(15.00 hodin)
(pokračuje Recman)
U nás je to možno charakterizovat lidovou moudrostí, že když se dva sváří nebo perou, směje se obvykle ten třetí. Ti, kdo dnes ve svatém nadšení hodném muslimských fundamentalistů volají po pevných politických pravidlech zahraničního obchodu, nechápou, že politika je proměnná veličina. Chápou-li jako pravidlo neměnnou loajalitu v měnící se americké zahraniční politice, měli by to říci otevřeně. Děj se pak odehrává kolem poučky, že každá aliance je při všech ziscích ztrátou manévrovacího prostoru.
Dámy a pánové, nepatřím k zastáncům předloženého vládního návrhu. Právě proto jsem si rád vyslechl a jistě ještě vyslechnu argumenty, které vedly vládu k urychlenému zpracování a předložení příslušného zákona do sněmovny. Jsem toho názoru, že právě předložením návrhu nastal stav legislativní nouze podle § 99 odst. 1 jednacího řádu, tak jak o tom hovořil jeden z mých předřečníků, pan poslanec Karel Vymětal. A to v tom, že skutečně státu hrozí přijetím tohoto zákona značné hospodářské škody.
Tak si kladu otázku - je potřebné přijmout urychleně zvláštní zákon ke kauze ZVVZ Milevsko? Pokud se budu rozhodovat o podpoře či zamítnutí zákona, chci znát odpověď na položenou otázku. Jsem přesvědčen o tom, že meritum věci je možno rozčlenit do několika otázek, do několika dílčích informací, které je potřeba znát.
Například: Je dodávka vzduchotechniky ZVVZ Milevska pro dostavbu búšehrské elektrárny v Íránu v rozporu s platnými českými zákony nebo jinými právními předpisy ČR, popř. s mezinárodními závazky ČR?
Sami předkladatelé ve své důvodové zprávě uvádějí, že nikoliv, a zaznělo to i v úvodním vystoupení místopředsedy vlády pana Kavana. V důvodové zprávě se uvádí, že "Írán ani uvedené jaderné zařízení nepodléhají mezinárodním sankcím". Proto nic nebrání, aby zakázka mohla být realizována. Naopak. Stavba uvedené jaderné elektrárny byla konzultována i s pracovníky Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni. Ti ujistili, že všechna jaderná zařízení v Íránu jsou pod jejich kontrolou, že jsou monitorována technickými prostředky a nikdy v minulosti nebyly vůči íránským úřadům důvody ke stížnostem.
Írán rovněž přistoupil na všechny konvence, které zakazují šíření jaderných zbraní, jak uvedl ve svém rozhovoru pro pondělní Právo íránský chargé d´affaires v České republice Mohsen Šaríf Chodáí. Írán je rovněž velmi aktivním členem Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni. Pokud tomu tak není, rád bych si vyslechl logickou a srozumitelnou argumentaci předkladatele, proč je tomu právě naopak předložením tohoto zákona.
Můj druhý dotaz směřuje k tomu, jestli nebude zákon působit protisměrně, bumerangovým efektem na vztahy mezi Českou republiku a Íránem, a to právě v kontextu probíhajících politických změn, ke kterým dochází v Íránu a které získávají velkou podporu íránské a světové veřejnosti. Tyto změny byly potvrzeny v referendu a získávají tím i další legitimitu.
Nejde tedy jen o ekonomickou ztrátu pro Milevsko, ale o miliardové zakázky - a nehovořím teď o korunách, ale o dolarech - i jiných českých firem. V sázce je i věrohodnost českých firem v jiných oblastech světa. Přitom jsme vlastně vtahováni do dvoustranného sporu, který mezi sebou mají Spojené státy americké a Írán. Americké straně jde z 98 % o majetkové zájmy, jelikož svržením šáhova režimu v roce 1978 íránská strana znárodnila americký majetek a zrušila kontrakty, o nichž byla přesvědčena, že byly získány korupcí. Spojené státy na to reagovaly zmrazením íránského majetku ve Spojených státech a vyhlášením embarga na obchod s Íránem.
Americké sankce za porušení embarga se vztahují výhradně na americké subjekty. Jejich vymáhání vůči subjektům jiných států by bylo porušením mezinárodního práva. Jde o situaci velmi podobnou, jaká existuje v této chvíli i mezi Spojenými státy a Kubou. Paradoxem přitom je, že naše vláda sahá ke zrušení dodávky do Íránu v době, kdy řešení americko-íránského sporu je na obzoru. Írán již několik let prohlašuje, že je ochoten se Spojenými státy jednat. Na americké straně vytvořily pro jednání příznivé podmínky průběh a výsledky nedávných íránských voleb.
Než padne u nás v Poslanecké sněmovně konečné rozhodnutí, mělo by proto těm, kdo je činí, být jasné, jaké budou důsledky, včetně odmítnutí amerického požadavku. Jinak se stane smutnou realitou, že Evropská unie se velmi rychle sbližuje s Íránem, zatímco Česká republika zůstává pozadu a některé síly se snaží, aby byla odvedena na zcela jinou, slepou kolej.
Místopředseda vlády pan Kavan hovořil o kompenzacích. V tisku vyšla obdobná informace ministra průmyslu a obchodu pana Grégra, kde se hovoří o kompenzaci do výše 75 procent. Chtěl bych se tedy předkladatele zeptat, jakou kompenzaci poskytne vláda ZVVZ Milevsko, popř. dalším firmám, které se podílejí na zakázce formou subdodávek, v jaké formě a v jaké výši. Pokud to půjde ze státního rozpočtu, tak to zaplatí v konečné podobě daňoví poplatníci, potažmo všichni občané ČR.
Jistě dovedeme právě v souvislosti s projednaným a uzavřeným státním rozpočtem ČR na rok 2000 najít vhodnější využití těchto finančních prostředků, než je tato kompenzace. Dopad bude nejen na tento kontrakt, ale může postihnout recipročním opatřením íránské strany další české podniky. Ve sdělovacích prostředcích jsou uváděny údaje o částce, která se blíží 6 miliardám Kč. To bude znamenat propouštění, zvýšení nezaměstnanosti a možná i soudní proces. Bude to jedna z dalších ran pro českou ekonomiku.
Zatím poskytnuté informace o náhradách dávají za pravdu vlastníkům Milevska, že navrhované kompenzace nebudou odpovídat ztrátám podniku. Navíc Milevsko přijde o referenční stavbu, což firmu může následně připravit o účast na možných stavbách v Indii a Číně.
Za čtvrté bych se chtěl zeptat, jestli je známo, zda se na této kompenzaci bude podílet americká strana, na jejíž požadavek, který bych nazval nátlakem, vláda ČR přistoupila k navrženým sankcím a předložení příslušného zákona. Že to je požadavek představitelů administrativy Spojených států tlumočený České republice osobně náměstkem ministryně zahraničních věcí panem Thomasem Pickeringem, bylo dostatečně publikováno i ve sdělovacích prostředcích. Potvrdil to pro tisk rovněž ministr české vlády, který uvedl, že "jsme k těmto řešením byli donuceni svým způsobem přistoupit". Chci jen připomenout Pickeringovo vystoupení, že v případě uskutečnění dodávky do Íránu by Spojené státy mohly uplatnit sankce vůči České republice. O jaké sankce půjde, podle informací tisku ale nesdělil, nesdělila je ani ministryně zahraničí, která je v současnosti na oficiální návštěvě České republiky.
Kladu si v této chvíli otázku možná naivní - bylo rozhodování vlády České republiky v této věci rozhodováním vlády suverénního státu? Nebo byla česká vláda pod tlakem cizí mocnosti? Pokud hovořím o tlaku, mám na mysli tlak politický, ekonomický, sankční, případně i časový. Má tato kauza spojitost s příjezdem ministryně zahraničních věcí Spojených států paní Madeleine Albrightové do Prahy právě 3. března?
Dámy a pánové, rozhodnutí vlády mohu přirovnat ke dvěma stranám jedné mince. Zatím mě předkladatel nepřesvědčil, že jsme rizika z obou stran mince vyhodnotili kvalifikovaně, spíše naopak vnímám jednostranný přístup preferující politické rozhodnutí vlády před komplexním pohledem.
***