(10.40 hodin)

(pokračuje Tlustý)

Požádali jsme o vyjádření Ministerstvo financí, o vyjádření, které by odpovědělo na otázku, jaký by přijetí tohoto zákona, tj. ustanovení 17. listopadu státním státkem, mělo dopad na státní rozpočet. Stanovisko vlády uvádí, že tento dopad by byl zanedbatelný. Ve stanovisku vlády - dovolte mi ocitovat - se hovoří o pravděpodobném efektu ve výši 20 milionů korun, a to je efekt, který si dovolím ve státním rozpočtu označit za zanedbatelný.

Jako poslední argument na podporu tohoto zákona mi dovolte se odvolat na údaje zveřejněné v tomto týdnu v českých médiích. Tyto údaje uvádějí, že Češi a Česká republika jsou v tabulce zemí, v tabulce, která uvádí počet hodin odpracovaných v pracovní době obyvatelstvem, na prvním místě této světové tabulky, a Češi jsou tedy podle této statistiky alespoň formálně nejintenzivněji pracujícím národem. Tato tabulka samozřejmě nic neříká o intenzitě práce během pracovní doby. Právě proto se domnívám, že návrh, kterým by byl do systému státních státků zařazen 17. listopad, návrh, kterým by se rozšířil počet dnů volna, a tím se snížila celková suma pracovní doby, by byl nejenom vítaným zkrácením sumy pracovní doby, ale i příležitostí pro to, aby se v menším rozsahu formálně odpracovaného času mohla stát práce intenzivnější, protože je známo, že suma pracovní doby s odvedeným výkonem nemá přímou souvislost, neb tam hraje roli právě intenzita využívání této pracovní doby.

To jsou tedy základní argumenty, kterými bych si dovolil oslovit ctěnou sněmovnu a získat pro podporu tohoto návrhu všechny, kteří se domnívají, že 17. listopad by se mohl a měl stát dalším státním svátkem České republiky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Tlustému. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jan Kostrhun.

 

Poslanec Jan Kostrhun: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Jak už bylo řečeno jedním z předkladatelů, panem poslancem Tlustým, podstatou předkládaného návrhu zákona, tisk 449, je abych tak řekl povýšení památného dne 17. listopadu na státní svátek. Podle mého názoru je to myšlenka ušlechtilá, provedení této myšlenky je důstojné. Vláda s tímto záměrem vyslovila souhlas, který máte před sebou v tisku číslo 449/1. Ze stanoviska vlády vyplývá, že zpracování návrhu tohoto zákona má jisté legislativní nedostatky. Domnívám se však, že i to je možno odstranit v průběhu projednávání ve výboru, či ve výborech.

Závěrem mi dovolte, aniž bych samozřejmě chtěl jakkoliv tady tuto záležitost zlehčovat, dovoluji si ve vší skromnosti předpokládat, že schválením tohoto zákona způsobíme radost zaměstnancům bez rozdílu politické příslušnosti, bez rozdílu politického přesvědčení nebo politických sympatií.

Jinými slovy navrhuji, aby sněmovna propustila návrh tohoto zákona, tisk 449, do druhého čtení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu zpravodaji Kostrhunovi a nyní otevírám obecnou rozpravu, do které je první přihlášen pan poslanec Pavel Tollner. Připraví se pan poslanec Josef Jalůvka.

 

Poslanec Pavel Tollner: Paní místopředsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové. Nepřišel jsem kritizovat předloženou novelu, právě naopak. Oceňuji snahu předkladatelů dát 17. listopadu odpovídající místo v kalendáři. Také oceňuji, že toto téma, téma svátkového zákona, se zde takto díky předkladatelům znovu vrací na pořad ve sněmovně. Jak známo, první republice trvalo sedm let od zvratu poměrů, kdy se usnesla po několika pokusech na novém svátkovém zákonu z roku 1925, který je v mnohém inspirativní myslím i dnes pro nás. My vlastně k tomuto přicházíme také po několika pokusech po deseti letech. Připomeňme si, že polistopadové novely zákona z doby totality - z roku 1951 svátkového zákona - byly takové novely řekl bych salámové, kdy se něco odkrojilo a něco přidalo. Já myslím, že je velmi dobře, že předkladatelé předkládají nový, komplexní zákon.

Tento zákon svým charakterem, můžeme říci, je něčím jako vizitkou státu, neboť svátky v kalendáři vypovídají o tom, čeho si vážíme, co ctíme a co máme rádi. Nesporně by takový kalendář měl zrcadlit i ideu státní a národní. Proto mě poněkud rmoutí, že v návrhu zůstal jen jeden významný den a vypuštěna byla prázdná množina památných dnů. Jako by v naší historii, v dějinách naší státnosti, nebylo žádné jiné datum než v zákoně nespecifikovaný 5. květen. Myslím, že nemůžeme oslyšet ani požadavek bývalých osvětimských vězňů, nový požadavek na to, aby 27. leden byl zařazen jako významný den, totiž den obětí holocaustu a den boje proti násilí a rasismu, antisemitismu a xenofobii, jak je navrhováno. Já se domnívám, že takový návrh zákona, který jakýmsi způsobem významně v té polistopadové době mění kalendář, by měl být předmětem širšího konsensu ve sněmovně.

Proto snažně prosím, aby se prodloužila lhůta k projednávání o 20 dní. A abych sem nemusel ještě jednou, také navrhuji, aby zákon byl dán k projednání i petičnímu výboru. Konkrétní návrhy pochopitelně vznesu v dalším, druhém čtení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Tollnerovi. Slovo má pan poslanec Josef Jalůvka. Připraví se pan poslanec Jiří Payne.

 

Poslanec Josef Jalůvka: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Nestává se často, aby se na den přesně po padesáti letech zopakovala událost, která je zlomová pro život státu, národa. V Československu se tak stalo, a to 17. listopadu 1939 a 17. listopadu 1989. Navíc obě události byly vyvolány stejným odporem proti útisku totalitního režimu. Obě byly zaměřeny na zastrašení a v případě té předválečné dokonce na likvidaci vysokoškolského studentstva.

Budoucí inteligence je pro národ nositelem naděje a svou dosud neopouzdřenou potřebou spravedlnosti je nejrizikovější společenskou skupinou pro každý nedemokratický režim. Proto byli studenti v obou případech vybráni pro demonstraci brutality, a tím i zastrašení zbytku společnosti. Utrpení, které postihlo účastníky protirežimních demonstrací v říjnu a listopadu 1939 a 17. listopadu 1989, bylo podobné, byť po padesáti letech se komunistický režim neodvážil postupovat se stejnou krutostí jako fašisté.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP