(14.20 hodin)
(pokračuje Drda)
Nad rámec je však stanoven zejména podstatně širší okruh záměrů podléhajících posuzování včetně limitních hodnot jednotlivých záměrů. To lze snadno zjistit pouhým porovnáním příloh. Posuzování vlivu na životní prostředí mají podléhat jen skutečně vybrané záměry. Povinnost hodnocení ostatních záměrů i ve vztahu k životnímu prostředí na základě příslušných speciálních zákonů tím není dotčena.
Extenzivní pojetí předmětu posuzování záměru dle návrhu zákona staví podnikatelskou sféru v České republice do nerovného postavení proti zemím Evropské unie, nehledě na ostatní okolní státy. Zarážející je, že návrh zákona aplikuje stejný proces v rozporu se směrnicí 85 - 337 EEC i na projekty sloužící cílům obrany státu a odkazuje se na zákon č. 148/1998 Sb., o utajovaných skutečnostech, jen ve věcech veřejného projednávání. Směrnice jednoznačně tyto projekty vylučuje.
Jen pro zajímavost dovolte ještě jednu poznámku k přílohám, jejichž tabulky zařazují záměry do hodnocení EA. Přes všechny veřejné proklamace o přiblížení státní správy občanovi a místu a přes nepochybnou účelnost řešit věci v místě, z uvedených položek má přímo zjišťovat Ministerstvo životního prostředí 50 % jako příslušný úřad, nemluvě o tom, že další z položek seznamu si může z blíže nespecifikovaných příčin na sebe vztáhnout. To je nemístná centralizace a snaha o maximální prosazení vlivu, a to i na poli rozvoje území a de facto ekonomiky.
Podobně by bylo možné rozebrat i další ustanovení ve vztahu k legislativě Evropské unie, k našim racionálním a reálným potřebám, tak i k cílům předkladatele uváděných v důvodové zprávě jako impulsu ke změnám.
Zvláštní kapitolu představuje navržený proces posuzování koncepcí. Sem patří dle navrženého § 13 koncepce programově velmi širokého výčtu činností, tedy veškeré strategie, politiky, plány a programy předkládané ke schvalování vládě, ústředním správním orgánům, orgánům kraje a koncepce regionální, kterými jsou strategie regionálního rozvoje, koncepce, plány a programy přijímané územními samosprávnými celky.
Návrh zákona je i v tomto ohledu extenzivní a velmi neadekvátně bude komplikovat přípravu všech rozvojových materiálů, a to nejen samosprávných celků, s nepříznivými důsledky pro následující investiční rozvoj.
Tato tvrzení vystupují na povrch v kontextu s ustanovením návrhu, které blokuje posuzování a územní řízení, pokud se zpracovávaná koncepce záměru dotýká. Přijetím této vize úpravy stanovíme naprosto nezodpovědně a neodůvodnitelně českou stranu do nerovného postavení vůči zemím Evropské unie. Zatímco v Evropské unii je tento problém v celé složitosti stále vesele diskutován a některými zeměmi je posuzování strategií odmítáno, my, aniž by byla přijata patřičná směrnice, zavádíme její principy do naší právní normy, a to ještě značně extenzivněji. Přitom na proces posuzování téměř mechanicky se snažíme naroubovat postup navržený při posuzování záměrů.
Zákon se tak podle mého mínění pokouší nahradit zodpovědnost rozhodovacích dotčených orgánů, které mají již dnes za současné platné legislativy dostatečný nástroj na ochranu životního prostředí. Že tak nečiní, je povětšinou způsobeno tím, že tak v kontextu celé problematiky rozvojových koncepcí a plánů činit neumějí.
Tento zákon však k požadovanému zkvalitnění nepomůže. K tomu je potřebná opravdová znalost celé šíře problematiky a všech souvislostí, vysoká invence a komplexní odbornost. Tu nelze nahradit ani příslušným úřadem, ani posudkářem, který je povětšinou jen jednooborově akreditován.
Tyto povinnosti nad rámec Evropské unie zabrzdí a zkomplikují tvorbu rozvojových koncepcí, které jsou dynamickým jevem a nikdy nekončícím procesem, nehledě na onu v návrhu danou možnost zablokování záměru, pro který není schválena rámcová koncepce.
Závěrem lze říci, že zákon kromě řady dalších dílčích věcných nedostatků přináší výrazné prodražení posuzování i celého investičního procesu. Vytváří nepřijatelné časové nároky a předpoklady k zahlcení administrativy příslušných orgánů. Zakládá a upevňuje nerovnoprávné postavení subjektů v procesu posuzování. Zavedení tohoto návrhu zákona do praxe by ve svých důsledcích znamenalo založení asymetrie investičního prostředí s ohledem na společný evropský hospodářský prostor a konečně i diskreditaci procesu posuzování s negativními důsledky na samotnou ochranu životního prostředí.
Vzhledem k výše uvedenému neřešení závažných věcných připomínek, především odborné veřejnosti a dotčených subjektů, mnohým nejasnostem, nepřesnostem a možným volným výkladům umožňujícím nedorozumění a spory, navrhuji vrátit zákon předkladateli k přepracování.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji zpravodaji pro prvé čtení panu poslanci Jiřímu Drdovi.
Otevírám obecnou rozpravu, do které se písemně přihlásili pan poslanec Václav Brousek, pan poslanec Břetislav Petr, pan poslanec Rudolf Tomíček a pan poslanec František Ondruš. Prosím pana poslance Václava Brouska, aby se ujal slova, připraví se pan poslanec Břetislav Petr.
Poslanec Václav Brousek: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Návrh zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů je připraven velmi jednostranně a připravuje největší korupční podhoubí, jaké jsem zatím viděl. Návrh zákona je fundamentalistický, neboť se zjevně nadřazuje nad ostatní právní normy, např. nad správní řád, stavební zákon, zákon o pozemních komunikacích apod. Rozsah posuzování koncepcí je tak rozsáhlý, že se týká prakticky všeho, co projednává a schvaluje vláda a krajské úřady, a mohl by tak ochromit ekonomiku a rozvoj státu. Navíc realizace zákona by znamenala dopad na státní rozpočet a nárůst pracovních sil ve státní sféře.
Zákon si osvojuje právo rozhodovat o investičních záměrech, koncepcích, plánech, programech pouze z jediného hlediska, a to ochrany životního prostředí. Ostatní hlediska, jako technické, ekonomické, sociální, mezinárodní, územně plánovací, hygienické a další, nejsou respektována. Zákon tedy zcela ignoruje rozhodovací pravomoci a odpovědnost ostatních resortů.
Zákon požaduje, aby bez schvalovacího stanoviska nebylo možné udělit souhlas k provedení záměru v žádném správním řízení. Přitom celý proces podle tohoto zákona neprobíhá podle správního řádu a oznamovatel, tedy investor, nemá proti jednotlivým rozhodnutím orgánů životního prostředí v průběhu procesu ani proti konečnému stanovisku odvolání.
Zákon je koncipován tak, jako by představoval vlastní rozhodovací systém o povolování investic jako takových, přestože tomuto zákonu se přísluší vyjadřovat pouze k vlivům na životní prostředí. Opomíjí totiž existenci jiných platných zákonů a předpisů, kterými se řídí investorská příprava. Jmenuji například zákon č. 71/1967 Sb., správní řád, zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, zákon č. 138 o vodách, a takto bych mohl dále pokračovat.
Zákon poskytuje Ministerstvu životního prostředí České republiky jako příslušnému úřadu a dalším tímto budoucím zákonem stanoveným příslušným úřadům absolutní mocenské postavení bez jakékoliv odpovědnosti za výsledek jejich konání a rozhodování jak po věcné stránce, tak i finanční a mezinárodní. Správní úřady odpovědné za realizaci veřejně prospěšných záměrů staví tento návrh do role trpných vykonavatelů zpracování, doplňování, přepracování podkladů, dokumentace a návrhu opatření z hlediska životního prostředí na podkladě vyjádření kteréhokoliv subjektu, tj. včetně záměrem nedotčené veřejnosti, a na základě požadavků soukromých firem, například zhotovitelů posudků, a to bez odpovědnosti Ministerstva životního prostředí či krajského úřadu.
***