Neautorizováno !
(18.50 hodin)
(pokračuje Špidla)
Podle čl. 26 se mohou v případě, že se vyskytnou při provádění smlouvy tvrdosti, příslušné úřady obou smluvních států dohodnout o způsobu použití smlouvy. Z iniciativy české strany se proto dohodlo se slovenským nositelem pojištění s použitím zmiňovaného článku alespoň částečné řešení některých případů, neboť při uzavírání smlouvy nešlo předpokládat, jaké důsledky v sociální oblasti přinese odlišná ekonomická situace nástupnických států. Šlo o důchody přiznané do 30. 1. 1992 nebo důchody přiznané sice po tomto datu, ale s dobou započtenou jen do 31. 12. 1992, eventuálně po tomto datu, ale s dobou kratší jednoho roku, takže nevznikl nárok na tzv. dílčí důchod od jednoho nebo druhého nástupnického státu, anebo šlo o případy, kdy občan měl sídlo zaměstnavatele na Slovensku a pracoviště v České republice. Výsledkem jednání příslušných úřadů byla dohoda mezi českým a slovenským nositelem pojištění, podepsaná dne 21. 1. 1994 v Brně, kterou byl zajištěn způsob použití čl. 20 a 33 smlouvy a postup při rozhodování o tzv. převzetí příslušnosti k výplatě důchodu. Prakticky spočívá v tom, že zvláštní dávková komise ministra práce a sociálních věcí ČR byla zřízena k tomuto účelu a dávková komise Ministerstva práce a sociálních věcí a rodiny Slovenské republiky a projednaly jednotlivé případy. Pokud přijaly kladné řešení, požádal příslušný ministr o odsouhlasení tohoto řešení druhého ministra. Technickou stránku výplaty důchodu nositelem pojištění státu, pobyt občana za předpokladu, že důchodce splňuje podmínky nároky na důchod podle jeho vnitrostátních předpisů a jeho refundaci nositelem pojištění státu, který rozhodoval o nároku na důchod, si již přímo dohodli nositelé pojištění.
S použitím čl. 26 smlouvy lze tedy v odůvodněných případech přejímat příslušnost k výplatě důchodu. Zde je nutno zdůraznit, že rozsah a způsob hodnocení dob zabezpečení nároku na dávku a její výši i nároku na výplatu důchodu při převzetí příslušnosti k výplatě důchodu se řídí výhradně právními předpisy toho smluvního státu, v jehož důchodovém pojištění, zabezpečení byly tyto doby získány. To tedy znamená, že převezme-li český nositel pojištění příslušnost k výplatě slovenského důchodu, vyplácí tento důchod ve výši po přepočtu na českou měnu a za podmínek stanovených slovenským nositelem pojištění podle slovenských právních předpisů.
V říjnu 1997 tehdejší ministr práce a sociálních věcí ještě jednostranně rozhodl, že v odůvodněných případech občanům, kteří mají trvalý pobyt na území ČR a kteří dojížděli za prací na Slovensku, nebo střídali zaměstnání u zaměstnavatelů v ČR a SR, nebo měli pracoviště v ČR a sídlo zaměstnavatele v SR, nebo jsou bezmocní či starší 80 let, kde zákon o důchodovém pojištění předpokládá péči druhé osoby o ně, bude český nositel vyplácet rozdíl mezi výší důchodu vypláceného sociální pojišťovnou v Bratislavě a důchodem, který by náležel podle vnitrostátních předpisů.
V případě pana Štancla, který je zmiňován v interpelaci pana poslance Plachého, však nejsou splněny podmínky pro přiznání tohoto rozdílu, neboť po převážnou většinu svého aktivního života žil a pracoval pouze na území dnešní SR. Navíc pan Štancl nemá podle slovenských předpisů nárok na výplatu důchodu, neboť vykonává práci, která je podle slovenských právních předpisů považována za zaměstnání, a výplata důchodu mu tedy podle na slovenském území dosud platného a účinného zákona 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, nenáleží.
Ministr práce a sociálních věcí ČR nemůže rozhodovat o případných tvrdostech, které se vyskytnou v cizích právních předpisech. Tuto pravomoc má v daném případě pouze ministr práce a sociálních věcí a rodiny SR. Případ pana Štancla projednala dávková komise, která je mým poradním a výkonným orgánem, již dne 29. 3., ale neshledala důvody pro mimořádné řešení nad rámec smlouvy. I kdyby však byly shledány takové důvody, pro které by bylo možné mimořádné řešení použít, rozdíl lze vyplácet pouze za předpokladu, že je důchod ze Slovenska vyplácen, nikoliv v případě, že je výplata zastavena.
K případu pana Štancla mi dovolte ještě, abych uvedl některé podrobnosti. Pan Štancl žil a pracoval na Slovensku od 1. 8. 1958 až do 1. 10. 1993, kdy se přestěhoval do Uherského Hradiště. Od 1. 1. 1996 mu vznikl nárok na starobní důchod za dobu výdělečné činnosti v SR. Od téhož data mu vznikl nárok na dílčí důchod za dobu zaměstnání vykonávaného po rozdělení Československa od českého nositele pojištění.
Výplata slovenského důchodu se neprovádí, neboť pan Štancl je společníkem společnosti s ručením omezeným Štanclova lékárna Uherské Hradiště a vykonává pro tuto společnost činnost, která je považována z hlediska slovenských předpisů za zaměstnání, a proto podle platných slovenských právních předpisů mu výplata důchodu nenáleží. Ministr práce, jak už jsem uvedl, nemůže odstraňovat tvrdosti, které se vyskytnou při provádění právních předpisů jiného státu, a jiné důvody nebyly shledány. Jmenovaný se sice narodil v ČR, kde i vystudoval, převážnou většinu svého života však žil na Slovensku a důvodem jeho návratu do ČR bylo řešení bytového problému v souvislosti s restitučním nárokem. Znovu uvádím - pan Štancl je společníkem společnosti s ručením omezeným Štanclova lékárna Uherské Hradiště, nenáleží mu tedy slovenský důchod a česká strana není oprávněna dorovnávat důchod, který není vyplácen.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji pane ministře. Pan poslanec Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl jsem se jenom připojit a potvrdit slova víceméně tady pana kolegy poslance Jaroslava Plachého. Setkávám se s tím také poměrně často, s tímto jevem, z několika důvodů. U nás tam existuje, ve Východočeském kraji, ve východních Čechách, Vysoká škola dopravní, která se před časem přestěhovala z Žiliny do Pardubic, a tam je celá řada učitelů, kteří patří do této kategorie. Pak tam je továrna ZVÚ, která postupně atrofuje, a někteří přešli pracovat do strojírenských závodů na Slovensko, zrovna tak jako bývalí pracovníci Montasu. A ti se dostávají do těchto kleští. Ty kleště, jak rekapituloval pan ministr, jsou nejméně trojí. Ono nejde při vyměřování důchodu o koruny, ale jde doslova o tisíce, když to tak vidíte v časové řadě, za rok to je skutečně několik tisíc korun. Jsou to jednak ty známé kursovní rozdíly mezi slovenskou korunou a českou korunou, pak je to odlišný způsob valorizace, u nás už byla asi čtrnáctkrát nebo možná patnáctkrát, na Slovensku jsou ty intervaly o něco delší, a pak jeden z těch hlavních důvodů jsou jiná legislativa - u nás 155/1995 Sb., a na Slovensku platí ještě stará československá "stovka" z roku 1988.
Domnívám se, že bude potřeba do budoucna hledat cestu, jak tyto rozdíly sladit. Lidé nemohou doplácet na to, že došlo k rozdělení Československa. Dokonce ti, se kterými jsem hovořil, ani s tím rozdělením vůbec nesouhlasili, byla to záležitost, která šla mimo ně, a doplácejí na to velice tvrdě. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Chtěl bych poprosil všechny kolegyně a kolegy, kteří nemají v úmyslu sledovat průběh písemných interpelací, aby jej strávili ve foyeru u místního občerstvovacího zařízení a umožnili tak projednat tento bod v klidu.
Ptám se, kdo se další hlásí do rozpravy. Pan poslanec Plachý.
Poslanec Jaroslav Plachý: Pane předsedající, dámy a pánové, pan ministr díky pilnosti a pracovitosti svých úředníků odpověděl na něco jiného, než co bylo diskutováno zde v této sněmovně. Asi to všichni vnímáme, že problém nespočívá v tom, proč nelze tuto smlouvu nějakým způsobem aplikovat jinak, než jak je psáno její literou.
***