(15.00 hodin)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministru financí. Tento návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání rozpočtovému výboru. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 531/1 a dále vám byl rozdán materiál "Pozměňovací návrhy poslance Vlastimila Tlustého". Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, rozpočtový výbor projednal tuto vládní předlohu na své květnové schůzi. Ještě před tímto projednáním uspořádal zde ve sněmovně seminář, kterého se zúčastnila velmi početná obec účastníků kapitálového trhu a těch, kteří se s cennými papíry v praxi setkávají. Při tomto semináři, kterého se zúčastnilo téměř tolik účastníků, jako je dnes přítomno ve sněmovně poslanců, se prokázalo, že to je poměrně složitá předloha, ve které se střetávají protichůdné představy jednotlivých účastníků kapitálového trhu.
Při jednání rozpočtového výboru bylo předloženo přes sto pozměňovacích návrhů, z nichž 79 bylo přijato a doporučeno v usnesení sněmovně ke schválení.
Vzhledem k tomu, že v některých těchto pozměňovacích návrzích se objevily formální chyby způsobené tím, co uváděl pan ministr, to znamená nesladěnost jednotlivých návrhů navzájem, dovolil jsem si v písemné podobě nechat rozdat na lavice další rozsáhlý soubor pozměňovacích návrhů, kterými se snažím tyto rozpory odstranit. V podrobné rozpravě tyto předložené návrhy formálně uvedu a písemné předložení vnímejte jako pokus o urychlení projednávání této jinak poměrně komplikované předlohy.
Usnesení rozpočtového výboru doporučuje Poslanecké sněmovně, aby tento návrh zákona spolu s pozměňovacími návrhy schválenými v rozpočtovém výboru podpořila a schválila. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Gongol.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedo, dámy a pánové, v důvodové zprávě k této novele zákona o cenných papírech se hovoří o tom, že jejím cílem je harmonizace s právem Evropské unie. Jistě si však v této sněmovně uvědomujeme, že naše republika má v cenných papírech určité specifikum, které vyplývá z toho, že zde proběhla tzv. kuponová privatizace. Specifičnost zákona o cenných papírech je v těch asi čtyřech milionech vlastníků akcií, kteří se jich dosud nezbavili a věří, že jsou to pro ně cenné papíry. Tento zákon by tedy neměl být příčinou toho, abychom jim vzali tuto iluzi, ztížili zacházení s akciemi, ale naopak zvýšili jejich ochranu.
Není vám divné, že náš právní řád je hluchý a slepý k tomu, že asi 800 tisíc lidí své peníze od pana Koženého nikdy nedostane, ale američtí kongresmani zmrazili účty tohoto pána ve výši asi 450 mil. dolarů, což je přibližně částka, kterou dluží i našim občanům?
Podle mého názoru předložená novela obsahuje z tohoto pohledu několik diskutabilních návrhů. Možná že některé jsou již v předloženém souboru pozměňovacích návrhů pana poslance Tlustého, bohužel jsem je neměl možnost prostudovat. Předně jsou zde zbytečně uplatňována přísnější měřítka než na evropských trzích. Například pro obchodníky s cennými papíry se požaduje přeměna právní formy na akciové společnosti, na všechny případy veřejného obchodování s cennými papíry se aplikují požadavky, které směrnice Evropské unie vyžadují jen pro oficiální trhy, burzy apod. Prakticky to bude především znamenat další diskontinuitu podmínek podnikání, fakticky nový proces přelicencování subjektů působících na tuzemském kapitálovém trhu a vytlačení kuponových emisí do šedé zóny, která je rájem různých nelicencovaných překupníků.
Dokonce tam, kde budování kapitálového trhu "na zelené louce" umožnilo bez zátěže tradice a zájmových skupin vytvořit instituce, které mnohé standardní trhy teprve s obtížemi a velkými náklady budují, se tyto zpochybňují a boří. V novele se totiž projevují silné tendence rozbít dosavadní pojetí jednotné evidence majitelů cenných papírů. Projevilo se to už ve vládním návrhu zpochybněním obsahu evidovaných údajů. Dále se tato tendence prohloubila na jednání rozpočtového výboru, kde se projevily tlaky na vytržení určitých - pro komerční sféru tzv. lukrativních - částí této evidence ze Střediska cenných papírů.
Zpochybnění obsahu evidovaných údajů je obsaženo v novelizaci § 58 odst. 7 zákona, kde se navrhuje uvést, že majitelem cenných papírů je majitel účtu ve středisku pouze, není-li prokázán opak. Je jistě otázkou, zda tato vágní formulace byla záměrem nebo jen nedopatřením.
Nicméně již se pohotově objevily výklady o tom, že to znamená průlom do dosavadní zásady, že středisko nesmí vést anonymní účty a může účet zřídit pouze majiteli cenných papírů, tedy např. akcionáři, jde-li o akcie. Již se dovozuje, že majitel cenných papírů je vlastně anonymní, může zůstat skryt za někým, na někoho je jen takzvaně veden účet, na kterém si skutečný majitel své cenné papíry takříkajíc zaparkuje. Na této situaci je přitom nejpikantnější fakt, že tyto snahy se objevují právě v době, kdy je rušena anonymita peněžních vkladů a jsou avizována další razantní opatření proti praní špinavých peněz. Že by to byla zadní vrátka?
Dosavadní formulace uvedeného paragrafu zákona přitom úpravu potřebuje. Byla do textu vložena podobně nešťastným způsobem jako nyní její navrhovaná změna v rámci novelizace v roce 1996, bez ohledu na všechny souvislosti. Je příliš striktní, nepostihuje například ty stavy, kdy majitel účtu zemře, ale dosud není uzavřeno dědické řízení. Potřebné zpružnění formulace ale přece nemůže být důvodem k flagrantnímu zpochybnění vlastnických poměrů na českém kapitálovém trhu a ke znehodnocení evidence Střediska cenných papírů jako státem garantované centrální evidence majitelů cenných papírů.
Jistě, ne vždy je nezbytné, aby byl ve středisku evidován přímo majitel cenných papírů. Pro zahraniční investory, kteří nehodlají bezprostředně vykonávat hlasovací a další vlastnická práva, ale jen nakupují české cenné papíry jako portfoliovou investici, postačuje vedení jejich cenných papírů na hromadných účtech, které jsou vedeny prostřednictvím zahraničních centrálních depozitářů, institucí obdobných českému středisku a působících prakticky ve všech státech Evropy.
Je proto třeba uvítat, že v tomto směru přijal rozpočtový výbor návrhy, které umožňují zapojit české středisko do sítě těchto centrálních depozitářů.
***