(13.00 hodin)
(pokračuje Špidla)
U každé sociální události je nutno zachovávat stanovený standard jednak co do rozsahu chráněných osob a jednak co do úrovně zabezpečení průběhu trvání sociální události. Rozdíly v právních úpravách jednotlivých smluvních států jsou zohledněny tím, že ve většině případů poskytuje tři různé způsoby stanovení minimálních standardů. Evropský zákoník sociálního zabezpečení je součástí Seznamu úmluv, jejichž ratifikace se očekává od států kandidujících na členství v Evropské unii. A kromě toho znovu připomínám, že úroveň standardů stanovených zákoníkem odpovídá úrovni standardů sociálního zabezpečení, k nimž se už v minulosti ČR zavázala v rámci Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 102 o minimálních standardech sociálního zabezpečení.
Oproti Úmluvě 102 se navrhuje ratifikovat navíc pouze jednu další část, to je dávky v nezaměstnanosti. Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví jako garanční výbor na svém jednání dne 3. května 2000 zákon ke schválení doporučil a navrhuji, aby tak učinila i tato sněmovna.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Prosím poslance Václava Hanuše jako zpravodaje výboru, aby odůvodnil usnesení.
Poslanec Václav Hanuš: Vážený pane předsedo, vážení ministři, kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámil s usnesením výboru pro sociální politiku a zdravotnictví k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Evropského zákoníku sociálního zabezpečení ze dne 16. dubna 1964.
Po odůvodnění náměstkem ministra práce a sociálních věcí Luďka Rychlého, zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor pro sociální politiku a zdravotnictví za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby přijala následující usnesení:
Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s ratifikací Evropského zákoníku sociálního zabezpečení ze dne 16. dubna 1964 s tím, že
1. s částí II. - X. Evropského zákoníku sociálního zabezpečení přebírá Česká republika povinnosti vyplývající z následujících částí: Část II. - zdravotní péče. Část III. - dávky v nemoci. Část IV. - dávky v nezaměstnanosti. Část V. - starobní důchod. Část VII. - rodinné dávky. Část VIII. - dávky v mateřství. Část IX. - invalidní důchod. Část X. - dávky pozůstalých;
2. Česká republika neuplatňuje ustanovení čl. 2 odst. 2;
a zmocňuje zpravodaje výboru, aby ji se stanoviskem seznámil.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Otvírám rozpravu, do které se nikdo nepřihlásil. Dobře. Rozpravu končím a přikročíme k hlasování o usnesení navrženém výborem pro sociální politiku, které bylo předloženo, rozdáno jako sněmovní tisk 557/1 a které bylo zopakováno panem zpravodajem. Odhlašuji vás na požadavek z pléna, přihlaste se znovu svými identifikačními kartami.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 347 z přítomných 137 poslanců 112 hlasovalo pro, 22 proti. Návrh byl přijat.
Konečně poslední je bod
79.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu
Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Uzbecké republiky
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
a z majetku, podepsaná v Praze dne 2. března 2000
/sněmovní tisk 604/ - prvé čtení
Prosím ministra financí o úvodní slovo. Zpravodajem je poslanec Petr Šulák.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Návrh smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Uzbekistánem je řekl bych standardním návrhem smlouvy o zamezení vzniku mezinárodního dvojího zdanění, které vyplývá z postupů, které obvykle používá vláda České republiky v těchto případech. Ve vzájemných daňových vztazích s Uzbekistánem se v současné době neuplatňuje žádná smlouva o zamezení dvojího zdanění. Uzbecká republika je po Rusku, Ukrajině, Bělorusku, pobaltských státech, Kazachstánu a Moldávii další zemí z oblasti Společenství nezávislých států, resp. bývalého SSSR, se kterou Česká republika již podepsala tento typ mezinárodní daňové smlouvy.
Předkládaná smlouva neumožňuje daňovým poplatníkům vybrat si zemi, ve které bude jejich příjem i majetek zdaněn, naopak obsahuje ustanovení jednoznačně určující stát, který má právo zdaňovat v daném rozsahu určitý příjem nebo majetek. Jde o tzv. komplexní daňovou smlouvu, týká se všech typů příslušných daní a poplatků, což dále - jen na okraj - je snaha dosáhnout ve většině těchto nových smluv ze strany České republiky.
Doporučuji Poslanecké sněmovně, aby ji doporučila do druhého čtení. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Zpravodajem pro první čtení je poslanec Petr Šulák.
Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové poslanci. Asi bych zde opakoval to, co zde už řekl pan místopředseda vlády Mertlík, čili se omezím pouze na několik poznámek. Dvojí zdanění, ke kterému dochází v mezinárodním obchodě, je nežádoucí, neboť snižuje příjmy, které fyzickým a právnickým osobám jednoho státu plynou z druhého státu. Příčinou vzniku mezinárodního dvojího zdanění je kolize daňových zákonů obou států.
V současné době ve vzájemných daňových vztazích mezi Českou republikou a Uzbekistánem se neuplatňuje žádná smlouva o zamezení dvojího zdanění. Smlouva byla připravena na základě vzorových údajů OECD a OSN. Dojde k objektivnímu rozdělení práva na daně jednotlivých druhů příjmů mezi oba státy. Celkový přínos plynoucí z uzavření této smlouvy bude záviset na rozvoji jednotlivých forem hospodářské spolupráce.
Organizační výbor svým usnesením č. 279 doporučuje přikázání této smlouvy zahraničnímu výboru. Rovněž já doporučuji, aby plénum Poslanecké sněmovny přikázalo tuto smlouvu zahraničnímu výboru.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Otvírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Kohlíček.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážená vládo, milé kolegyně, vážení kolegové. Smlouva, kterou se předkládá ve sněmovním tisku č. 604 vládou České republiky a vládou Uzbecké republiky Smlouva o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku, je opravdu standardní smlouvou, ovšem má určitá specifická ustanovení, která v jiných smlouvách bychom nenašli.
Je to zejména zpracování těchto článků, na které bych teď podrobněji poukázal. Článek 2 odst. 3 srovnává jednotlivé daně. Tam je velmi zajímavé, že v Uzbecké republice je daň z majetku, zatímco v České republice je daň z nemovitosti. To jsou dva pojmy, které jsou zřejmě nesrovnatelné.
***