(13.10 hodin)
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, od přijetí dosud platného zákona číslo 468/1991 Sb., o televizním a rozhlasovém vysílání, prošla mediální oblast velice dynamickým vývojem. Pokud uvážíme, že vzniklo přes 200 soukromých rozhlasových a televizních stanic, je vcelku logické, že právní úprava, která vznikala v době, kdy v naší zemi nebyly žádné zkušenosti s provozováním privátního vysílání, nemohla přejímat a předvídat veškeré budoucí problémy z této oblasti vyplývající.
Oblast rozhlasového a televizního vysílání se mimoto velmi dynamicky vyvíjela a vyvíjí v současnosti po technické stránce. Nechci být prognostik, ale mohu ujistit tuto sněmovnu, že během dalších pěti sedmi let bude muset být přijat vzhledem k technickému pokroku v této oblasti další zákon, který by vlastně podchytil i tzv. digitální vysílání. Rozvoj celé této oblasti vedl Ministerstvo kultury k tomu, aby postupně legislativně novelizovalo celou mediální legislativu. Druhý důvod je také neméně závažný a plyne z připravovaného členství České republiky v Evropské unii, plyne z přibližování našeho práva, včetně mediálního, právu Evropské unie.
Cílem přípravy nového právního předpisu bylo především sladění právního rámce vysílání s platnými směrnicemi Evropské unie a Rady Evropy, hlavně směrnicí nazývanou zkráceně "televize bez hranic". Pokud by si chtěl někdo tuto směrnici najít, jedná se o směrnici EHS číslo 89/552, která byla nedávno novelizovaná směrnicí číslo 9736/ES. Okamžité a úplně přizpůsobení zákona především v otázce jurisdikce, podpory evropské tvorby a vysílání událostí značného společenského významu není možné dotáhnout do úplného konce, neboť úprava EU je založena na reciprocitě, které bez členství států dosáhnout v současné době nelze. Proto návrh zákona připravuje podmínky pro to, aby v okamžiku přistoupení České republiky k Evropské unii byly předpisy v této oblasti plně harmonizovány. Tedy až Česká republika k Evropské unii přistoupí, bude moci býti mediální oblast plně harmonizována. Proto je navrženo rozsáhlé přechodné období.
Nový zákon by měl kromě zákona týkajícího se provozování rozhlasového a televizního vysílání nahradit rovněž zákon 103/1992, týkající se Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. V návrhu zákona jsou nově formulovány úkoly, postavení a ustavování regulačního orgánu, tedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Členové regulačního orgánu by v zájmu zajištění co největší nezávislosti neměli být nadále voleni pouze Poslaneckou sněmovnou Parlamentu. Zavádí se proto jejich výběr třemi různými orgány tak, že pět členů rady by mělo být voleno Poslaneckou sněmovnou, pět Senátem a tři členy by měl jmenovat prezident republiky. K této změně, která samozřejmě bude v této sněmovně nejvíc diskutovaná, vedla legislativce Ministerstva kultury mimo jiné zpráva mise expertů Rady Evropy z dubna loňského roku, v níž byly české straně tlumočeny nanejvýš vážné výhrady vůči skutečnosti, že Poslanecká sněmovna Parlamentu vedle toho, že členy regulačního orgánu jmenuje, má zároveň možnost tento orgán rozpustit. Tuto expertizu jsem dal k dispozici všem poslaneckým klubům, tedy poslancům, kteří se zabývají mediální legislativou, takže vás mohou o této skutečnosti přesvědčit. Experti Rady Evropy, kteří byli v této souvislosti v Praze, při jednání zdůraznili, že skutečnost, že sněmovna jako jediná volí a odvolává Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, velice závažným způsobem zpochybňuje jednoznačně požadovanou nezávislost regulačního orgánu.
Významnou změnou, kterou návrh také dál přináší, je rozlišení původního a převzatého rozhlasového a televizního vysílání. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy, která požadovala pouze registraci, zavádí se licence rovněž pro provozování původního vysílání šířeného prostřednictvím družic, kabelových sítí nebo jiných technických prostředků. Zdůrazňuji - původní vysílání. Je v zákoně také definováno, co je považováno za původní vysílání. Registrováno by mělo být převzaté rozhlasové nebo televizní vysílání, u něhož nedochází k sestavování jakéhokoliv původního programu.
Návrh zákona také podrobněji, než je tomu doposud, upravuje otázky spojené s průběhem licenčního řízení, přičemž se předpokládá, že toto řízení bude veřejné. Výjimkou by mělo být pouze projednávání skutečností, jež jsou chráněny podle zvláštních předpisů, např. obchodní tajemství.
V navrhované úpravě se rovněž promítly některé zkušenosti z dosavadní praxe, které především v otázce tzv. servisních obstaravatelských společností ukázaly nedostatky platného zákona. A byly to vlastně ony, které způsobily ony problémy, které nyní na mediálním trhu existují. V této souvislosti bych rád zdůraznil, že návrh zákona zcela nově definuje provozovatele vysílání jako osobu, která nese redakční odpovědnost za sestavování programu, šíří jej vlastním jménem, na vlastní účet a na vlastní odpovědnost. Zároveň návrh zákona setrvává na koncepci nepřevoditelnosti licence, přičemž nově stanoví limity pro obchodní transfery podílů ve společnosti provozovatele rozhlasového nebo televizního vysílání. Pro jednoduché pochopení tohoto problému bych chtěl zdůraznit, že ten, kdo dostane licenci, vysílá. Nemůže vysílat přes jakoukoliv servisní obstaravatelskou společnost, jak tomu je dnes vlastně u obou našich privátních televizí.
***