(14.20 hodin)
(pokračuje Tešnar)
Jako další bych chtěl ještě doplnit, že rovněž Parlamentní institut se touto věcí zabýval na žádost organizačního výboru a dal stanovisko k této normě. Rovněž je zde citována věc, že není aplikována směrnice Evropského parlamentu a Rady. Toto jsou věci, které je nutné dopracovat.
Jako zpravodaj bych zde chtěl doporučit, i když vládní stanovisko není pozitivní, aby tato novela prošla do dalšího čtení, ale je zde nutno udělat určitou korekturu.
Navrhuji dle § 91 jednacího řádu následující: prodloužit dobu pro projednávání o 40 dnů. Vycházím z reálného kalendáře, který má Poslanecká sněmovna k dispozici. Část prodlužovací doby spadá do jednání sněmovny a poslaneckých týdnů, takže prodloužení o 40 dnů je reálné s tím, aby norma byla dokončena a mohla být propuštěna ve prospěch prosperity jednak obchodních kruhů, bankovnictví, státní správy, jednak vůbec k oživení ekonomiky. Toto je mé doporučení. V rozpravě bych chtěl zopakovat prodloužení lhůty o 40 dnů. Vyžaduje to podle § 91 souhlas předkladatelů.
Na závěr drobné upozornění. Zdejší sněmovna je v těchto záležitostech, které se týkají informačních společností, vstřícná. Dokazuje to přenos internetový, živý, z Poslanecké sněmovny, který je aplikován, dále různé kroky, které se zde konají, naposledy prezentace tzv. ARESU, tzn. automatizovaného systému registru ekonomických subjektů. Znamená to, že vstřícnost tady je. Doufám, že se tento parlament zachová moderně a společnými silami tuto normu v nutném prodloužení zpracujeme, tak jak má být.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji za vaši zpravodajskou zprávu. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli čtyři přihlášky: poslance Grosse, Langera, Payna a Kvapila. Prvnímu jmenovanému uděluji slovo.
Prosím pana poslance Krásu, aby se neotáčel k řečníkovi zády.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Já to vydržím.
Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, chtěl bych se na předložený návrh zákona podívat z trochu jiného úhlu pohledu, ale do určité míry o tom hovořil i zástupce předkladatelů.
Všichni jsme svědky toho, že zde v Poslanecké sněmovně pracujeme pod poměrně velkým zatížením, protože součástí přibližování České republiky k Evropské unii je přijímání obrovského množství zákonů, novel, a kapacita tohoto zákonodárného sboru je do značné míry vytížena tímto procesem. Všichni to ve své každodenní činnosti pociťujeme.
Myslím si, že současně s tím bychom neměli zapomínat i na sledování některých jiných trendů, neměli bychom zapomínat na sledování toho, kam se svět vyvíjí, kam směřuje i prostředí, kde by Česká republika za nějaký čas chtěla být, tj. Evropská unie. Právě u tohoto předloženého zákona máme šanci ne dohánět evropskou legislativu, ale být na špici procesu, který je dnes v Evropě a všude ve vyspělém světě.
Je obecně známo, že nejvíce rozvíjejícími se oblastmi jsou oblasti informačních technologií, oblasti telekomunikací, a je také obecně známo, že státy, které do těchto oblastí nejvíce investují, které se těmto oblastem nejvíce věnují, dosahují nejlepších ekonomických parametrů. Elektronické obchodování, které by bylo poměrně výrazně postiženo přijetím tohoto zákona, myslím tím pozitivně postiženo, je produkt rozvoje těchto technologií. Myslím si, že máme v tuto chvíli možnost dosáhnout toho, že Česká republika by se přijetím tohoto zákona posunula na pomyslnou špici v Evropě nejen v oblasti elektronického obchodování, ale i v některých jiných oblastech, které zde v Poslanecké sněmovně probíráme, ať už je to oblast bankovnictví, nebo oblast veřejné správy.
Tento princip, který je zamýšlen tímto zákonem, je obsažen i v dokumentu, který tady již byl citován a který přijala vláda usnesením č. 525 ze dne 31. května 1999. Dokument se nazývá Státní informační politika, kde tyto priority byly exekutivou České republiky zakotveny a vláda jasně řekla, že je toto oblast, které se chce přednostně věnovat.
Svou účast na přípravě tohoto zákona jsem od začátku pojal jako součást přibližování se těm standardům, kde by Česká republika chtěla být zakotvena institucionálně, tzn. prostředí EU. Jsem přesvědčen, že po zapracování připomínek vlády České republiky i některých dalších připomínek vzešlých z připomínkového řízení, které se již objevily v textu zákona, se může tento zákon stát základem pro elektronické obchodování pro české subjekty.
V této souvislosti bych chtěl říci, že kdybychom přijali tento zákon - doufám, že bude touto sněmovnou a posléze Senátem schválen, a doufám, že prezidentem republiky nevetován - dostaneme se v této oblasti do pozice, která pro Českou republiku není příliš obvyklá, což znamená, že při aplikování direktivy EU, která byla přijata 30. listopadu loňského roku a která platí od 1. 1. 2000 a která se bude zapracovávat do národních právních řádů v nadcházejícím jedenapůl roce, bude Česká republika jedním z prvních států ve střední Evropě, který bude mít právní řád připraven na aplikaci této evropské direktivy.
O základních principech tohoto zákona bylo něco řečeno předkladatelem. Uvedl bych pouze to základní, že smyslem je, aby elektronický podpis byl zrovnoprávněn s klasickou formou podpisu, tak jak jsme na to do této doby byli zvyklí. Možná by stálo za to si také ozřejmit, jaké praktické dopady by přijetí tohoto zákona mohlo mít na situace, které jsme v nedávné době zažili. Připomenul bych zde jednu událost, která hýbala českou společností i veřejnými sdělovacími prostředky na konci loňského roku a na přelomu století.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče. Chtěl bych poprosit chronického rušiče z řad vlády, který se honosí každý den jinou šálou, kdyby mohl zaujmout své místo tam, kam patří, tedy v lavici vlády, a nerozptylovat opoziční poslance.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Ani ne vládní.
Připomenul bych situaci, která zde byla na přelomu roku 1999 a 2000, kdy si všichni pamatujeme, jaké administrativní problémy byly ke konci roku způsobeny přijetím zákona o povinném ručení motorových vozidel. Možná stojí za připomenutí, že kdyby v té době byl účinný tento zákon, do značné míry problémů, kterých si občané museli užívat ve frontách na dopravních inspektorátech, mohlo být o poznání méně, protože bez ohledu na místo a čas mohly být právní úkony vyžadované tímto zákonem realizovány jinou cestou než klasickou cestou vystání si fronty na dopravním inspektorátu k provedení úkonů předepsaných zákonem a teprve potom zúřadování toho, co zákonodárci měli na mysli.
Předkladatel i zpravodaj zde hovořili o stanovisku vlády České republiky. Myslím, že je dobré připomenout, že stanovisko vlády České republiky, které bylo negativní, k návrhu zákona, nebylo negativní kvůli meritu věci. Negativní stanovisko bylo dáno určitými pochybnostmi legislativními, rozhodně to nebyly pochybnosti ve smyslu účelu tohoto zákona.
***