(15.00 hodin)
(pokračuje Kučera st.)
Zpráva se také věnovala popisu kauzy vysílání seriálů 30 návratů majora Zemana v České televizi. V této zprávě je také naznačeno, kterým směrem by se mohl ubírat připravovaný zákon o rozhlasovém a televizním vysílání.
Chtěl bych ale své kolegyně a kolegy upozornit zvláště na to, že v této zprávě poprvé se objevil pokus o písemné formulování a definování pojmů, se kterými tak často operujeme, a přesto mnohdy nevíme přesně, co znamenají, tj. pojem veřejnoprávnosti. A řeknu zcela otevřeně: kdyby Rada České televize - mám na mysli tu minulou, odvolanou - vnímala, co to veřejnoprávnost je, alespoň tak, jak to vnímala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, mohli jsme si ušetřit celou řadu starostí.
Chtěl bych také upozornit kolegy, že pokud by chtěli blíže studovat problematiku vyváženosti rozhlasového a televizního zpravodajství, že v této zprávě na ni najdou odpověď ve studii známého odborníka dr. Volka.
A konečně moje poslední poznámka - abych nebyl až tak úplně kladný a pozitivní, musím říci, že jediné, co mě na té zprávě mrzí, je, že je sice poměrně přesně analytická, ale bohužel že z této analýzy mnohdy nebývají vyvozeny důsledky, a to jak v činnosti Rady samotné, tak v činnosti dalších mediálních rad. Přes tuto drobnou kritickou připomínku na závěr chci požádat Poslaneckou sněmovnu, aby zprávu o stavu vysílání a činnosti Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání za r. 1999, sněmovní tisk 569, přijala.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu poslanci Kučerovi a zahajuji všeobecnou rozpravu, do které se jako jediný písemně přihlásil pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, drahá vládo, vážené kolegyně a kolegové, pravidelná informace o stavu vysílání a činnosti Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, tentokrát za r. 1999, přináší řadu nových informací a analýz a je poměrně dobrým podkladem, na jehož základě si lze učinit představu, co se v oblasti činnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání dělo v loňském roce.
Jestli dobré úrovni této zprávy pomohla především skutečnost, že se tzv. "velká rada" dostala mimo zájem odborné i laické veřejnosti díky situaci v Radě České televize a České televizi obecně, nebo jestli to byla obava, že se pozornost na "velkou radu" rychle obrátí, neboť přibližně před dvěma lety byla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání kritizována za neprůhlednost rozhodování v procesu udělování licencí, nechám na zvážení každého z vás.
Skutečností je, alespoň podle mého názoru, že zpráva má dobrou vypovídací úroveň a lze ji přijmout. Z materiálů lze vyčíst nejen informace o udělení, odnětí či změně licencí, nejen informace o financování rady - teď nemám na mysli poslední skandál "velká rada - úplatky CME", ale mám na mysli informace o odměnách členů rady a investičních výdajích, ale také informace z oblastí výsledků rozborů a analýz, monitoringu vysílání a také regionální pohled posazený do prostoru budoucích krajů, což tu ještě nebylo. Veřejnost si může učinit obrázek o míře prostoru, který dostávají jednotlivé politické strany i jednotlivci, a to nejen v České televizi, ale i v privátních televizích.
Najdete zde hodnocení chování a základní charakteristiku moderátorského stylu některých moderátorských, publicistických i zpravodajských pořadů. Chci věřit, že výsledky analýz, které rada zveřejnila, využije i vedení jednotlivých televizí.
Co ve zprávě chybí, je podobná podrobná analýza vysílání Českého rozhlasu. Je to škoda, že příště ve zprávě už chybět nebude(?).
Rada ve zprávě také upozorňuje na skutečnost, že se stále více objevuje na obrazovkách v pozici svědka tragické události nebo trestného činu dítě. Že tato skutečnost hraničí s dobrou morálkou a etickým chováním redaktora, o tom snad není pochyb, a je jen dobře, že rada má zájem tuto situaci řešit a v rámci svých pravomocí postihovat.
Co považuji za věc hodnou diskuse, je postěžování si rady na přístup Ministerstva kultury ČR v souvislosti s aktivitami souvisejícími s členstvím České republiky v Radě Evropy a Evropském společenství. Požádal bych prostřednictvím pana předsedajícího pana ministra Dostála - kdyby tady ovšem byl - aby vysvětlil nebo reagoval na otázku, kterou teď podrobně popíši a vysvětlím, o co jde.
Dne 7. května 1999 podepsal zástupce vlády ve Štrasburku Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi a protokol pozměňující tuto úmluvu. Úmluva je ke dni 29. února 2000 podepsána 34 státy a ratifikována 22. Česká republika úmluvu podle mých informací dosud neratifikovala, a proto se zástupci České republiky účastní zasedání stálého výboru přeshraniční televize, přesahující hranice státu, pouze jako pozorovatelé. V roce 1999 nebyla rada zastoupena na žádném zasedání tohoto výboru a účastnili se ho pouze a jedině zástupci Ministerstva kultury ČR. Protože Evropa hodně diskutuje na témata popsaná ve zprávě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a naše Poslanecká sněmovna shodnou okolností bude diskutovat o mediálním zákonu a některých základních otázkách, které jsou zde zmiňovány, bylo by velice dobré, aby Ministerstvo kultury myslelo na skutečnost, že máme nezávislou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání a že by bylo vhodné, aby vždy alespoň jeden ze zástupců rady se zúčastnil takovýchto jednání.
Zpráva ukázala jeden podle mého do budoucna závažný nedostatek, pokud se něco nestane v této věci, a to, že chybí pravidelná užší spolupráce mezi tzv. "velkou radou", Radou Českého rozhlasu a Radou České televize, což především do budoucna považuji za věc velice potřebnou. Je totiž mj. potřeba, aby veřejnoprávní rady sladily noty především v pohledu na metody posuzování objektivity a plurality vysílání, a najde se zcela jistě několik dalších závažných témat, která by tyto rady měly společně řešit. V loňském roce by užší komunikaci zcela jistě snesla kauza vysílání seriálu o majoru Zemanovi, kde je zjevné - kdo jste tu zprávu četl - že užší komunikace mezi Radou České televize a Radou pro rozhlasové a televizní vysílání chybí, a kdyby nechyběla, nemusela by Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zahajovat správní řízení, které ještě není u konce.
Dalo by se na téma této zprávy diskutovat velice dlouhou dobu, neboť podnětů v této zprávě je veliké množství, a zabralo by to hodně velkou dobu, hodně času, a to si myslím, že by v tuto chvíli nebylo věcné a není třeba to zde rozebírat.
Na závěr snad jen za sebe věřím, že i za některé své kolegy doporučuji, aby Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s přijetím zprávy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za r. 1999. Děkuji za pozornost.
***