devatenácti milionů samozřejmě neuhradíte ztrátu ani té nejmenší kampeličky.
Dále - a tím už se blížím k závěru rekapitulační části - bych chtěl konstatovat, že sám ředitel Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami byl tehdejším ministrem financí panem Ivanem Kočárníkem jmenován k 1. lednu 1997, tedy rok po účinnosti zákona. Do té doby úřad žádného ředitele neměl. A v současné době má celý úřad pět lidí, což rovněž nevede k jeho dostatečnému plnění kontrolních funkcí.
A nyní už bych přešel k operacím, které vláda dílem udělala, dílem navrhuje.
Samozřejmě že první operací byla personální změna - pan ing. Petr Procházka, ředitel Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, byl v listopadu minulého roku ministrem financí odvolán - předesílám, že pan Procházka byl jmenován ředitelem tohoto úřadu na návrh bývalého poslance a prezidenta České asociace záložen pana ing. Richarda Mandelíka.
***