(14.40 hodin)
(pokračuje Kavan)
V posledním případě se nám to však nepodařilo.
Chtěl bych v této souvislosti vyjádřit jistou lítost nad skutečností, že někteří lidé u nás necítí velkou spoluzodpovědnost za ochranu našich bezpečnostních a v důsledku toho i obchodně-ekonomických zájmů a také solidaritu s ostatními českými vývozci.
Vývoz technologií nezbytných pro provoz zařízení, které mohou být v důsledku zneužity k vývoji, výrobě nebo šíření zbraní hromadného ničení, může sice obecněji v tomto konkrétním případě přinést jednorázový a dočasný zisk jednomu nebo několika výrobcům, nepochybně by však měl také velmi vážné a neblahé důsledky jak morální, tak hospodářské povahy, a to v rámci celé republiky a jejího hospodářství. Nebyla by tak v sázce jenom její důvěryhodnost v mezinárodním měřítku. Také následné přímé a nepřímé negativní hospodářské dopady by mohly ovlivnit konkurenceschopnost celé řady českých firem na rozvinutých zahraničních trzích některých demokratických států. Tyto dopady, které lze, zdůrazňuji lze, konkrétně kvantifikovat, by mohly ve svém důsledky výrazně převážit zisk jednoho nebo několika zúčastněných podniků. Především je velmi pravděpodobné, hraničící řekl bych s jistotou, že by americká strana, která celý tento problém pozorně sleduje, mohla v případě vývozu aplikovat nedávno jednomyslně Kongresem schválený sankční zákon Iran Non Proliferation Act. Tento zákon opravňuje americkou administrativu k sankcionování neamerických firem vyvážejících nebezpečné technologie do Íránu. Zákon má působit retroaktivně na veškeré dodávky uvedených technologií počínaje 1. lednem 1999. Je nepochybné, že toto opatření by krajně nepříznivě ovlivnilo činnost ZVVZ Milevsko a případných dalších dodavatelů a zásadním způsobem by především limitovalo jejich obchodování s USA a omezovalo tak jejich vývozy a účast na realizaci investičních celků v roli subdodavatelů v zahraničí.
V souvislosti s celým případem mi dovolte zmínit i problematiku obchodně-ekonomických vztahů České republiky s USA, které se zejména v posledních letech rozvíjejí velmi dynamicky a perspektivně.
České firmy obchodující s USA požívají výhod programu všeobecného systému preferencí, tzv. GSP, usnadňující a zlevňující český vývoz do Spojených států amerických. Pro Českou republiku byla platnost tohoto programu prodloužena v prosinci 1999 do 30. září 2001. Vývoz České republiky do USA se v uplynulých pěti letech pohyboval kolem půl miliardy amerických dolarů. Například v roce 1999 činil 655,1 miliardy dolarů a má trvale vzestupnou tendenci při ročním nástupu o cca 70 milionů amerických dolarů. Tento objem českého vývozu je neporovnatelně vyšší než v případě Íránu, kde jde v průměru 35 až 40 milionů amerických dolarů ročně.
Tolik pouze jednoduchá matematika, která dává tušit, co by případné ohrožení existujících obchodních rámců ve vztazích USA mohlo pro české exportéry do USA znamenat. V rámci programu GSP se uskutečňuje vývoz asi 4400 položek zboží a představuje zhruba 50 % českého vývozu do USA. V českém vývozu do USA převládají stroje a strojní zařízení - 24% podíl na vývozu, elektrické stroje a spotřebiče - 15 %, sklo a bižuterie - 8,5 %, dopravní prostředky neželezničního charakteru - přes 5 %. Jde tedy o výrobky s vysokým stupněm přidané hodnoty. Pokud by Česká republika nebyla zahrnuta do programu GSP, který pro jednotlivé země schvaluje nebo také suspenduje americký Kongres, snížila by se konkurenceschopnost českého vývozu do USA a zboží v hodnotě přes 4 miliardy korun za jeden rok by se stalo těžko prodejným. Teď jde o průměr za posledních pět let.
Je třeba rovněž zmínit bezprostřední přímé dopady případné suspendace GSP, které lze vcelku snadno vyčíslit po odečtení celní incidence ve výši 4 %, což znamená přibližně 906 milionů korun počítáno za loňský rok. Tedy v součtu přímých a nepřímých dopadů by tak průměrné roční ztráty z českého vývozu do USA mohly v krajním případě činit 5 miliard korun za jeden rok.
Vláda České republiky posuzovala různé varianty řešení této otázky jak odkupem podniku-výrobce počínaje a předkládaným návrhem zákona, který by zamezil vývozu, konče.
Předmětem diskusí a návrhů byla a nadále je otázka pomoci státu při zajištění náhradních zakázek pro podnik ZVVZ Milevsko, nikoli však - a to bych chtěl zdůraznit - finanční náhrady za možný kontrakt.
Vláda České republiky si je vědoma důležitosti tohoto aspektu celého případu a v tomto smyslu nadále vede jednání jak se samotným podnikem, tak i se zahraničními partnery. Naposledy včera a dnes dopoledne.
Dohoda o alternativním řešení, které by zabránilo propouštění lidí ze ZVVZ Milevsko, propouštění byť jen jediného zaměstnance, a nahradilo ztrátu zakázky, o níž tu hovořím, je podle mého v závěrečné fázi.
Jako ministr zahraničí, do jehož kompetence spadá povinnost sledovat a rozvíjet vztahy se zahraničím, považuji teď v závěru zmínit i problematiku vztahů s Íránskou islámskou republikou. Česká republika považuje Írán nadále za jednu z klíčových zemí v oblasti, kterou k tomuto postavení předurčuje nejen velikost jejího území a počet obyvatel, ale i kapacita trhu, perspektivy jeho rozvoje a v neposlední řady i významné přírodní zdroje patřící k největším na světě; např. zásoby ropy a plynu činí v souhrnu přes 9 % světových potvrzených zásob.
Bývalé Československo, nyní Česká republika, má s Íránem dlouhodobé a tradiční, především obchodní vztahy. České firmy se v minulých desetiletích podílely na celé řadě úspěšných investičních aktivit v Íránu, jejichž výsledkem byla realizace řady důležitých infrastrukturních projektů. V současnosti české podniky uskutečňují např. výstavbu Tepelné elektrárny Íránčar a hliníkárny Džadžarm.
Pokud jde o vzájemný obchodní obrat, pohybuje se v posledních letech kolem 40 milionů amerických dolarů s výrazným saldem ve prospěch České republiky, což však neodpovídá potenciálu obou stran.
Bez ohledu na určité specifické problémy potvrdily minulé roky a měsíce přetrvávající oboustranný zájem na rozvoji česko-íránských vztahů. Na základě zásady nevměšování se do vnitřních záležitostí, nicméně se zájmem, sledujeme vnitropolitický vývoj v Íránu a vyjádřili jsme své ocenění průběhu posledních všeobecných voleb v Íránské islámské republice. Česká republika vnímá výzvu íránského prezidenta Chátamího k dialogu civilizací, jak to nazývá, a má zájem se ho aktivně účastnit. Česká republika si cení zájmu Íránu o rozvíjení obchodních a hospodářských vztahů a tento zájem opětuje.
Je třeba si uvědomit, že nynější problém kolem jaderné elektrárny Búšehr je pouze jedním ze segmentů vzájemných vztahů, který, jak doufáme, neovlivní jinak pragmatické vztahy mezi oběma stranami. Íránská strana již o tomto českém postoji byla zpravena během několika nedávných přijetí íránského chargé ď affaires na Ministerstvu zahraničních věcí.
Mé ministerstvo v tomto smyslu nedávno vydalo i své oficiální prohlášení akcentující český zájem na rozvoji česko-íránských vztahů. Stejný cíl má mít i nadcházející návštěva mého náměstka pana doktora Hynka Kmoníčka v Íránu, plánovaná na počátek dubna letošního roku.
***