(17.00 hodin)
(pokračuje Doktor)
Ale i otázky hledající odpovědi na kvalitu přijatého zákona, otázky hledající míru odpovědnosti státu a výkonu dohledu, který byl zákonem upraven. Jedině z takového poznání musí vycházet naše novela, usnesení rozpočtového výboru, případně doplňující pozměňovací návrhy. Pouze s takovým návrhem novely, který dokáže věcně velmi efektivně reagovat na objektivní poznatky z celého sektoru, je možné v závěrečném hlasování vyslovit souhlas.
Dovolte tedy, abych se pokusil položit otázku první: kde se vzal finanční potenciál objemu vkladů, jejichž meziroční nárůst činil v procentním vyjádření například let 1998/97 331,5 %? Samozřejmě že jako první a zcela na místě se nabízí odpověď - zejména díky slibovanému zhodnocení vkladů. Stejně na místě je však odpověď - rozsahem poskytovaných služeb. Zejména velké družstevní záložny se rozhodly přímo konkurovat bankám a nabízely své služby tam, kde docházelo k přímé konfrontaci jejich produktů. Nabízí se však i další odpověď, na první pohled ne zcela zřetelná. První vlna přízně vkladatelů se totiž odehrává v úplně jiném prostředí a klimatu v době, kdy nabízená míra zhodnocení vkladů nepřevyšuje nabídku v bankách tak dramaticky, jako tomu bylo v roce 1999 nebo v závěru roku 1998.
Nabízím znalcům problematiky příklad k zamyšlení. Zkusme si promítnout na časovou osu tyto události. První otřes malých bank, následnou krizi Agrobanky, která vede vedle jiných důsledků i k uzavírání expozitur, chcete-li kontaktních míst. V roce 1998 vešly ve známost problémy České spořitelny. Mimochodem, i tato banka reagovala na problémy s vlastní efektivitou uzavíráním svých poboček a expozitur. Pokud si dáte práci a porovnáte promítnutí těchto krizí v časové ose s růstem objemu vkladů v letech 1997 - 98, naleznete další z možných odpovědí.
Velmi často diskutovanou otázkou jsou kontrolní mechanismy státu, tedy Ministerstva financí a České národní banky. Dovolte mi, abych se nejprve věnovat tématu České národní banky. Podle zákona č. 87/95 Sb. je spořitelním a úvěrním družstvům uložena povinnost plnit vůči ČNB informační povinnosti ve smyslu zákona 6/93 Sb., o České národní bance. V souladu s postavením ČNB vyplývajícím z citovaného zákona je ČNB oprávněna vyžadovat od družstevních záložen jakékoli informace a podklady. V případě, kdy by družstevní záložna tyto podklady neposkytla nebo tyto byly neúplné nebo nesprávné, má ČNB právo uložit družstevní záložně ve správním řízení pokutu až do výše 1 milionu.
Dovolte, abych uvedl, že je zcela prokazatelně ověřeno, že Česká národní banka žádné informace ani podklady od družstevních záložen nevyžaduje.
Zbývá, abych doplnil odpověď týkající se vztahu družstevní záložny a Ministerstva financí, přičemž je zřejmé, že nás zajímá především role Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami. Ve smyslu § 24 zákona
- Ministerstvo financí jmenuje a odvolává ředitele úřadu;
- postavení, působnost a činnost úřadu se řídí statutem, který vydal ředitel úřadu po předchozím souhlasu Ministerstva financí.
Úřad každoročně vypracovává zprávu o činnosti a hospodaření úřadu, kterou předkládá Ministerstvu financí ke schválení. Úřad se při výkonu dohledu řídí základními pravidly a zákonem č. 552/91 ČNR, o státní kontrole, ve znění zákona č. 166/93 Sb. Jeho pravomoci jsou uvedeny přímo v zákoně, dovolím si je tedy doplnit svým názorem.
Je nesporné, že úřad nebyl schopen vykonávat své pravomoci v dostatečné míře a uplatňovat zákonem stanovený vliv a kontrolu. Ministerstvo financí nemá žádnou možnost zpětně prověřit výkon dohledu a omezuje se pouze na konstatování, že hlavním důvodem bylo slabé personální obsazení úřadu.
Zajisté nejbolavějším místem družstevních záložen jsou jejich vztahy k dceřiným společnostem, přičemž je třeba podotknout, že existuje řada družstevních záložen, které dceřiné společnosti vůbec nezaložily. Z dostupných údajů vyplývá, že možnost zřizování dceřiných společností družstevními záložnami byla velmi hrubou chybou. Původní záměr měl zcela racionální jádro a jistě nebyl míněn ani zle, praxe však ukázala, že uvedeny v život jsou dcery a bohužel dnes již existující a podnikající vnučky nástrojem, jehož prostřednictvím odcházejí z družstev značné prostředky, a tím je ohrožována likvidita mateřské družstevní záložny.
Podnikatelská činnost dcer však znamená zásadní koncepční průlom v původně uzavřeném systému uspokojování potřeb vlastních členů uzavřené klientely. Do systému se totiž dostávají vztahy a závazky, ale i pohledávky ke třetím osobám. Prostřednictvím dcer pronikají družstevní záložny do oblastí, jejichž přímý výkon jim zákon 87/95 nedovoluje. Investorské a stavební firmy, cestovní kanceláře, investice do projektů s velmi dlouhodobou a někdy i velmi pochybnou návratností. Činnost dceřiných společností se tak v řadě případů dostává do velmi ostrého konfliktu se zákonem 87/95. Musím říci, že však neexistoval žádný nástroj, který by umožnil efektivní opatření. Hospodaření dcer nebylo a ani nemohlo být předmětem zkoumání úřadu. Postavení úřadu k dceřiným společnostem, jak je popsané v zákoně, resp. není, to totiž neumožňovalo. Navenek pěkný vývěsní štít uhlazené účetní bilance tak mohl ukrývat - a většinou i ukrýval - narůstající problémy.
Z dostupných údajů vyplývá, že vedení řady družstevních záložen se dopustila stejných chyb jako banky počátkem 90. let. Přehnané investice do expanze, zřizování poboček a s tím spojené investování do nákupu budov, technického vybavení, personálu atd. S tím logicky související zvýšené provozní náklady, plynoucí navíc z velmi bujné reklamní kampaně.
Vážené dámy a pánové, v průběhu jednání na půdě rozpočtového výboru jsem pro označení současného stavu problémů, v nichž se záložny nalézají a s nimiž se potýkají, použil výraz "závažné systémové selhání" a na tomto výrazu s odvoláním na již uvedené skutečnosti trvám. Návrh novely zákona č. 87/95, sněmovní tisk 244, byl koncipován jako odrazový můstek k intenzivní práci na prohloubení novely a zejména jako nástroj k přenesení diskuse na toto téma na půdu sněmovny a rozpočtového výboru. Ten se na své 23. schůzi vyrovnal s řadou pozměňovacích návrhů a přijal komplexní pozměňovací návrh. Rád bych za tuto velmi složitou práci rozpočtovému výboru poděkoval, ale musím dodat, že zbývá řada drobných doladění, která mě vedou k tomu, abych vystoupil v podrobné rozpravě a tyto pozměňovací návrhy ještě přednesl.
Zásadním opatřením je zákaz dceřiných společností. Důvody, které nás vedly k této úpravě, jsou myslím zcela zřetelné. Složitým tématem však je jejich činnost, těch stávajících, dosud existujících. Na základě novely v té podobě, v níž je po projednání v rozpočtovém výboru, podléhají dceřiné společnosti přímé kontrole úřadu pro dohled, jehož pravomoci se výrazně posilují a jsou nesrovnatelné s původním tvarem zákona. Problematickým zůstává určení délky přechodného období, během něhož mají být stávající dceřiné společnosti zrušeny.
***