(12.50 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Pro trochu odlehčení si dovolím zabrousit nebo poukázat na některé podle mého názoru přinejmenším legislativní neobratnosti, které se týkají části čtvrté, páté a dalších, kterými jsou promítány změny v pracovním právu do zákona o Bezpečnostní a informační službě a o služebním poměru příslušníků Policie České republiky. Ustanovení novely v tomto směru obsahují slovní spojení, při kterých mi naskakuje husí kůže. Třeba jsem v této sněmovně sama, ale pojem těhotná příslušnice, těhotná policistka, osamělá policistka, osamělý policista pečující o dítě atd. jsou prostě pro mne slovní spojení, která, doufám, se v našem právním řádu na jiných místech neobjevují. Jistě jsou představitelné pojmy žena v těhotenství, jistě si dovedu představit osamělého rodiče, který je člen Bezpečnostní a informační služby nebo příslušníkem Policie České republiky, ale tato slovní spojení, tak jak jsou zde navrhována, jsou pro mne přinejmenším legislativní neobratností.
Děkuji vážené sněmovně za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Chci se zeptat, zda má v úmyslu ještě někdo vystoupit v rámci obecné rozpravy. Vidím přihlášku pana poslance Šuláka. Prosím, pane poslanče. (Hluk a smích v sále.)
Prosím všechny kolegy, aby hodnotil jeden druhého podle způsobu vystupování, a ne třeba podle způsobu chůze.
Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se domnívám, že řada tzv. legislativních neobratností je čistě formální záležitostí. Podstatné je to, že tu je na stole nějaký návrh zákona, který nás přibližuje k Evropské unii, že všechny tzv. nedostatky se dají celkem hravě v dalším legislativním procesu vyřešit a že despektivní výrazy o tom, že by se to mělo zásadně přepracovat nebo že by se to mělo vrátit, ty jsou přinejmenším směšné. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Další přihlášku do obecné rozpravy nevidím, obecnou rozpravu končím.
Slovo má zástupce navrhovatelů pan ministr Špidla.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, v rozpravě se objevila podle mého názoru řada přístupů, resp. objevily se tři základní přístupy.
První přístup, prezentovaný především paní poslankyní Páralovou, bych velmi zjednodušeně popsal snahou upevnit vliv zaměstnavatele nad zaměstnanci. Obvykle se tomu říkalo, že na chudé má být přísnost, to znamená, byl tam princip posílení pozice zaměstnavatele.
Z jiného pojetí se objevovala určitá tendence k posílení pozice zaměstnance. Musím říci, že předkládaný materiál, který předkládá vláda, je velmi pečlivou snahou, váženou takřka na lékárnických vahách, na tom, aby pozice zaměstnavatele i zaměstnance byla vyvážená. A není to nějaký spekulativní soud několika erudovaných lidí, ale je to soud, který prošel oněmi stovkami hodin projednávání, kdy lidé, kteří mají přímou a osobní zkušenost jak s podnikáním, tak s pracovními vztahy a mají odpovídající kvalifikaci, probírali krok za krokem dovolenou, řetězení pracovních poměrů na dobu určitou atd.
Další důležitá myšlenka, kterou je nutné komentovat, je myšlenka, že je nutné přepracovat nějakým zásadním způsobem dosavadní zákoník práce. Ano, Ministerstvo práce a sociálních věcí již zahájilo další legislativní etapu, ale musím zcela jasně říci, že při rozhodování o tom, zda zvolíme dva kroky nebo jeden, rozhodli jsme se pro dva kroky z toho důvodu, abychom v přiměřeném čase dokázali zahrnout evropské směrnice a nároky Evropských společenství do českého systému zákoníku práce, a také i proto, že již tato významná, ale nikoli zásadní novela ukazuje, jak komplikované, jak těžké je dosáhnout shody a vytvořit koncepci, která obstojí.
Musím říci, že názor vlády je názor, který říká, že bude předložen zákoník práce, čili samostatný obor práva. Nepůjdu do podrobností proč, ale není naší koncepcí a není naší představou rozplynout zákoník práce v občanském zákoníku. Tyto debaty již považuji za zcela uzavřené.
Další myšlenkou, která byla přednesena a která je opět nikoli povrchní, ale významná, byla myšlenka, že kogentní pojetí zákoníku práce je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Ano, dá se udělat takováto koncepce, dá se vytvořit tento názor, ale musím říci, že jediný, kdo je oprávněn k takovémuto soudu z hlediska našeho práva, z hlediska politické praxe a soudní praxe, je Ústavní soud. Ústavní soud v roce 1995 ve sporu Minolta došel ke stanovisku, že princip listiny platí i pro pracovní právo. Ústavní soud v roce 1996 při projednávání toho, zda zákoník práce má být kogentní nebo ne, zda se v kogentnosti odchyluje, došel k názoru, že je v ústavní praxi a v souladu s ústavou, že kogentní princip zákoníku práce není v rozporu s Listinou základních práv a svobod. To znamená, že z teoretického hlediska jsou dva odlišné názory, a když bych převzal obvyklou zásadu, že názor pozdější má přednost před názorem předchozím, je pravděpodobné, že platí a nejaktuálnější je pojetí, že zákoník práce ve své kogentnosti je v souladu s ústavou. To je věc, která je opravdu podle mého názoru velmi významná a je nutné si ji uvědomit.
Myslím si, že v rozpravě padly některé názory, kterým nemohu přisvědčit, a uvedu mj. určitý pohrdavý přístup k osobám a osobnostem, které se touto normou zabývaly a které byly členy vyjednávacích týmů. Musím se přiznat, že já jsem se řady jednání účastnil, vím, jak byla tvrdá, vím, jak tito lidé byli kompetentní, a vím také, že reprezentanti příslušných svazů si počínali odpovědně a byli účastni jednání a byli informování. To znamená, že se mohou postavit za tuto normu se svou plnou vahou, plnou kompetencí a mohou tak učinit poctivě. To bych chtěl zdůraznit.
Dámy a pánové, většina návrhů, která byla předložena, jsou podle mého soudu typické návrhy pro debatu v dalších čteních. Byla tam řada věcí, o kterých nepochybně má smysl uvažovat, řada věcí, které se dají vyargumentovat proti návrhu, který byl předložen, ale to vše je otázkou dalšího legislativního procesu.
Dámy a pánové, jakkoli si myslím o této normě, že její význam je skutečně mimořádný a která do značné míry ovlivňuje i celkovou národohospodářskou schopnost státu, i když nikoli tak strnule, jak by se mohlo zdát, ale přesto významnou měrou - dámy a pánové, u takové normy se dá očekávat ostrá debata a myslím, že debata v prvním čtení byla takovou debatou a naznačuje, jak ostré bude i další střetnutí. Myslím si, že je na místě uvědomit si některé obecně známé pravdy, některé obecné poznatky lidského ducha a lidské kultury. Dovolte, abych citoval Starý zákon, který říká, že lidé jsou jako olivy, a teprve jsme-li drceni, vydáváme ze sebe to nejlepší. Předpokládám, že debata bude tvrdá a sněmovna ze sebe vydá to nejlepší.
Děkuji. (Potlesk.)
***