(9.30 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Zdá se, že úvahy děličů České republiky na jednotlivé země jsou skutečně extrémní a směřují za běžný rámec definice vyšších územně samosprávných celků, tak jak jsou běžné ve většině zemí Evropské unie. Dovolím si poznamenat, že ve většině zemí, které jsou nám dávány za vzory, se nepouštějí zákonodárci do takovýchto experimentů, jako je zavedení lokální výše daně z příjmů fyzických osob. Považuji tento deklarovaný záměr vlády za nebezpečný a upozorňuji Poslaneckou sněmovnu, že již v tomto návrhu státního rozpočtu je deklarován a že lze předpokládat, že toto bude jedno z velmi významných a - jak jsem se pokusil objasnit - nebezpečných témat pro Českou republiku.
K příjmům bych si ještě dovolil uvést, že se mi jeví příjmy plynoucí z podílu na dani z příjmů fyzických osob, které mají být využity v rozpočtech obcí, za mírně nadnesené, neboť nezohledňují poslední změny zákona o dani z příjmu. To ovšem není zásadní komentář.
U výdajů bych si dovolil okomentovat to, co bylo charakteristické již pro návrh rozpočtu pro loňský rok, a to, co naštěstí neuniklo zájmům médií a doufám, že neunikne v roce letošním, to je navrhovaný již tradičně největší nárůst výdajů u Úřadu vlády, který - jak se zdá - nejde příkladem státní správě a administrativě vůbec a neustále se snaží prosazovat velké nárůsty svých výdajů včetně nárůstu počtu zaměstnanců.
Nyní několik komentářů k přílohám. Příjemným překvapením pro všechny, kteří se chtějí zabývat otázkou státních nebo obecně veřejných rozpočtů, je nepochybně sešit I, který pojednává o hospodaření veřejných rozpočtů jako celku a přehledně analyzuje veřejné finance včetně transformačních institucí. Tento sešit obsahuje i rozbor dopadů nových mimorozpočtových fondů, o nichž právě teď sněmovna jedná, to znamená Státního fondu bydlení a Státního fondu dopravy, přičemž se předpokládá, že tyto fondy by měly zahájit své fungování v polovině letošního roku. To, že sešit I tuto analýzu obsahuje, považuji za výrazný pokrok. Považuji za nezbytné tento sešit I kladně hodnotit.
Sešit H, k němuž se vztahovalo jedno z usnesení Poslanecké sněmovny - sešit H totiž pojednává o mandatorních výdajích - se na první pohled, ale bohužel jenom na první pohled, významně proměnil. V sešitě H již vláda použila novou, výrazně užší definici pojmu mandatorních výdajů. Z mandatorních výdajů tak vyřadila mzdové výdaje ve státní správě a v rozpočtových a příspěvkových organizacích, dotace obcím, předvázané kapitálové výdaje a vojenské výdaje, díky čemuž došlo ke zřetelnému snížení rozsahu mandatorních výdajů, ale - a to je ten druhý pohled - je to snížení výlučně formální, snížení, které je důsledkem oné jiné, užší definice, nikoli věcné změny.
Podle této nové, užší definice mandatorních výdajů budou v roce 2000 z každé koruny uvolněné z rozpočtu vynaloženy na předurčené výdaje 53 haléře, což - uvědomíme-li si, že to je právě jenom důsledek oné formální změny - je o to více varující ve srovnání s realitou roku 1995, kdy to bylo pouze 45 haléřů. Základním problémem tedy nadále zůstává dramatický růst výše mandatorních výdajů a ani tato formální úprava v sešitu H fakticky na tomto varování nic nemění.
Nyní mi dovolte uvést zásadní argumenty na jedné straně pro tuto třetí verzi státního rozpočtu, na druhé straně proti.
Je nepochybné, že ve třetí verzi je patrný zřetelný pokrok ve dvou směrech, to je ve snížení výše deficitu ze 42 na 35 miliard, za druhé ve zlepšené struktuře rozpočtu, ale zejména ve zřetelném pokroku v reálnosti očekávaných příjmů.
Za druhé je možné konstatovat, že z požadavků Poslanecké sněmovny vláda splnila jejich většinu, nikoliv však všechny. Nezahrnula totiž do rozpočtu ztrátu Konsolidační banky a já považuji za nezbytné - protože tento požadavek sněmovny byl veden nejenom snahou po formální přesnosti tohoto rozpočtu, ale zejména snahou po tom, aby ztráta Konsolidační banky neměla charakter bianco šeku, aby ztráta Konsolidační banky neumožňovala vládě zvyšovat neomezeně výši deficitu veřejných rozpočtů - považuji za nezbytné, aby vláda, případně ministr financí deklarovali Poslanecké sněmovně závaznou výši jakéhosi horního limitu ztráty Konsolidační banky, aby sněmovna měla jistotu, v jakých mezích se může ztráta Konsolidační banky v příštím roce pohybovat.
Nyní několik argumentů negativního charakteru. Schodek 35 miliard je sice nižší než původně navrhovaných 42, nicméně bohužel vyšší, než je realita loňského roku, což je 30 miliard. Dochází tedy z roku 1999 na rok 2000 k dalšímu zvýšení deficitu státního rozpočtu a považoval bych za možné, aby vláda ve třetí verzi v redukci výše státního deficitu postoupila výše, tzn. redukovala deficit ve větším rozsahu a přiblížila se k realitě loňského roku. To se bohužel nestalo.
Druhý zásadní záporný komentář jsem již uvedl. Děsí mě záměr zavést krajskou přirážku k dani příjmů fyzických osob a dovolím si konstatovat - kdyby k tomu snad náhodou došlo, kdy snad sněmovna opravdu chtěla rozparcelovat Českou republiku, která nepatří ve světě k největším státům, na velmi malé územní celky s různou výší daní, že bych to považoval za velmi těžkou ránu homogenitě České republiky. Dovolil bych si sněmovnu upozornit na velkou závažnost a nebezpečnost tohoto záměru.
Dále mi dovolte, abych konstatoval, že se domnívám, že ve druhém čtení je možné provést několik podstatných korekcí při respektování navržené bilance mezi příjmy a výdaji. Domnívám se, že úvahy sněmovny by měly směřovat k redukci výdajů plánovaných na reformu veřejné správy, protože v rozpočtu uvedená čísla ve výši několika miliard se mi jeví jako přehnaná a před veřejností obtížně obhajitelná.
Doporučoval bych proto, aby ve druhém čtení sněmovna uvažovala o redukci těchto administrativně technických výdajů a uvažovala o lepším využití miliardových částek, např. k posílení výdajů ve školství.
***