(18.10 hodin)
(pokračuje Buzková)
Když jsem otevřela rozpravu, zapomněla jsem upozornit, že otevírám rozpravu obecnou, do které byl přihlášen pan poslanec Filip. Pane poslanče, to znamená, že budu nyní pokračovat v rozpravě obecné. Poté co ji uzavřu, požádám vás, abyste svůj návrh zopakoval v rozpravě podrobné.
Ptám se - hlásí se dál někdo do obecné rozpravy k tomuto bodu? Není tomu tak. Končím obecnou rozpravu.
Nyní zahajuji rozpravu podrobnou a prosím pana poslance Starce, aby pouze řekl v rozpravě podrobné svůj návrh usnesení.
Poslanec Martin Starec: Vážená paní předsedající, vzhledem k tomu, že vystoupení v obecné rozpravě už něco předneslo, tak jenom formálně: "Poslanecká sněmovna bere na vědomí Informaci vlády o přijatých opatřeních a jejich účinnosti v souvislosti s zákazem dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr."
Bylo zdůvodněno a pan zpravodaj souhlasí s tím, že stačí přednést návrh ústně. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Starci. Hlásí se dále někdo do podrobné rozpravy? Není tomu tak. Končím podrobnou rozpravu. (Vyzvání mobilní telefon.)
Ptám se pana ministra, zda si přeje přednést závěrečné slovo. Pan ministr souhlasí s návrhem usnesení, nepřeje si přednést závěrečné slovo.
Prosím tedy pana zpravodaje Filipa, aby se ujal své zpravodajské funkce.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, pane předsedo, paní a pánové, mám velmi jednoduchou úlohu. V rozpravě obecné vystoupili dva poslanci, v podrobné rozpravě jeden poslanec. Návrh usnesení je každému srozumitelný:
"Poslanecká sněmovna bere na vědomí zprávu vlády o opatřeních, která se týkají zákazu dodávek ze ZVVZ Milevsko."
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu zpravodaji.
O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 42, které zahajuji. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 42 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 182 vyslovilo 128 a šest bylo proti.
Tím jsme projednali tento bod. Dalším bodem je
10.
Návrh zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr
/sněmovní tisk 564/2/ - vrácený Senátem
Usnesení, jímž Senát návrh zákona vrátil s pozměňovacími návrhy, jsme obdrželi jako sněmovní tisk 564/3. Pan senátor František Kroupa je omluven, na naše jednání Senát nevyslal jiného senátora pro zdůvodnění stanoviska Senátu.
Prosím, aby se za navrhovatele k předloženým pozměňovacím návrhům vyjádřil místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Jan Kavan, kterému udílím slovo.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, k projednání v Poslanecké sněmovně ze Senátu se vrátil vládní návrh zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr s pozměňovacím návrhem stanovujícím nárok na náhradu škody vzniklé zákazem poskytnutí plnění na základě tohoto zákona pro oprávněné fyzické či právnické osoby.
Rád bych při novém projednávání vládního návrhu zákona především zdůraznil, že obě komory Parlamentu České republiky se velkou většinou shodly na meritu věci, totiž na nutnosti zákona, který by zabránil vývozu technologií pro jadernou elektrárnu Búšehr. O důvodech tohoto opatření jsem podrobně v Poslanecké sněmovně hovořil 8. března t. r., a proto se domnívám, že dnes již není nutné tyto důvody opakovat. Část poslanců a senátorů vyslovila přesvědčení formulované v pozměňovacích návrzích, že subjektu, kterému po přijetí zákona vzniknou v jeho důsledku škody, musí být státem kompenzovány.
Vláda se touto důležitou otázkou velmi podrobně a odpovědně zabývala. Nadále se však přiklání k názoru, že takové pozměňovací návrhy by neměly být přijaty. Jsem rád, že mohu konstatovat informaci, kterou vám poskytl pan ministr průmyslu a obchodu Grégr, že došlo v podstatě k dohodě se zástupci ZVVZ Milevsko.
Zpravodajská zpráva o projednání návrhu zákona v Senátu Parlamentu ČR znovu nastoluje problémy, kterými se Poslanecká sněmovna již jednou zabývala. Co se týče bodu jedna a dvě zpravodajské zprávy, již při prvním projednávání v Poslanecké sněmovně jsem konstatoval, že v rámci licenčního řízení je nutno vycházet z technického posudku Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, který výslovně konstatoval, že v případě vývozu vzduchotechniky nelze - opakuji nelze - využít odst. 19 zákona č. 21/1997 Sb. a tzv. catch all close. Vláda tedy nevyužila možnosti tohoto zákona, jak správně konstatuje zpravodajská zpráva, a to právě z toho důvodu, že jí tento zákon vzhledem ke stanovisku Státního úřadu pro jadernou bezpečnost žádné možnosti neposkytuje.
Co se týče otázky případných kompenzací, kterými se zabývají body tři a čtyři zpravodajské zprávy, musím konstatovat, že původní pozměňovací návrh poslanců Kalouska, Langera a Lobkowicze, který viditelně přejal i pan senátor Kroupa, o úhradě škody subjektům, které měly ke dni 1. 3. 2000 prokazatelnou povinnost poskytnout plnění nebo si takovou povinnost prokazatelně sjednávaly, by otevřel možnost díky své vágní formulaci nárokovat kompenzace ze zákona v podstatě jakémukoliv subjektu, který by si například dokázal opatřit v České republice obtížně ověřitelné dokumenty o jednání s jakýmkoliv íránským či jiným partnerem v jakékoliv částce a s jedinou podmínkou, a to aby tyto listiny nesly datum před 1. 3. 2000. Toto nebezpečí by částečně řešil návrh senátora Eiberta, aby se zákon vztahoval pouze na vědomý vývoz pro jadernou elektrárnu Búšehr. I tak by se ovšem případné kompenzace mohly týkat nejenom ZVVZ Milevsko, kde tento problém vznikl, ale například i Škody Praha, Škody Plzeň jaderného strojírenství či firmy JVP. Kompenzace firmě JVP by navíc mohla podle informací sdělených ministrem průmyslu a obchodu panem Miroslavem Grégrem při projednání v Senátu týkat i dvou německých firem, které žádosti v licenční zprávě MPO uvádí jako subdodavatele.
Z výše uvedeného je myslím naprosto zřejmé, že přijetí pozměňovacího návrhu a umožnění kompenzací ze zákona by kvůli specifickému problému jednoho jediného podniku, tedy ZVVZ Milevsko, vytvořilo nárok mnoha dalších českých a i zahraničních subjektů a zcela by obrátilo smysl navrhovaného zákona, tj. odrazovat podniky od kontraktace obchodů s jadernou elektrárnou Búšehr. Zákon, který by naopak uzákoňoval kompenzace jako svého druhu odměnu za takový kontrakt, by mohl být i do budoucna spíše motivem pro sjednávání podobných kontraktů pro některé méně seriózní společnosti, jejichž předmětem podnikání by se tak vlastně stala jediná činnost, a to obstarávání si dokladů o zahájení jednání s jakýmkoliv subjektem na světě a konečným uživatelem jaderná elektrárna Búšehr tak, aby tento doklad nesl datum starší, než které navrhují předkladatelé pozměňovacích návrhů.
Je zřejmé, že problém ZVVZ Milevsko je možné řešit jinak než pozměňovacím návrhem k tomuto zákonu, a vláda se této odpovědnosti nejenom nezříkala, ale jak vyplývá z dohody dosažené s vlastníky ZVVZ Milevsko, vyšla tomuto svému závazku vstříc a vyrovnala se s ním.
***