Neautorizováno !

(16.50 hodin)

(pokračuje Pešán)

Změny jsou zhruba ve složení orgánů fondu, kde došlo ke zvýšení na počet tří zástupců nevládních organizací, pak jsou změny v dozorčí radě, v zastoupení obou komor Parlamentu. Intervenční ceny vyhlašuje Ministerstvo financí, ale tvoří je Ministerstvo zemědělství. Pak se jedná o několik terminologických změn.

Jestliže bych se zastavil u intervenční ceny, konstrukce, tak jak je navrhována v tomto zákoně, je naprosto chybná. Musí být vyhlašována na základě zákona, a to ex post v určitém procentuálním vztahu ke světové ceně, a ne podle úvah fondu, jak zrovna uzná za vhodné a jak je to navrhováno v tomto zákoně.

Není mi jasný kompetenční vztah mezi Ministerstvem financí a Ministerstvem zemědělství, respektive Ministerstvem zemědělství jako stanovitelem a Ministerstvem financí jako vyhlašovatelem intervenční ceny. Pokud je Ministerstvo financí pouze pasivním vyhlašovatelem této ceny, jak je to uvedeno v zákoně, potom je tam zbytečně.

K paragrafu 1 odst. 6, který řeší nákup, prodej, skladování a dopravu zemědělských výrobků prostřednictvím fyzických nebo právnických osob - myslím, že došlo ke změně k horšímu proti původnímu návrhu tím, že se vlastně vynechává odkaz na zákon o zadávání veřejných zakázek a nahrazuje se blíže nespecifikovanými zásadami, které si zpracuje sám fond. Myslím, že toto je naprosto nepřijatelné.

Předsedou dozorčí rady je předseda zemědělského výboru, místopředsedou je předseda výboru Senátu pro hospodářství, zemědělství a dopravu nebo jimi navržení zástupci. Já si myslím, že v Parlamentě se postupuje poněkud jinak při volbách určitých orgánů než tak, že předseda si navrhne sám svého zástupce, jak uzná za vhodné, aniž by do toho mohl zasahovat Parlament.

Špatný je také návrh, aby vláda měla možnost odvolat předsedu dozorčí rady. Myslím, že celý mechanismus jmenování a odvolání musí být řešen naprosto jinak. Také proto si myslím, že předsedu zemědělského výboru jako předsedu dozorčí rady by vláda neměla mít možnost takovýmto mechanismem odvolat bez možnosti vyjádření ostatních, například členů Parlamentu. Kdybych hovořil dále, musel bych se opakovat a používat argumenty, které jsem používal při předložení prvního návrhu zákona. V krátkosti chci jen konstatovat, že návrh je v přímém rozporu se zákonem číslo 252 o zemědělství, podle kterého přímé i nepřímé podpory a podpůrné programy schvaluje každoročně Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR.

Znovu musím konstatovat, že osobně jsem proti jakémukoli zákonu, který zavádí tržní pořádek, který přináší újmu, abychom potom na druhé straně tuto újmu kompenzovali. Myslím, že na ztrátách výrobců se může stát jen za určitých a přesně definovaných podmínek pouze určitou mírou podílet a ne je kompenzovat jako celek.

Myslím si, že zemědělský intervenční fond by měl být partnerem Evropského garančního a podpůrného fondu, jak zde říkal kolega Grůza, jednak v oblasti právních pravidel, vyplácení plateb do zemědělství České republiky, jednak v oblasti účetního auditu a kontroly plateb; pak by měl koordinovat programy podpor vnitřního trhu zemědělskými komoditami stanovené Evropskou unií a od okamžiku, kdy bude v České republice aktuální nákup a prodej za ceny stanovené Evropskou unií, by měl být zemědělský intervenční fond manažerem těchto transakcí. Každopádně nemůže působit jako zřizovatel kteréhokoli článku technických služeb, nebo kterýkoli jiný orgán by neměl mít pravomoc omezovat podnikání určováním produkčních kvót, obcházet kontrolu Parlamentu a vše, co zde bylo zmíněno mými předřečníky.

Připojuji se k návrhu na vrácení tohoto zákona k přepracování. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Pešánovi. Slovo má pan poslanec Stanislav Němec.

Poslanec Stanislav Němec: Dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, já vás nebudu dlouho zdržovat argumenty a konstatováním, které zde zaznělo již přede mnou od mých předřečníků. Já jsem z hloubi duše přesvědčen, že zemědělský intervenční fond je potřebný, že je potřebná instituce, která bude kompatibilní s institucemi obdobnými v Evropě. Tak jak je návrh předložen, se bohužel neliší od návrhu, který jsme zamítli třetího listopadu na můj návrh, takže nebudu opakovat své argumenty.

Jenom uvedu několik krátkých poznámek z praxe. První poznámka - velmi mě mrzí, že nebyly akceptovány připomínky zemědělské veřejnosti, zejména soukromých zemědělců, které byly formulovány a které byly panu ministrovi k tomuto návrhu zákona předány. To je jedna věc.

Kromě rozšíření počtu zástupců zemědělských organizací v prezidiu fondu z jednoho na tři v podstatě hlavní otázka - to znamená kompetence fondu, to, kdo bude rozhodovat o vnitřních záležitostech - akceptována nebyla. Zákon byl předán zpět do Parlamentu prakticky v nezměněné podobě.

Na podporu toho, že takováto organizace je potřebná, si dovolím říci malý příklad ze života, ze zemědělské praxe. Řada z vás ví, nebo se alespoň dočetla v novinách, jaká je situace na trhu se zemědělskými komoditami. Situace není dobrá. Dnes je to i otázka boje mezi různými lobbistickými skupinami velkých firem, které tady opanovaly různá odvětví podnikání v potravinářství nebo ve zpracovatelském průmyslu. Vzhledem k tomu, že neexistuje zákon, který by striktně upravoval možnosti zasahování státu do trhu, osobuje si toto právo v současné době vláda prostřednictvím Ministerstva zemědělství.

Dne 9. února tohoto roku rozeslalo Ministerstvo zemědělství návrh vládního nařízení na regulaci trhu s cukrem s požadavkem - podotýkám, že 9. února byl pátek -, že do 12. února, to je do pondělí, chce od připomínkových organizací mít připomínky k tomuto nařízení. Žádat připomínky přes sobotu a neděli je samozřejmě kouzelný termín. Já jako předseda Asociace soukromých zemědělců jsem tento materiál také obdržel. Musím podotknout, že Parlament jej neobdržel. Dali jsme své připomínky k tomuto materiálu. Musím říci, že byly částečně akceptovány, nicméně materiál byl za týden nato, to znamená předevčírem, vládou schválen, a to v podstatě přes záporné stanovisko Úřadu pro hospodářskou soutěž, Ministerstva spravedlnosti a dalších organizací.

Návrh spočívá v tom, že celé množství spotřeby cukru v této republice plus reálné množství, které je možné vyvézt, ministerstvo určilo jako vnitřní a exportní kvótu a určilo ji zhruba sedmi nebo osmi firmám, které vyrábějí cukr v této republice. Firmy, které například chtějí začít produkovat cukr v nových cukrovarech nebo v nově rozjetých cukrovarech, nemají v letošním roce šanci, protože nemají tuto kvótu.

Není to žádný teoretický příklad. Došlo ke konkrétním případům, že investor zakoupil cukrovar, chce ho rozjet, ale nemá šanci v podstatě proti dvěma silným zahraničním skupinám, které ovládly osmdesát procent našeho trhu s cukrem a které mají přiřknuto vládním nařízením určité množství cukru, takzvanou kvótu. Dnes, když chce někdo podnikat v cukrovarnictví, nemá prostě šanci. Kvótu drží cukrovary, a tím samozřejmě drží v šachu i zemědělce, protože kvóta není určena pěstitelům, ale výrobcům cukru, takže tam je jasná souvislost.

***