(10.50 hodin)
(pokračuje Bláha)
Dovolím si poznámku, že tomu tak zcela není, protože si musíme uvědomit také jednu věc. Je samozřejmé, že takto obsazený byt nájemníky nebo tedy vlastníky tohoto bytu jistěže na trhu má nižší hodnotu. Nicméně většinou rozpočítaná oprava takovéhoto domu, kde se žádá o úvěr, je v poměru k ceně domu výrazně nižší, čili nevzniká tam problém toho, že by nešla uzavřít dohoda s bankovním sektorem na téma poskytnutí nebo garantování takovýchto úvěrů.
Dovolím si ještě jednu poznámku, úplně poslední. Vážení přátelé, bylo tu řečeno několikrát a já jsem to tu v úvodu také řekl, že se vlastně snažíme zmiňované tři okruhy v zákoně nějakou formou napravit nebo řekněme narovnat, zvláště po řadě let zkušeností zákona nedokonalého.
Již 18. února roku 1993 tehdejší vláda na svém zasedání k bytové problematice, k politice bydlení měla materiál podepsaný tehdejším premiérem, kde bylo zásadně stanoveno, a bohužel pak tak nenastalo, že v rámci připravované privatizace bytového domu bude nutné, aby stávající nájemníci, budoucí vlastníci takovéhoto bytu byli právnickou osobou. Jenom to připomínám, protože takový dokument existuje a bylo by dobré si toto uvědomit a naopak tento zákon podpořit.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Hlásí se ještě někdo jiný do obecné rozpravy? Paní poslankyně Zdeňka Horníková. Prosím.
Poslankyně Zdeňka Horníková: Vážený pane předsedající, dovolila bych si teď jenom velmi krátce reagovat na poslední věty kolegy Bláhy, který vzpomněl jednání vlády v roce 1993.
Při jednání vlády v roce 1993 bylo řečeno, že by bylo velmi dobré, vhodné a potřebné, aby, vznikne-li dům, kde je několik vlastníků, tento dům byl zastřešen, zaštítěn právnickou osobou typu kondominia. Myslím si, že to je zcela legitimní diskuse o vzniku takovéto právnické osoby. Nicméně dneska jsme v jiné situaci, kdy již několik let privatizujeme, kdy již několik let nám zde vzniká situace, do které jsme dostali občany, a oni dnes nemají právo se svobodně rozhodnout. My jim touto novelou zákona podbízíme, přímo přikazujeme vznik nové právnické osoby. To není na základě jejich svobodného rozhodnutí.
To, o čem tady hovořil kolega Bláha, usnesení vlády z roku 1993, bylo v jiném čase a v jiné rovině.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Pan poslanec Stanislav Fischer, prosím.
Poslanec Stanislav Fischer: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Předem prohlašuji, že jsem osoba zainteresovaná. Proto jsem původně nechtěl vystupovat k tomuto tématu, ale teď jsem se přihlásil.
Bydlím v panelovém domě, kde je přes 400 bytových jednotek, jedenáctipodlažní, šestnáct vchodů. Je to bytové družstvo. Nejsme spokojeni s tím, jak bytové družstvo pracuje, jak se k nám chová. Obavy byly i z toho, jak by se v budoucnu mohla situace vyvíjet. Přihlásili jsme se a několik let se usilovně snažíme dostat byty do svého vlastnictví, většina družstevníků. Začalo se nám to dařit po nezměrném úsilí až v posledním roce. Já jsem dostal oznámení katastrálního úřadu teprve před několika týdny.
Chceme podobnou situaci řešit tím, že bychom založili družstvo vlastníků, a až nás bude většina, což nebude hned ve velkém panelovém domě, bychom pak spravovali tento dům. Ovšem nájemníci nebo družstevníci, obyvatelé jsou různí. Nedovedu si představit, jak se vyřeší ty otázky, o kterých zde velmi přesvědčivě mluvil místopředseda vlády pan Rychetský, problémy dodavatelsko-odběratelských vztahů, oprav apod., když někteří z vlastníků bytů svobodně se rozhodnou, že nebudou nic nikomu platit. Kdo je přinutí? Nebo když vznikne několik různých právnických osob.
Myslím, že v dané situaci předloha, kterou máme na stole a ke které se máme vyjádřit, řeší tuto situaci uspokojivě, a prostřednictvím pana předsedy chci na vás všechny apelovat, abyste schválili návrh, který přišel z výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
Děkuji vám.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Hlásí se ještě někdo jiný do obecné rozpravy? Pan poslanec Pavel Němec.
Poslanec Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Chtěl bych zde v souvislosti s projednáváním novely zákona o vlastnictví bytů připomenout, že všichni se zde bavíme pouze o tom, jakým způsobem se transformovala bytová družstva, jakým způsobem přecházely družstevní podíly, jakým způsobem z družstevního vlastnictví nabývali v podstatě nájemci bytu do vlastnictví jednotky domu. Chtěl bych ovšem připomenout, že se jedná o obecnou právní normu a že v žádném případě se není možné na obecné problémy dívat pouze tím převažujícím způsobem, to znamená tak, že šlo o jakousi transformaci družstevních domů a že dnes je třeba nějakým způsobem situaci zachraňovat.
Nabídnu zde naprosto jiné příklady, byť jsem si vědom toho, že jsou to příklady minoritní.
Může vzniknout naprosto nový dům, který je investován ze soukromých prostředků, který s družstevním bydlením v minulosti neměl vůbec nic společného, dům, který bude postaven příkladmo v roce 1998, bude tam několik bytů, bude tam bydlet několik rodin. A tito lidé se dohodnou, právě pro určité výhody, které vlastnictví bytových jednotek přináší, že nebudou vlastnit dům formou spoluvlastnictví, ale že rozdělí dům na jednotky a v těchto jednotkách budou bydlet. A ptám se: jakým právem tyto občany, kteří nabyli byt a postavili dům ze soukromých prostředků, budeme nutit k tomu, aby zřizovali povinnou právnickou osobu? Ptám se na takový příklad, protože i takovéto příklady zákon postihuje, kdy například osoby blízké, prostě rodina se rozhodne, že bude mít dům, kde si rozdělí tento dům na vlastnictví jednotek.
Jestliže ve stávajícím znění nebyla zakotvena povinnost v takovýchto případech založit právnickou osobu, tak jsem přesvědčen, že jestliže tyto osoby v dobré víře investovaly do bydlení a rozhodly se řešit vlastnické poměry v domě formou vlastnictví bytových jednotek, tak je zcela nepřijatelné, zcela absurdní a zcela nemorální, abychom tyto osoby nutili založit povinnou právnickou osobu.
Co se týká připomínky pana poslance Fischera, jsem přesvědčen, že soukromoprávní vztahy, které jsou mezi odběrateli jednotlivých médií, ať už je to plyn, nebo je to voda, nebo je to elektřina či otop, lze řešit zcela jiným způsobem, byť to samozřejmě vnáší určité komplikace, jestliže část nájemníků platí úhrady za tyto služby a někteří jedinci tyto úhrady neplatí. A jsem přesvědčen, že i stávající právní prostředí umožňuje tyto vztahy řešit. Jsem přesvědčen, že rozvodné závody, které distribuují elektřinu, jsou schopny odpojit elektroměr u jednotlivého bytu. Jsem přesvědčen, že lze řešit tyto otázky, i co se týká dodávky plynu, kde jsou samozřejmě jednotlivé plynoměry u jednotlivých bytů a lze je odpojit. A nevidím tedy důvod, proč bychom kvůli neplacení těchto médií některými nájemníky museli přijímat zákon, který uloží vlastníkům bytových jednotek povinně založit právnickou osobu. A i pokud bychom tak učinili, a jsem přesvědčen, že bychom tak učinili špatně, ale co by se stalo, jakým způsobem by vymáhala právnická osoba své nároky vůči vlastníkům bytových jednotek? Vždyť by to byl stav úplně stejný. V dnešní doby tyto nároky vymáhají rozvodné závody, vymáhají je vodárny, tyto nároky vymáhají teplárenské společnosti. A co by se stalo? Dobře, právnická osoba by z určitých prostředků zaplatila tyto platby za všechny nájemníky, a co by se stalo potom?
***