Neautorizováno !

(17.30 hodin)

(pokračuje Motejl)

Pokud na něj přistoupíme, musíme si osvojit znění čl. 112a). Pokud na něj nebudeme chtít přistoupit, nestaneme se jedním z mála států, který zpochybní autoritu tohoto navrženého orgánu. Pokusíme se se vyloučit ze společenství civilizovaných států, které na půdě OSN se rozhodly založit tento orgán k odčinění svých zcela aktuálních a moderních, tragických zkušeností o mezinárodním zločinu, genocidy a dalších mezinárodních zločinů, tak jak se promítají v současné době i v nedalekých zemích, v místních válečných akcích a konfliktech. A tento mezinárodní tribunál s odvoláním na právě zcela aktuální zkušenosti chce vyvodit trestněprávní odpovědnost za mezinárodně uznávané trestné činy i vůči hlavám států, které ve svých politických aktivitách se těchto trestných činů dopustily.

Odmítám rovněž výtky nebo podezření, že navržená novela ustanovení ústavy týkající se Ústavního soudu je pokusem zlikvidovat stávající Ústavní soud. Vláda především nemá zapotřebí, aby sub species roku 2003 organizovala jakékoli atentáty vůči stávajícímu Ústavnímu soudu. Chyba se zrodila v okamžiku, kdy Ústavní soud byl konstituován s jasně vymezeným funkčním obdobím deseti let pro všechny tehdy jmenované soudce Ústavního soudu a kdy tedy nutně vznikne po uplynutí tohoto funkčního období okamžik, kdy jejich mandát zanikne a bude třeba volit Ústavní soud nový. Pochopitelně že neexistuje ani dnes žádná garance, že by titíž ústavní soudci byli zvoleni opětovně, nicméně je ustáleným zvykem v současné době zcela převládajícím, aby u funkcí, které mají být voleny, byla omezována možnost opakované volby právě proto, že v případě možnosti opakované volby dochází před rozhodujícím okamžikem k deformacím chování příslušných jednotlivců, deformacím, které jsou motivovány snahou zaručit si nebo získat přízeň voliče, volitele k tomu, aby byla volba opakována. Z tohoto hlediska a z těchto důvodů - a podotýkám, z důvodů, které byly konzultovány i se stávajícími soudci Ústavního soudu - byla možnost druhé volby, která v současném znění ústavy definována nebyla, vyloučena.

Otázka stanovení věkové hranice je v obou případech, tzn. u soudců obecných soudů i u soudců ústavních soudů, stanovena proto, že odpadne poměrně velice nedůstojné a často velice obtížné rozhodování o tom, kdy a jakým způsobem soudcovský mandát má být ukončen.

V tomto směru jsme postupovali způsobem, který je srovnatelný s velkou většinou evropských zemí, a posunutí účinnosti, tak jak je navrženo, má zmírnit eventuální dopady tak, aby se netýkalo stávajících soudců Ústavního soudu, v žádném případě v průběhu jejich funkčního období, aby přechod na tuto praxi u soudců obecných soudů nepřinesl žádné podstatné rušivé změny.

Jsem proto přesvědčen, že důvody, které odezněly v průběhu rozpravy nad tímto návrhem, nejsou důvody, které by obstály při rozhodování o tom, zda má být vládní návrh novely ústavy, který je předložen ve vám známém tisku, odmítnut již v prvním čtení.

Jsem samozřejmě hotov, stejně jako dosud, k jednotlivým otázkám se vrátit v eventuálních rozpravách ve výborech a v rámci druhého čtení, jsem ochoten vysvětlit blíže souvislosti i vzhledem k navrženým textům zákona o soudech a zákona o soudcích, a proto vás žádám, abyste návrhu na vrácení nebo na zamítnutí tohoto návrhu nevyhověli, abyste návrh novely ústavy pustili do druhého čtení. Děkuji vám.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Motejlovi. Ptám se paní zpravodajky, zda si přeje vystoupit.

Poslankyně Vlasta Parkanová: Dámy a pánové, já bych chtěla jen krátce reagovat na slova pana ministra, chtěla bych ho ujistit, že návrhy, které tu padly, které byly sekundovány, návrhy na zamítnutí, v žádném případě, alespoň podle mého přesvědčení, nevycházely ze skutečnosti, z pocitu, že návrh byl nedostatečně předjednán a že nebyl dostatečný časový prostor. Já jsem přesvědčena, a odkazuji na to, co už jsem řekla, že tím hlavním důvodem je ne polemika nad tím, zda samospráva soudcovská ano či ne, ale v jaké formě, v jaké konkrétní podobě, a uvedla jsem tu řadu důvodů, proč právě tato navrhovaná podoba je pro mě, a jak se ukázalo, i pro další mé kolegy nepřijatelná.

Chtěla bych zde ještě znovu připomenout, že v zahraničí existuje řada různých úprav, a že tedy nemůžeme přijmout tu myšlenku, že tato úprava je jediná možná. Tato úprava je jediná, ve které jsem nenašla jedinou vazbu politické odpovědnosti, jedinou vazbu toho, jakým způsobem se my budeme zodpovídat za chod soudnictví. A jak jsem již říkala, v očích veřejnosti nás této odpovědnosti nic nezbaví, ani takto přijatý zákon.

Pokud tu byla panem ministrem zmiňována schizofrenní role předsedů soudů, chtěla bych připomenout, že řada zahraničních úprav má takové postavení předsedů soudů, mohou se jinak jmenovat, ale v podstatě vazby jejich povinností, kompetencí jsou velmi podobné a jsou to země, kde takový model funguje docela uspokojivě.

Ještě by možná stálo za to se zmínit i o tom, že jsou země, kde nejvyšší rada soudnictví má v sobě zastoupeny i členy zákonodárných sborů. I poslanci mohou zasedat v takovém sboru, byť by to z tohoto návrhu připadalo nemožné.

Chtěla bych říci, že na rozdíl od pana ministra si myslím, že odmítnutí návrhu z těch důvodů, které jsem tady já a mí spolukolegové uvedli, zcela obstojí, a chtěla bych ho ujistit o tom, že návrhy byly pečlivě čteny, ne nečteny, jak říkal. Skutečně jsme jim věnovali velikou pozornost.

Závěrem shrnu. Vystoupilo nás osm řečníků, padl návrh na zamítnutí a k tomuto návrhu se přidali další čtyři poslanci, čili z osmi vystupujících pět k návrhu na zamítnutí. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Parkanové. Nyní rozhodneme o návrhu na zamítnutí.

Zaznamenala jsem žádosti o odhlášení, prosím tedy o novou registraci.

O návrhu na zamítnutí rozhodneme v hlasování pořadové číslo 179, které zahajuji. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 179 tento návrh nebyl přijat, když se z přítomných 189 poslanců pro něj vyslovilo 94 a 83 byli proti.

***