(14.40 hodin)
(pokračuje Langer)
Obrazem pátým světa ve třetím tisíciletí je svobodné tržní hospodářství založené na elektronickém obchodu, a teď navazuji opět na slova mých předřečníků, je to společenství, kde vliv státu přirozenou cestou, bez ohledu na to, jakou máme politickou orientaci, zmizí, a to bude oblast obchodu a ekonomických aktivit obecně. Možná to bude díky tomu, že budeme svědky stále dynamičtějšího způsobu zavádění informačních technologií. Myslím, že elektronický obchod bude jedním ze základních pojítek mezi lidmi.
Hovořil-li jsem o vztahu státu a občana ve třetím tisíciletí, myslím si, že právě oblast veřejné správy, a nejenom obchodu, bude tou oblastí, kde se bude zákon o elektronickém podpisu nejvíce projevovat.
První otázkou, kterou si v této souvislosti musíme položit, je vymezení oblastí, ve kterých má moderní stát nezastupitelnou roli. Mezi tyto oblasti bezpochyby patří veřejná správa, která je v mnoha ohledech, v mnoha sférách těžko nahraditelná jinými iniciativami. Prostřednictvím veřejné správy musí vykonávat stát servis svým občanům. Zdůrazňuji skutečně servis svým klientům. Občan se ve vztahu ke státu stává totiž zákazníkem, který prostřednictvím svých daní platí jistou cenu a zcela legitimně pak chce od státu službu této ceně odpovídající. Stát vstupuje do stejného vztahu jako podnikatel, který musí nabídnout co možná nejkvalitnější služby za co možná nejnižší cenu. Za tímto ideálem myslím - každý si to přizná - česká veřejná správa výrazně zaostává a já věřím, že zákon o elektronickém podpisu a zákony, které budou poté následovat, povedou k tomu, aby skutečně vztah mezi státem, mezi zástupci státu ve veřejné správě a občany byl co možná nejjednodušší, co možná nejefektivněji fungující a co možná nejlevnější.
Jsem přesvědčen, že základním prvkem rozvoje informační společnosti je nástup informačních technologií také do obchodní sféry a vznik prostředí, pro které se pomalu vžívá terminus technicus "a commerce" nebo "a business". Jsem přesvědčen, že i v tomto směru se celé společnosti otevírá do budoucnosti obrovský prostor, obrovská naděje, a to hned v několika ohledech. Díky tomuto může jít o jeden z reálných prostředků k oslabení tendencí k válečným konfliktům na celém světě, neboť je totiž starou pravdou, že ten, kdo obchoduje, obvykle spolu nebojuje.
Současně také platí, že bez svobodného prostředí nebude možné nikde na světě obstát. Myslím, že autoritativní a totalitní režimy, které ještě přežívají v některých končinách, také díky propojení informačními technikami budou pod tak velkým tlakem, že jim nezbude nic jiného, než svoji podstatu od svých základů změnit.
Jedním ze základů všeho toho, o čem jsem v tuto chvíli hovořil, je právě zákon o elektronickém podpisu. Já jsem přesvědčen, že přijetím tohoto zákona uděláme jeden z prvních, ale bezpodmínečně nutných kroků k dosažení toho ideálu, který se možná v jednotlivostech může mezi námi lišit, ale myslím, že ve své podstatě je to cíl, ke kterému bychom měli toužit dospět všichni.
Již Vladimír Mlynář zdůraznil ochotu navrhovatelů, ke které se připojil i kolega Stanislav Gross, velmi důkladně naslouchat všem kritikům, diskutovat o všech pozměňujících návrzích, které v rámci projednávání tohoto zákona budou vzneseny a přispějí ke zvýšení kvality této normy. Já sám osobně se připojuji k této ochotě. Jsem připraven na toto téma velmi detailně diskutovat. Vzhledem k tomu všemu, co jsem řekl, vzhledem k tomu všemu, co řekl jak zpravodaj, tak mí dva předřečníci, vás prosím, abyste tuto normu propustili do dalšího legislativního procesu.
Děkuji vám za trpělivost i za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedovi sněmovny Ivanu Langrovi. Nyní bude hovořit pan kolega Jiří Payne. Připraví se pan kolega Tomáš Kvapil.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, slyšeli jsme tady načrtnutou vizi, jak by mohla vypadat informační společnost budoucnosti. Byli jsme seznámeni s velkými ideály a cíli navrhovatelů tohoto zákona. Já se obávám, že ten návrh, tak jak je napsán, ve svém provedení směřuje přesně opačným směrem a nenaplňuje to, co bychom si od něj slibovali, a to, co by od něj náš stát potřeboval. Naopak povede k zablokování elektronického obchodu, a to na pěkně dlouhou dobu, pokud bude schválen.
Za prvé ten zákon nerozlišuje, návrh nerozlišuje veřejnou a soukromou sféru. Sami navrhovatelé připouštějí, že v soukromé sféře se elektronický podpis již používá, a to běžně. Pokud se obě dvě strany dohodnou, že budou jistou autorizaci považovat za rovnocenný ekvivalent podpisu, proč by to nemohly používat? Náš občanský zákoník to umožňuje. A tak se také děje. Dokonce mezinárodní normy říkají, že tak by to správně mělo být ve všech zemích, že to je právě ten přístup, který je žádoucí a který by měl být na stole.
Já bych to rád přirovnal k tomu, když jsme počátkem 90. let chtěli u nás zavést platební karty. Byl to naprosto stejný problém, ale my jsme nemuseli tehdy dělat zvláštní zákon o platebních kartách, jen to jedno jediné, co bylo potřebné dát do trestního zákona, byl poměrně vysoký trest za zneužití platební karty. To je to jediné, co v té soukromoprávní oblasti je potřebné. Skutečně v našem trestním zákoně je zneužití, padělání podpisu, padělání listiny, zneužití platební karty a ještě některé další věci postaveno v jednom paragrafu na rovinu. Na základě toho bylo umožněno, aby se u nás platební karty používaly. A to jedno jediné, co potřebují naše banky, aby mohly se svým klientem uzavřít dohodu, že elektronický podpis klienta budou akceptovat jako rovnocenný ekvivalent jeho fyzického podpisu, to jedno jediné, co ty banky potřebují, je, aby v trestním zákoně existovala sankce za zneužití elektronického podpisu. Nic jiného nepotřebujeme. Případně, chceme-li být opravdu aktuální, potřebujeme druhou věc, to je ochranu proti neoprávněnému vloupání do informačních sítí s cílem způsobit příslušné instituci škodu. Tyto sankce, pokud já vím, jsou v Americe dokonce nejvyšší, jsou skutečně velmi vysoké, jsou založené dokonce na zákazu vlastnit počítač na dobu třeba několika roků. To je druhá věc, kterou bychom potřebovali. Protože to je ochrana všech bankovních úřadů atd. proti vloupání, neboť za takové vloupání do počítačového systému je sankce. To jsou dvě věci, které potřebujeme pro to, aby v té soukromoprávní sféře se elektronický podpis mohl šířit. Nic jiného nepotřebujeme, stejně jako jsme nepotřebovali nic jiného, když jsme zaváděli platební karty. Je to naprosto identická situace.
Bohužel takové ustanovení v návrhu obsaženo není.
Za druhé - ta druhá oblast, kterou potřebujeme, je úprava ve sféře veřejnoprávní. Je potřebné přinutit všechna ministerstva, všechny úřady a pokud možno všechny obecní úřady, aby akceptovaly elektronický podpis jako rovnocenný ekvivalent podpisu fyzického. A to je problém, protože tato věta v tom návrhu také obsažena není. Já bych očekával, že tam bude věta, že k 1. 7. 2000 nebo k nějakému datu všechny instituce veřejné správy jsou povinny akceptovat elektronický podpis. Pak by ten zákon měl smysl. Potom stačí jednoduché zmocnění pro vládu, aby zařídila vše potřebné, aby to umožnila. Nic víc nepotřebujeme. Stát do toho dále nemusí intervenovat. Pokud chce vláda zařídit, aby všechna ministerstva měla jeden centrální úřad nebo to každé ministerstvo bude dělat jinak, to už je na vládě. My se můžeme jako Parlament rozhodnout, že budeme zákonem vládě přikazovat ještě více, že jí předepíšeme, jak má taková instituce vypadat, jak bude jmenován ředitel apod. Je bezesporu možné přidávat detaily tohoto typu. Ale to jedno jediné je - je potřebné přikázat exekutivě, že elektronický podpis musí akceptovat. A to v tom zákoně není.
Navržený zákon neřeší ani soukromoprávní sféru, kde by to bylo potřebné upravit, ani tu veřejnoprávní sféru, kde by to bylo rovněž potřebné upravit, a obráceně zavádí intervenci státu do věcí, do kterých mu vůbec nic není, a je skoro absurdní, že právě zde se argumentuje tím, že šíření elektroniky bude omezovat vliv státu, když tento návrh provádí pravý opak! Pouští stát do oblastí, kam stát normálně nemá vstupovat. Já to doložím na několika dalších případech.
Například se říká, že úřad jako státní instituce řízený ministerstvem má právo vstupovat do provozoven ověřovatele. Ten ověřovatel - to jsou soukromí podnikatelé.
***