(16.20 hodin)
(pokračuje Klaus)
Prosím předsedu poslaneckého klubu Unie svobody, aby nás informoval, kde je poslanec Ivan Pilip jako zpravodaj výboru rozpočtového. Vystoupí pan předseda rozpočtového výboru? Prosím pana poslance Tlustého.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, rozpočtový výbor projednal tento vládní návrh na své 28. schůzi a přijal usnesení, kterým doporučuje sněmovně vládní návrh zákona schválit s připomínkami, přičemž tyto připomínky jsou součástí tisku 438/3.
Předseda PSP Václav Klaus: Pardon, omlouvám se, že jsme tady vyjednávali, kde je pan poslanec Pilip, a byl bych velmi rád, kdyby se dostavil na jednání sněmovny.
V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které mám písemně dvě přihlášky. Jako první je poslanec Vymětal Vojtěch.
Poslanec Vojtěch Vymětal: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, přednosta Okresního úřadu v Třebíči se na mne obrátil s dopisem s žádostí o pomoc při řešení problému, který se v legislativě České republiky v současné době vyskytuje, který není prozatím řešen, ale který podstatným způsobem ztěžuje výkon správy státního majetku.
Nemovitý zemědělský majetek státu spravuje Pozemkový fond ČR. Jedná se však pouze o ten zemědělský majetek, který byl na listu vlastnictví zapsán nejpozději ke dni 24. června 1991. Tak je správa tohoto majetku řešena ustanovením § 17 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.
V praxi přináší toto ustanovení značné problémy, neboť do vlastnictví ČR náleží na základě § 462 občanského zákona i majetek z tzv. odúmrtí, který nelze, v případě úmrtí zůstavitele po 24. 6. 1991, do správy Pozemkového fondu převést. Objevují se také nabídky bezplatného darování zemědělského majetku státu a v souvislosti s pozemkovými úpravami jednotlivých katastrálních území se množí i případy dodatečného projednávání dědictví, kdy okresní úřady získávají pozemky převážně malé výměry, v horších případech i v ideálním spoluvlastnictví.
Realizace takto nabytého zemědělského majetku je značně složitá a za současného právního stavu prakticky nemožná. Státní orgány či organizace zabývající se zemědělskou činností na okresech neexistují a nestátní právnické či fyzické osoby o odkoupení této zemědělské půdy až na výjimky nemají zájem. S odvoláním na výše citovaný § 17 zákon č. 229/1991 Sb. nepřevezme takovýto majetek ani Pozemkový fond ČR. Přitom je tento majetek pro okresní úřady nepotřebný a tyto nemají pro jeho správu vhodné podmínky. Naopak Pozemkový fond by jej mohl využít pro restituční náhrady oprávněným osobám.
Domnívám se proto, že je ve veřejném zájmu, aby tato situace byla změněna a aby do právě projednávaného zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích byla začleněna pasáž, která umožní smluvní převod majetku státu uvedeného charakteru na Pozemkový fond ČR. Jednáním mezi Pozemkovým fondem ČR a Ministerstvem financí byla nalezena vhodná formulace, která při schválení tento stav žádoucím způsobem změní. Bohužel k tomuto jednání došlo až poté, co příslušný garanční výbor návrh zákona o majetku ČR a jejím vystupování projednal. Proto si dovolím v podrobné rozpravě přednést příslušný pozměňovací návrh jako návrh individuální.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Vymětalovi. Jako druhý se hlásí pan poslanec Máče.
Poslanec Miroslav Máče: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové. Vypořádání přežívajících vztahů trvalého užívání je naléhavé, protože majetek předaný do trvalého užívání je již deset let spravován a udržován trvalými uživateli v situaci právní nejistoty. Vládou navrhovaná úprava § 59 vládního návrhu však toto vypořádání fakticky neřeší, ale fakticky odkládá na dobu dalších tří let, aniž by stanovila jakákoliv pravidla postupu. Předpokládá se pouze, že v této lhůtě se dosavadní trvalý uživatelé se státem dohodnou. To by vytvořilo prostor pro uplatňování osobních sympatií a averzí u příslušných státních úředníků a pro potenciální korupci.
Jelikož vztahů trvalého užívání jsou řádově pravděpodobně desítky tisíc, není možné ponechat je libovůli exekutivy a je nutné uzákonit konkrétní postup, který umožní bezproblémově vypořádat rozhodující většinu vztahů trvalého užívání a stanovit pravidla řešení zbývajících výjimečných a sporných případů.
Vládní návrh tříleté výpůjčky ve spojení s ostatními ustanoveními zákona by dokonce v řadě případů vedl ke vzniku nových závažných majetkových křivd. Je třeba si uvědomit, že trvalými uživateli jsou výhradně právnické osoby, a to až na naprosté výjimky občanská sdružení, tedy různé spolky a kluby. Majetek v trvalém užívání přitom ve většině případů představuje jejich existenční základnu. Jedná se o fotbalová hřiště a sportoviště se šatnami, hasičské zbrojnice, loděnice, pozemky pro zahrádky, střelnice, dětské a mládežnické klubovny apod. Ve většině případů byl dnešním trvalým uživatelům předán jakými močál, rokle, smetiště nebo chatrč a členové spolku tyto nemovitosti následně vlastní prací a za vlastní prostředky zvelebili či vůbec uvedli do použivatelného stavu. Pokud by dnešní trvalí uživatelé po dobu tříleté bezplatné výpůjčky ztratili na majetek jakékoliv právo, šlo by na straně státu v mnoha případech - troufám si říci, že ve většině - o bezdůvodné obohacení, které by však vzhledem k uplynutí lhůt dosavadní uživatelé nemohli účinně vymáhat.
Hospodářský zákoník sice znal převod vlastnictví majetku, ale ten se uplatňoval jen zcela výjimečně ve vztahu k organizacím zahraničního obchodu a subjektům s cizím prvkem. Prakticky však bylo nemožné, aby i společenská organizace získala jakoukoliv nemovitost do vlastnictví. Obdobně jako fyzickým osobám se nemovitosti neprodávaly, ale předávaly do osobního užívání, tak vůči právnickým osobám se uplatňoval institut trvalého užívání, který fakticky nahrazoval vztah vlastnický. Stát takto předával společenským organizacím zpravidla pouze ten majetek, s nímž si sám nevěděl rady. Je proto logické přiznat dnešním občanským sdružením jako trvalým uživatelům právo získat užívaný majetek za rozumných podmínek do vlastnictví.
Bylo by však nemorální požadovat od nich současnou tržní cenu, zvláště v případech, kdy současná hodnota majetku je dána mnohem více prací a investicemi trvalých uživatelů než tím, co jim stát kdysi předal. Za přijatelné lze proto považovat, aby trvalý uživatel zaplatil za převod majetku hodnotu, kterou majetek měl v době vzniku vztahu trvalého užívání, přepočtenou inflací na dnešní úroveň. Zároveň je však vhodné omezit převodní cenu tak, aby se příliš nepřibližovala ceně podle současných oceňovacích předpisů. V takovém případě by se totiž vypořádání trvalého užívání míjelo účinkem.
Přiměřený by mohl být strop ceny v úrovni poloviny až dvou třetin současné úřední ceny. V případech společenského zájmu by však k převodu majetku mělo docházet bezplatně, což ostatně předpokládá i vládní návrh.
Konkrétně k předkládaným úpravám. Za prvé: na rozdíl od vládního návrhu předpokládám, že do převodu do vlastnictví, maximálně však do roku 2002, zůstane majetek v trvalém užívání, které pro uživatele představuje větší právní jistotu než režim výpůjčky, s nímž spolky nemají žádné zkušenosti a který u práva neznalých funkcionářů a členů spolku vyvolá obrovské obavy. Řešení výpůjčkou je však v zásadě možné, ale vyžádalo by si určité legislativně technické úpravy v dalších odstavcích.
Za druhé: Zakotvuje právo trvalého uživatele na převod užívaného majetku nebo jeho části do vlastnictví. Stanoví se pro trvalého uživatele lhůta k podání žádosti a pro příslušnou organizační jednotku lhůta k uzavření smlouvy.Ve společenském zájmu podle § 22 odst. 2 bude možno majetek předat bezplatně, jinak se bude převádět úplatně.
***