Neautorizováno !
(10.10 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Čili není to tak, že by došlo k nějaké "volbě vítěze" - vím, že parafrázuji nepřesně- poté, co byl upraven předmět, nýbrž situace byla taková, že všechny banky, které odpověděly na inzerát zveřejněný v Hospodářských novinách a ve Financial Times, znaly tyto zamýšlené restrukturalizační kroky. Reagovala na ně potom pozitivně, jak už jasem řekl, jedna jediná banka, a protože už nemělo smyslu otevírat proces, pro více bank, tak jak jsme původně předpokládali, zůstala tady v soutěži tato jedna banka.
Nyní druhé tvrzení, které říká, že ke stanovení ceny došlo dříve, než byl dodatečně upraven předmět. To je tvrzení, které je zcela jednoznačně nepravdivé a může si je dovolit ten, kdo si přesně přečte usnesení vlády z února letošního roku o privatizaci České spořitelny - děkuji panu předsedovi Tlustému, že tady jeho podstatnou část přečetl. Usnesení vlády definovalo jak kupní cenu, tak strukturu, čili šlo o balík závazků na straně nabyvatele, závazků na straně prodávajícího, závazků Konsolidační banky a ceny, která byla docilována čistým obchodním jměním banky a určitým koeficientem na něm vázaným. Čili nebyl to takový postup, že by byla nejprve stanovena cena a potom upraven předmět, naopak postup byl takový, že původní závazná nabídka banky Die Erste obsahovala podstatně nižší cenu, a to na úrovni kolem 15 miliard korun, a po jednání v mezidobí mezi předložením této původní závazné nabídky a konečnou nabídkou došlo jak k úpravě podmínek, tak k úpravě ceny a cena byla vždy projednávána spolu s podmínkami pro privatizaci, ale také spolu s podmínkami typu závazků nabyvatele, jakým způsobem bude investovat do majetku, který nabývá, a tento záměr je také samozřejmě právně vynutitelný, Fond národního majetku je bude dlouhodobě sledovat a v rámci uzavřených smluv má opravné prostředky, kdyby tyto závazky nebyly plněny, stejně jako má Die Erste opravné prostředky vůči eventuálnímu neplnění závazků ze strany Fondu národního majetku a Konsolidační banky, což samozřejmě předpokládám, že je nemožné, neboť jsme korektní partner pro nabyvatele této banky, České spořitelny. Čili to je k onomu úvodnímu obvinění, že postup byl nestandardní. Konstatuji, že postup byl standardní. Potěšilo by nás všechny, kdyby počet zájemců o Českou spořitelnu za definovaných podmínek bylo více, bohužel k tomu nedošlo.
Druhá skutečnost na kterou bych rád upozornil, je drobná nepřesnost z citátu jednoho z jmenovaných usnesení vlády. Zcela konkrétně jde o první usnesení vlády o restrukturalizaci aktiv České spořitelny z prosince roku 1998. Bylo tam řečeno, že vláda ustavila dočasnou pracovní skupinu pro privatizaci České spořitelny. Nezakládá se to na pravdě, ale jde pouze o drobný omyl: šlo o dočasnou pracovní skupinu, která měla posoudit a navrhnout vládě proces restrukturalizace aktiv v této fázi, tj. do konce prosince 1998, v kombinaci s jinými opatřeními pro posílení kapitálové přiměřenosti bank. Jak víte- a bylo to v citacích pana Tlustého uvedeno- tehdy šlo ještě o dvě další opatření, a to o rozhodnutí o navýšení základního jmění a rozhodnutí o akceptaci podřízeného dluhu, který je typem kapitálu druhého sledu, který v určité míře může doplňovat základní jmění banky tak, aby byl plněn ukazatel kapitálové přiměřenosti.
Pro ty z poslanců, kteří se nezabývají běžně problémy bankovnictví, upozorňuji, že ukazatel kapitálové přiměřenosti musí být plněn bankami na úrovni 8 %. Pokud tomu tak není, hrozí zásahy z České národní banky, které nejsou dobrovolným rozhodnutím ČNB. Národní banka je zákonem o bankách nucena činit určité kroky , a tehdy v prosinci roku 1998 hrozilo zcela akutně bez tohoto zásahu vlády to, že k 31. 1. 1998 dojde k poklesu kapitálové přiměřenosti České spořitelny o 8 %, což by mělo fatální důsledky z hlediska plnění některých podrozvahových i rozvahových závazků České spořitelny a vedlo by to fakticky k její likvidaci.
Podobná situace byla potom i v průběhu roku 1999. Vláda toto dobře věděla, protože velmi pečlivě sledovala situaci v České spořitelně. Docházelo k tomu, že postupně se dále snižoval ukazatel kapitálové přiměřenosti a vzhledem ke struktuře úvěrů, které dodnes jsou v České spořitelně, předpokládáme, tomu bude i nadále, bylo rozsáhlé vyvádějící opatření z listopadu, vedlo k tomu, že kapitálová přiměřenost se dnes pohybuje na úrovni kolem 13 %. Bude i nadále sestupná, nicméně je vytvořen prostor, aby nabyvatel navýšením základního jmění a dalšími investicemi do tohoto bankovního domu mohl již jednou provždy tyto problémy vyřešit.
Nyní dovolte, abych krátce komentoval cenu, které byla dosažena za prodej banky Česká spořitelna, náklady, které s tím byly spojeny a některé úvahy pana zpravodaje Tlustého. Cena na úrovni kolem 19 miliard korun, opravitelná podle eventuální reklasifikace části pohledávek České spořitelny k 31. 12 loňského roku, je 1,7násobkem čistého obchodního jmění České spořitelny. Je to nad úrovní ceny, které byla očekávána finančními trhy. Jako příklad bych uvedl studii Investiční banky, která byla publikována v průběhu ledna letošního roku. Očekávala cenu České spořitelny na úrovni 1,4násobku čistého obchodního jmění a podle odhadu této banky by měla být částka někde kolem 14 miliard korun. Částka o 5 miliard vyšší, byť s určitou strukturou závazků a se zvýšením této částky nad úroveň 1,4 směrem k hladině 1,7násobku obchodního jmění, je cena, kterou já osobně považuji za úspěch ve vyjednávání o Českou spořitelnu s nabyvatelem Die Erste Bank, a jde o úspěch, o který se především svým tvrdým postupem zasloužili tehdejší i stávající představitelé Fondu národního majetku.
Dále mi dovolte na závěr krátce komentovat- a bohužel tomu tvrzení příliš obsahově nerozumím, ale ono nebylo nijak doloženo- zmínku pana Tlustého o tom, že 50 miliard korun by byla správná částka za banku Česká spořitelna. Musím říci, že by mě taková částka potěšila, zároveň nicméně konstatuji, že by byla dokonce o celých 10 miliard vyšší než částka inkasovaná za Československou obchodní banku, a i v tomto případě podle poznatků finančních trhů tehdejší nabyvatel přeplatil, někdy se uvažuje o řádu několika miliard. Byl to jeden z důvodů, proč následně mezinárodní ratingové agentury belgické bance TABC(?) snížily rating pro tento závazek, který by vytvořil přeplacením férové hodnoty Československé obchodní banky.
Odhadovat částku ve výši 50 miliard korun jako kupní částku za Českou spořitelnu, a to na základě vývoje hospodářských výsledků za poslední roky, kde, jak upozorňuji, v roce 1999 došlo k předběžně dosud neauditované ztrátě blížící se 5 miliardám korun a v roce předcházejícím ke ztrátě podstatně vyšší, směřující ke ztrátě 10 miliard korun; přiznám se, že neznám přesné číslo, nepamatuji se, ale není problém je nalézt v příslušných podkladech. Jde samozřejmě o veřejně publikované datum, neboť jde o akciovou společnost veřejně kotovanou na Burze cenných papírů v Praze, čili v podkladech emitenta a jiných dokladech je dané číslo k mání.
***