Neautorizováno !

(14.30 hodin)

(pokračuje Ransdorf)

Pan ministr se ve svém úvodním slovu zmínil o tom, že Talibán nemá všechny rysy subjektu mezinárodního práva. Vůbec je sporné, zda Talibán je subjektem mezinárodního práva v pravém slova smyslu. Můžeme si samozřejmě klást otázku, jak postupovat i v jiných případech, kdy podobná hnutí v podstatě ignorují úsilí mezinárodního společenství o právní a politickou stabilitu.

Připomenu třeba Angolu, kde došlo k tomu, že mezinárodní společenství napomohlo k vypsání svobodných voleb, jejich řádnému průběhu a jeden ze subjektů dohody, tzn. Unita, odmítl respektovat výsledky těchto voleb a nadále pokračuje ve svých aktivitách, které vedou k destabilizaci celého regionu. Je možno Unita v daném případě pokládat za subjekt mezinárodního práva?

Podobně je to u různých guerillových hnutí, která jsou v Latinské Americe, v některých případech kontrolují i rozsáhlá území, např. v Kolumbii, kde takové hnutí ovládá 40 % území státu a existence tohoto hnutí je pohnutkou pro Spojené státy americké, aby učinily z Kolumbie největšího příjemce americké vojenské pomoci na západní polokouli.

Mohl bych uvádět i další hnutí, která existují po celém světě, neboť v současné době máme 70 - 75 ozbrojených konfliktů na celé zeměkouli.

Podobná věc, jako je to v případě Talibánu, klade vážnou výzvu pro lidi, kteří se teoreticky i prakticky zabývají mezinárodním právem, jak sjednotit postup, jak vytvořit určitý mezinárodněprávní úzus, který by nebyl napadnutelný a který by neměl statut výjimečnosti, jako je tomu v tomto případě.

Jestliže se hovoří o hnutí Talibán a o osobě bin Ladína, tak úder, který byl s odvoláním na bin Ladína veden proti Afghánistánu a proti Súdánu, kdy došlo k bombardování některých objektů, neměl prokazatelné argumentační zázemí a v případě Súdánu se dokonce ukázalo, že továrna, která měla údajně vyrábět zbraně hromadného ničení, ve skutečnosti tyto charakteristiky nesplňovala, jednalo se o prokazatelně civilní výrobu.

Dámy a pánové, myslím si, že bychom měli žádat - a já se v této souvislosti obracím na pana ministra - o určité vysvětlení přístupu České republiky, jak se nadále vypořádávat s tímto problémem, neboť v tomto světě je celá řada hnutí, která nepochybně zasahují do širšího politického dění. Stačí se dnes podívat na urovnání v Severním Irsku, kdy do hry, do vyjednávání byla vtažena i civilní odnož Irské republikánské armády, a i tam můžeme klást otázku, zda se jedná o subjekt mezinárodního práva, protože se jedná o urovnání, kde se přesahuje hranice Spojeného království a zasahuje se i do záležitostí Irské republiky.

Tyto věci tedy nejsou jenom záležitostí zemí tradičně neklidných, které klademe do rozvojového světa, ale mohou se stát i záležitostí evropského vývoje, jak ukázal i nedávný průběh dění na Balkáně. Myslím si, že je to výzva, kterou musíme právem adresovat panu ministrovi a jeho resortu, aby česká politika nekolísala případ od případu k různým řešením, ale aby měla určitý řekl bych promyšlený ráz a aby nebyla pouze přizpůsobením se tomu, co se po nás žádá zvenčí. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Slovo má pan poslanec Exner.

Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, členové vlády, dámy a pánové, Talibán představuje středověký, a to ještě velmi zaostalý středověký režim, který v současné době ovládá větší část Afghánistánu včetně hlavního města Kábulu. V tomto smyslu je jisté, že jakýkoli občan žijící na konci 20. století těžko může podporovat podobný režim při politické kultuře Evropy. Na druhé straně máme opakovaně výhrady k tomu, jestliže máme zmocnit vládu k přijímání opatření, která budou případně teprve přijata, a to často orgány, které na rozhodování uvnitř naší země nezávisí, a ještě k tomu to mohou být orgány, v nichž nejsme v současné době žádným způsobem zúčastněni.

Pokud vládní návrh předpokládá, že bychom se měli řídit do budoucna v této otázce také možnými rozhodnutími Rady Evropské unie, pokládám to v této situaci za zbytečnou vlezlost a podřízenost, ne vstřícnost politickému řešení v této oblasti. Podobný závazek nemůže v současné době vyplývat z našeho členství v Evropské unii, v Evropských společenstvích, nevyplývá ani z Evropské dohody.

Na základě toho se domnívám, že takové zmocnění vládě je jednak nadbytečné, jednak i proti zásadám našeho právního řádu. Navrhuji proto následující pozměňovací návrhy:

V § 1 odst. 1 vypustit slova: nebo Rady Evropské unie.

V § 1 odst. 2 vypustit slova: nebo Rada Evropské unie.

V § 2 písm. c) vypustit slova: nebo Rady Evropské unie.

O těchto pozměňovacích návrzích je možno hlasovat jedním hlasováním, protože svou podstatou představují jeden problém.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Hlásí se někdo dále do rozpravy? Pan poslanec Payne má slovo.

Poslanec Jiří Payne: Děkuji, paní místopředsedkyně.

V tomto zákoně se opět nastoluje problém znejistění podnikatelského prostředí v České republice, tak jako tomu bylo už i v jiných zákonech. Jde o to, že naši podnikatelé budou vázáni jistými povinnostmi, přičemž není v jejich silách se přesvědčit v daném konkrétním případě jakéhokoli obchodního jednání, zda neporušují tento zákon.

V případě, že se jedná o sankce vůči státu, který je nadán mezinárodní suverenitou, pak z cestovního dokladu svého partnera, z toho, kde je evidována právnická osoba, se kterou probíhá jednání, se dá usuzovat, zda tento subjekt podléhá či nepodléhá nějakému sankčnímu režimu.V tomto případě náš podnikatel nemá žádný způsob, jak si ověřit, zda neporušuje tento zákon, tudíž se dostává do situace, že mu může být za jakýchkoli okolností uložena pokuta, a přitom on neměl žádnou možnost, jak se přesvědčit, zda jeho partner náhodou není v nějakém vztahu k zmiňovanému hnutí, jak to stanoví tento návrh zákona.

Myslím si, že to je návrh zákona, který směřuje do oblasti, kde se vracíme k téměř totalitním praktikám státu zároveň s tím, že občanům jsou ukládány povinnosti nařízením, takže se dostáváme do situace, že občan smí dělat jen to, co není zakázáno např. nařízením, obráceně stát si osobuje práva rozhodovat o čemkoli, aniž by to bylo činěno zákonem, vůči konkrétní fyzické osobě.

***