(12.30 hodin)
(pokračuje Gongol)
Podrobněji se k těmto a dalším naznačeným problémům vyjádříme ve druhém čtení. Závěrem si dovoluji Poslaneckou sněmovnu informovat, že klub KSČM považuje přes uvedené nedostatky vládní návrh novely zákoníku práce za progresivní a podpoří jej. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Třetím písemně přihlášeným do rozpravy byl pan poslanec Miloslav Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážené kolegyně a vážení kolegové, toto je obecná rozprava, a jakkoliv i v obecné rozpravě je možno podrobovat kritice jednotlivá ustanovení předkládaného návrhu zákona, já tak činit nebudu, neboť se domnívám, že i v rámci obecné rozpravy lze stručnějším způsobem vyjádřit mínění k tomu, co v tomto případě vláda předkládá. Budu velmi stručný.
Předkládaná novela zákoníku práce je nepochybně výsledkem spíše letitých snah Ministerstva práce a sociálních věcí upravit naše pracovní zákonodárství do pozice, která bude lépe odpovídat evropským standardům. Děkuji panu ministru Špidlovi, že se mu zdařilo tuto práci dovést do konce, který sám považuji za poměrně úspěšný. Je třeba si možná také připomenout, že na začátku všech těchto prací byly úvahy, zda vůbec máme mít zákoník práce, zda je to cesta rozumná nebo nerozumná. Úvahy skončily závěrem, který dnes i já akceptuji, že je správné mít speciální kodex pracovního práva. O tom teď hovoříme a jako poslanci jsme poměrně ve zvláštní situaci, protože každý z nás byl někdy zaměstnancem a někteří z nás byli a někteří jsou také zaměstnavateli. Já sice nikoliv, ale tato pozice každému zákonodárci dává vnitřní pocit, že pakli něčemu rozumí, tak je to zákoník práce a pracovní právo. Nuže, není tomu tak, jako všichni nerozumíme rodinnému právu jenom proto, že jsme členy rodin.
Myslím, že nejvíc k ocenění je to, jakým procesem se tato osnova připravovala. Mám zprávy jak od odborů, tak od svazu zaměstnavatelů, tak od svazu drobných podnikatelů a vy zprávy máte také, že opravdu několik set připomínek v těžkých střetech a v těžkých konfliktech nakonec vyřešeno bylo. Mám velmi silný pocit, že kdybychom nyní výsledek těchto střetů odmítli, tak bychom dali všem těm, kteří pracovali na této novele, a to není ministerstvo, to jsou právě i odboráři a zaměstnavatelé, Hospodářská komora a další, těm všem bychom dali zprávu: Parlament o vaše dohody nestojí, už se příště nedohadujte, nestojí to za to. Podat takovouto zprávu a podat takovýto signál, by bylo něco mnohem horšího než nepřijmout jeden zákon. To by byla velmi zlá zpráva a já doufám, že ji nepošleme těm, kteří se snažili dohodnout a kteří nakonec k dohodě dospěli.
Tím samozřejmě nechci říci, že předkládaná novela je bez chyb. Já na některé i pana ministra upozornil. Mluvil jsem i s náměstkem dr. Šimerkou a myslím si, že právě druhé čtení předkládané osnovy musí být o tom, aby se některé chyby odstranily, neboť - a to říkám zcela otevřeně - tak jako si nesmírně vážím dohody a konsensu, ke kterému dospěli zaměstnavatelé se zaměstnanci, tedy s odboráři, tak odmítám nátlak typu, že teď už na tom nesmíme změnit ani čárku. Samozřejmě že smíme, ale samozřejmě že bude rozumné, když při změnách, které vyplynou ve druhém čtení, budou přítomni také ti, kteří původní dohodu uzavřeli.
Chtěl bych, dámy a pánové, vás poprosit o to, byste měli na mysli právě dohodu, ke které dospěli nejen předkladatel, ale právě ti, kteří pracovali na této dohodě, a abyste zákon nevraceli, neodmítali, nezamítali, nýbrž podrobili pečlivému čtení i v rámci dalšího legislativního procesu. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní uděluji slovo panu poslanci Stanislavu Volákovi. Připraví se kolega Miroslav Ouzký.
Poslanec Stanislav Volák: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych začal poněkud netradičně na poslance, kteří sedí na pravé straně tohoto spektra, a opravdu poděkoval panu místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí a zdravotnictví za stovky hodin, protože o nich vím, které věnoval tomu, aby sociální partneři dosáhli dohody. Svědčí to nejen o jeho velké trpělivosti, ale svědčí to také o jeho velkých vyjednávacích schopnostech.
Přesto mi ale dovolte jednu otázku. Byla uzavřena dohoda sociálních partnerů - ale jaká je reprezentativnost těchto sociálních partnerů? Za to pochopitelně nemůže pan ministr práce a sociálních věcí. V odborech je méně než 30 % zaměstnanců, přitom diverzifikace členstva je zvláštní. Odborově organizovaní jsou velmi zaměstnanci rozpočtových a příspěvkových organizací a polostátních podniků a např. ve firmách do 25 zaměstnanců je odborová organizovanost nižší než 1 %. Ještě horší je to ve svazech zaměstnanců. To znamená pan ministr uzavřel dohodu v radě hospodářské a sociální dohody, ale tato dohoda nemusí vyjadřovat názory zaměstnanců a zaměstnavatelů. Od toho je tady parlament, aby předloženou normu podrobil podle mého soudu kritické rozpravě a aby se ji pokusil poněkud změnit. Osobně se domnívám, že největší problém je právě se zástupci zaměstnanců, s radami zaměstnanců. Považuji opravdu za zvláštní, že radu zaměstnanců zvolí všichni zaměstnanci příslušného podniku a potom bude stačit, aby pět šest lidí založilo odborovou organizaci, a rada zaměstnanců zanikne. To je myslím neuvěřitelná absurdita a s touto absurditou bude muset tato sněmovna něco udělat.
Druhá věc je problematika uzavírání pracovních smluv na dobu určitou, kde jsou navrhovány značně nevyvážené poměry. Zaměstnanci bude stačit uvést subjektivní důvody pro to, aby tato smlouva byla uzavřena, kdežto zaměstnavatel bude muset uvádět výčet tzv. objektivních důvodů. Stejně se nedomnívám, že by to zabránilo zneužívání tohoto institutu, ale bude to jakoby formálně podstatně obtížnější.
Posledním velkým problémem z mého pohledu je kolektivní uvolňování. Stále se domnívám, že i to, jak je to navrhováno v této novele, bude znamenat zvýšení rigidity trhu práce. Přes to, co jsem uvedl, se domnívám, že tato norma si zaslouží postup do druhého čtení, protože na ní byla odvedena velká práce, a že to, o čem jsem hovořil, se opravit dá, ale chtěl bych požádat tuto sněmovnu, aby prodloužila dobu projednávání zákoníku práce na 80 dní. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Uděluji slovo panu poslanci Miloslavu Ouzkému, připraví se kolegyně Eva Dundáčková. Pardon. Faktická poznámka, nevím, odkud. Kolegyně Páralová.
Poslankyně Alena Páralová: Já se domnívám, že není potřeba dávat změnu této lhůty. Důležité je, aby zákon o mzdě byl projednáván současně se zákoníkem práce a projednávání se stejně nestihne na únorové plénum, čili bude to 4. dubna. Myslím si, že je to zbytečné.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Pan poslanec Volák slyšel tento námět. Je na něm, aby zvážil, zda bude trvat na svém návrhu či nikoliv.
Pan poslanec Ouzký.
Poslanec Miroslav Ouzký: Děkuji, pane předsedající. Vážená sněmovno, vážená vládo, vážený pane ministře, budu na rozdíl od svých předchůdců velmi stručný. Pouze se cítím povinen tuto sněmovnu upozornit na fakt, že některá ustanovení této novely způsobila zděšení ředitelů mnoha zdravotnických zařízení.
***