Neautorizováno !

(19.00 hodin)

(pokračuje Plachý)

Ale problém spočívá v tom, že existuje skupina občanů České republiky, kteří mají neúnosně nízké důchody, ačkoli celý život žili a pracovali ve společném státě, často jako v případě pana dr. Štancla na umístěnku, tedy nedobrovolně. Nicméně pan ministr tento problém nevnímá jako problém a odmítá ho řešit. Když jsem poslouchal jeho apologetiku, nenašel jsem tam jediný způsob, jak by chtěl tento problém našich spoluobčanů vyřešit. Přitom jsou to lidé, kteří dostávají buď poloviční důchody, pokud nespadnou do kategorií, které jsou dopláceny na úroveň důchodů v České republice, anebo nedostávají důchod žádný. S polovičním důchodem proti průměru se v České republice žít nedá.

Znovu opakuji, že tito lidé jsou nuceni pracovat bez ohledu na svůj věk a bez ohledu na svůj zdravotní stav. Upozorňoval jsem pana ministra na bludný kruh, který se tak vytváří. Odpověď jsem bohužel nedostal. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Já jsem slyšel celou řadu důvodů, proč tuto situaci řešit nelze. Bohužel jsem neslyšel ani jediný způsob, jak tuto situaci vyřešit. Od pana ministra práce a sociálních věcí za sociální demokracii bych očekával mnohem větší porozumění pro těžkou sociální situaci nikoli nepočetné skupiny našich spoluobčanů. Bohužel jsem se nedočkal.

Proto trvám na svém návrhu usnesení, který po upozornění pana předsedajícího modifikuji na standardní podobu, tedy: "Poslanecká sněmovna ČR nesouhlasí s odpovědí ministra práce a sociálních věcí na interpelaci ve věci tvrdosti smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení." Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr Špidla má slovo.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, pan poslanec Plachý je politickým činitelem síly, která se velmi snažila o rozdělení Československa, a je také představitelem té síly, která výrazně zformulovala současně platný zákon o důchodovém pojištění. Jestliže tento zákon má své důsledky, bylo správné na tyto důsledky myslet v době, kdy se republika dělila a kdy se vytvářela smlouva.

Pan poslanec Plachý předložil svou interpelaci tak, že se týkala občana České republiky, kterým je pan MUDr. Igor Štancl, CSc., ulice Josefa Štancla atd., Uherské Hradiště. Já jsem mu odpovídal na to, proč tento individuální případ řešit nelze. Obsahem této interpelace je, že pravděpodobně nezamýšlenou tvrdostí panu Štanclovi není vyplácen důchod. Upozornil jsem pana poslance, že v rámci českého právního řádu nelze vyrovnávat tvrdosti způsobené právním řádem jiného státu. Musím zásadně odmítnout názor pana poslance, že jsem nereagoval na jeho interpelaci.

Pokud jde o situaci jako takovou, mohu sněmovně sdělit, že 6. března budu jednat s panem ministrem práce a sociálních věcí Slovenské republiky. Budeme právě jednat o modernizaci sociální smlouvy mezi oběma státy. Musím ale zdůraznit poměrně jednoduchý, a přesto dost důležitý poznatek nebo fakt. Smlouva je dvoustranným aktem a bude vždy záležet na Slovenské republice, jaké podmínky přijme. Za druhé - a ve své odpovědi na interpelaci jsem to sdělil - smlouva vstoupila do našeho právního řádu. Tak jak je náš právní řád konstruován, není možné panu Štanclovi vyrovnat to, že mu není na Slovensku vyplácen důchod. Nelze to.

Dále musím odmítnout, že jsou narušena lidská práva a že není zacházeno rovně, protože v tomto případě je vždy ve stejné právní situaci výsledek posuzování shodný. Občané, kteří se nacházejí ve stejné právní situaci, jsou posuzováni shodně. Musím jasně říci, že princip zmírnění tvrdosti zákona je princip, který je podle mého názoru správný, ale má charakter např. prezidentské milosti a je velmi obtížné udržet stoprocentní a nejpevnější rovnost a základní právní strukturu. Tento institut právně předpokládá, že v určitých nečekaných situacích je možné reagovat mimo obvyklá pravidla. Musím zásadně odmítnout, že se jedná o porušení lidských práv. Pokud je pan poslanec tohoto názoru, je možné, aby připravil iniciativu, která tento případ předá Ústavnímu soudu. Analýzy, které jsem si nechal udělat, říkají zcela jasně, že v tomto případě se o porušení lidských práv nejedná.

Dovolte mi, abych věc uzavřel. Má odpověď směřovala k jednomu konkrétnímu případu v jedné konkrétní právní situaci a já jsem vysvětlil, proč jsme postupovali způsobem, kterým jsme postupovali. Pokud jde o obecnější problém, jeho základ je v rozdělení Československé republiky, které bylo politickým aktem, a jeho základ je také v nedůsledně vyjednaných smlouvách, které bezprostředně náležely(?). Znovu uvádím, že 6. března se scházím s panem ministrem práce a sociálních věcí Slovenska a zahajujeme práci na modernizaci vzájemné smlouvy, která ovšem - jak už jsem řekl - je dvoustranným aktem.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Kolega Karel Vymětal.

Poslanec Karel Vymětal: Děkuji. Dámy a pánové, při řešení této kauzy si začne člověk vzpomínat, jak v roce 1992 před rozdělením republiky se říkalo - tehdy to byli představitelé státu, parlamentu, vedoucích politických stran - že rozdělení státu nebude mít dopad na občany ani České republiky, ani Slovenské republiky. Vidíme, že ten dopad asi je. Smlouva, o které je dnes řeč, mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, je z roku 1993. Tedy z doby, kdy u moci byla pravá koalice pod vedením vlády ODS. Dnes můžeme říci, že výsledky tehdejší práce při rozdělování republiky a řešení těchto problémů se nelíbí panu poslanci z ODS. Já se mu nedivím, mně se také nelíbí. Mně a našim komunistickým poslancům se vůbec nelíbilo rozdělení republiky. Upozorňovali jsme na to, že to bude mít tvrdé dopady na občany. A teď, když to ty dopady má, tak se to nelíbí. Ano, pan kolega má zcela určitě pravdu a já si myslím, že je třeba tyto otázky - bohužel až dodatečně - řešit.

Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Byl bych velmi rád, kdybychom se pokusili držet tématu a nevydávali se na historický exkurs. (Hlasy: To patří k tématu.) Kdo další se hlásí do rozpravy? Přece jen pan poslanec Plachý.

Poslanec Jaroslav Plachý: Vážený pane předsedající, nerad, ale přece jen musím reagovat na předřečníky. Pan ministr mi přisoudil členství k té politické síle, která mimochodem - mimo jiné - mnohokrát valorizovala naše důchody. Je to paradoxní. Možná právě v důsledku toho vznikl tento problém. Kdybychom nevalorizovali, asi by tady nedošlo k tomu, že průměrný důchod v České republice je podstatně vyšší než průměrný důchod v sousedním státě, navíc snížený o kursovní rozdíly.

Panu poslanci Vymětalovi bych vaším prostřednictvím chtěl dodat následující. V roce 1992 byla samozřejmě legislativa obou států naprosto stejná, totožná. Navíc se nevědělo, jak se bude vyvíjet kurs slovenské a české koruny po rozdělení.

***