(12.10 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Teprve v roce 2000, v tomto roce, jsou náznaky - a nikdo to nezpochybňuje - že ekonomika jako celek může doznat určitého nárůstu. To, co je problematické, je vždy otázka, jak pomoci, jaké impulsy může stát, respektive státní rozpočet učinit pro to, aby - když tato ekonomika směřuje směrem dolů - se to rychleji přibrzdilo a opět směřovala směrem nahoru. Diskuse přece spočívá v tom, že je asi korektní říci, že liberálové na pravici vyznávají více trh a říkají, že trh má být jistým regulátorem, trh má být očistný, trh má vybírat toho, kdo na něm uspěje a kdo na něm neuspěje. Ono je to samozřejmě velice bolestivé. Zároveň dodáváme, že k tomu je zapotřebí právo a to právo musí být vymáhatelné. Můžeme se bavit o tom, že se nám to více nebo méně v této republice daří. To by byla bezesporu korektní debata.
Na druhé straně existují socialisté, kteří mají představu, že by bylo dobré, aby tomu pomohli ze státního rozpočtu, případně z veřejných rozpočtů o něco více a zasahovali jistým způsobem do mechanismu trhu. To je přece legitimní debata o tom, který z těchto proudů vítězí.
Myslím a jsem o tom přesvědčen, že není pravdou, že každý podnikatel, se kterým byste se bavili, by říkal, co se týče daní, že ho to netíží. To není pravda. Daně, je jich několik, je velký soubor daní a všechny ho budou vždycky tížit. Souhlasím dokonce s tím, že kdyby daň byla pětiprocentní, nebude ji platit rád. To je samozřejmě nesmysl. Nicméně v Maďarsku se ukazuje, že při snížení daní je výběr - to je jiná forma - vyšší. To znamená nedochází k tak velkému nevýběru, který by určitě tady jak pan ministr, tak pan premiér potvrdili, že nevýběr v této republice stoupá. Daně se předepisují, nicméně se nevybírají a není také z čeho vybírat.
Myslím, že toto je velmi vážná debata o tom, jak ingerovat, zdali méně nebo více, do ekonomického prostředí. Existují zde určité pobídky, bylo to řečeno, je to uzákoněno. Problém je, že tyto pobídky jsou nastaveny od jisté hranice. Někomu se to nelíbí, někomu to stačí. Za sebe dokonce dodávám, že tyto pobídky by měly být pouze ojedinělé a měly by být pouze na velmi vysoké investice a investice ke všemu samozřejmě velmi moderních technologií. Takže tady možná dokonce bude i vzájemný střet z hlediska toho, jak se budeme dívat na tyto záležitosti.
Dále existovaly delší dobu, a to již i za pravicové vlády, včetně levicové vlády, jisté podpůrné programy pod Ministerstvem průmyslu a obchodu. Není to nic nového. Prostě existovaly vždycky jisté impulsy, programy, do kterých když jste se přihlásili, splnili jste podmínky, měli jste šanci dosáhnout na podporu toho vašeho projektu.
Nicméně myslím - a to by měl být jistý závěr nebo snaha o diskusi - že asi bezesporu platí, že daňovou reformu potřebujeme. Voláme po ní už minimálně dva roky. Potřebujeme převést daně z přímých do nepřímých, nezatížit celkovou kvótu, naopak o něco snížit, samozřejmě na nějakou rozumnou únosnou mez, aby ty věci, které má financovat stát, ať už je to armáda, obrana a podobně, byly ufinancovány.
Rovněž platí, že jestliže se dostáváme z krize, měla by být omezena ingerence vlády, respektive státu, a měl by být ponechán proces na trhu, který očistí, a ten trh určí, kdo na něm zvítězí. Toto je korektní debata, o tom se bavme a v tom případě se bavme pouze o faktech, nikoliv o tom, co zde např. předvedl kolega Martínek.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu poslanci Vojířovi. Jsou tu dvě faktické poznámky, poté přednostně vystoupí předseda klubu ODS. Pan poslanec Martínek, po něm paní poslankyně Štěpová.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolím si vyvrátit pouze snad dva mýty. Ta změna je právě v tom, že je systém, že pobídek je více, a to se zcela evidentně projevuje na změně ekonomického klimatu a na vývoji ekonomiky. To je naprosto nepopíratelné. Je jasné, že nikterak nikdo nepopírá, že přece určité pobídky byly i v minulosti, ale problém je v tom, že byl cíleně odmítán systém, jako je např. cílená státní regionální politika. To bylo odmítáno zcela cíleně. Výsledky jsou jasné. Zase je prokazatelný ekonomický vývoj.
A pokud tady pan kolega říká, že to jsou socialistické výmysly, musím konstatovat jen jednu věc. Bývalá ministerská předsedkyně v Anglii řešila tento strukturální systém ve střední Anglii, úbytek, respektive útlum těžebního průmyslu a útlum textilního průmyslu.
A čím ho řešila? Cílenou systematickou strategií státu. To není nic nového, je to naprosto běžná záležitost v celé Evropě a jsem rád, že tyto běžné věci se dnes už uplatňují i u nás.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Paní poslankyně Štěpová, připraví se pan poslanec Tlustý.
Poslankyně Vlasta Štěpová: Děkuji, pane předsedající. Jen reakci na pana kolegu Vojíře. Abychom si nepletli dojmy a pojmy, ve které etapě je více liberální ekonomiky, ve které etapě více toho. Myslím, že už v době prvobytně pospolné u nás nastala dělba práce. V současné době ona dělba práce má ve velice vyspělých a velice liberálních ekonomikách takový zvláštní pojem, kterému se říká partnerství. Partnerství veřejného a soukromého sektoru, což znamená, že veřejný sektor, to je stát, musí zainvestovat území, dotáhnout tam komunikace, udělat přípojky vody, elektřiny a všeho dalšího, a toto zainvestované území předává podnikatelům, kteří tam začínají. To přece není záležitost většího či menšího stupně liberalizace, ale naprosto přirozené dělby práce mezi veřejným a soukromým sektorem.
Jsem nesmírně ráda, že Ministerstvo průmyslu a obchodu tuto svou povinnost pochopilo a dělá to tak výborně, jak to dělá.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji paní poslankyni Štěpové. Slovo má předseda klubu ODS pan poslanec Tlustý, po něm je přihlášen pan kolega Vymětal.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, probíhá tady diskuse plná dojmů, plná propagandy, plná ničím nepotvrzených obecných politických tezí. Chtěl bych do této diskuse přispět faktickým argumentem, který si může ověřit každý, kdo se podívá na základní charakteristiky jedné úspěšné evropské země, která je považována v posledních 25 letech za zemi, která se dokázala propracovat z jednoho ze zadních míst v evropském žebříčku na jedno z předních. Touto zemí je Irsko.
Irsko, země, která je dnes velmocí ve vývozu nejvyspělejších technologií, největší producent softwaru v Evropské unii, země, která podílem HDP na jednu osobu předstihuje země, které jsme zvyklí označovat za nejvyspělejší země světa. Ve zhodnocení tohoto dvaceti pětiletého vývoje Irska se uvádí, že tohoto skvělého úspěchu bylo dosaženo díky čtyřem podmínkám. (Výkřiky ze sálu: Nebyla tam ODS!) Nebyly tam dogmatické levicové strany.
Díky vhodné poloze - to byla jedna podmínka. Díky vzdělanému a pracovitému obyvatelstvu - to byla druhá podmínka. Díky extrémně nízkým daním a díky vstupu do Evropské unie. Na dotaz přednášejícímu, který přednášel na nedávné konferenci tuto analýzu, který z těchto faktorů byl rozhodující, zněla odpověď jednoznačně: radikální snížení daní.
***